Perutýni ve Středozemním moři, američtí raci v německých řekách nebo bolševník podél českých potoků – to jsou jedny z nejznámějších příkladů invazních druhů, které ničí ty původní. Ale ten vůbec nejvíc smrtící a současně nejrozšířenější na světě je pro člověka v podstatě neviditelný. Jde o houbu, která zabíjí obojživelníky po celé planetě.
Na konci března vyšla v odborném časopise Science studie, která popsala, jak tato houba postihuje globální populace žab po celé planetě. „Všichni věděli, že chytridiomykóza je příšerná, ale neznali jsme přesná čísla,“ uvedl hlavní autor práce Ben Scheele, ekolog z Australské národní univerzity. „Až naše studie spočítala, jak moc jsou různé druhy žab touto chorobou zasažené.“
Za nemoc označovanou jako chytridiomykóza může houba jménem Batrachochytrium dendrobatidis, která pochází podle genetiků z Korejského poloostrova. Na začátku 20. století se ale začala rychle šířit do okolního světa, podle ekologů především vlivem mezinárodního obchodu – některé infikované žáby se zřejmě dostaly na paluby zaoceánských lodí a pak si spory houby našly cestu dál.
Situaci pak v druhé polovině dvacátého století ještě zhoršil obchod s oblíbenými africkými žábami drápatkami, které se využívaly jak pro vědecký výzkum, tak i pro přípravu těhotenských testů. A s nimi se houba šířila dál – dnes už ji najdeme na všech světadílech s výjimkou Antarktidy.
Houba je pro žáby nebezpečná tím, že je vlastně požírá zaživa. Kůže obojživelníků totiž obsahuje protein keratin, který se nachází také v lidských vlasech a nehtech. A houba, která se šíří kontaktem i přes infikovanou vodu, se tímto proteinem živí. Jak se šíří kůží zvířete, brání transportu elektrolytů, což je klíčové pro regulaci tělesných funkcí. Postižená žába nebo mlok pak umírají na srdeční kolaps.
Na tuto houbu od sedmdesátých let dvacátého století zemřelo velké množství obojživelníků, ale vědci to netušili – Batrachochytrium dendrobatidis byla totiž objevená až roku 1998. A o necelých deset let později si ji spojili s dřívějšími úmrtími žab – ukázalo se, že tato infekce zasáhla nejméně dvě stovky druhů žab.
Nová studie v Science vycházela z nejnovějších výzkumů, literatury a databází, ale také z rozhovorů s experty. „Jedná se o vůbec nejrozsáhlejší vylepšení našeho současného pochopení příčin toho, proč po Zemi globálně vymírají obojživelníci,“ komentovala studii přední expertka na mikrobiologii Louise Rollins-Smithová, která nebyla v týmu, který za výzkumem stojí.
Nová data jsou mnohem znepokojivější než ta z roku 2007 a přesvědčivě ukazují, jak moc je tato nemoc rozšířená. Během posledního půlstoletí postihla 501 druhů obojživelníků. A z nich již kvůli ní nejméně 90 vyhynulo.
Nejhůře jsou podle nového výzkumu postižené žáby ve Střední a Jižní Americe a také v Austrálii. „To představuje největší zdokumentovanou ztrátu biodiverzity kvůli patogenům a řadí to Batrachochytrium dendrobatidis mezi ty nejničivější invazní druhy,“ tvrdí autoři ve studii.
Ničivé invazní druhy
Riziko těchto hub se dá srovnat snad jen s kočkami – ty po celé planetě ohrožují 430 druhů (nejčastěji ptáky a drobné savce). Ale chytridiomykóza má mnohem horší dopad na počet mrtvých zvířat.
Pandemie této houbové nákazy vyvrcholila podle nové práce v osmdesátých letech dvacátého století; v současné době je 39 procent druhů obojživelníků, kteří jí trpí, ohrožených. Nová vypuknutí epidemie jsou už dnes méně častá než před půlstoletím, ale nemoc stále představuje značné globální riziko.
„Ke zdokumentovaným úhynům dochází přibližně 40–50 let,“ vysvětluje Rollins-Smithová. „Ale co je důležité: nesmíme přestat dávat pozor, protože k nim dochází stále,“ dodala.
Přírodovědci nyní dokázali také přesně stanovit, jaké prostředí houbě vyhovuje nejvíce; jedná se spíše o místa chladnější a více vlhká – taková, jaká se nacházejí v Jižní a Střední Americe. A právě tam jsou žáby nejvíce ohrožené, týká se to například barevných ropuchovitých žab Atelopus.
Z 501 druhů, jež byly houbou nějak zasažené, se 12 procent už lehce vzpamatovává. Pro vědce je ale zpráva varovně zdviženým prstem, který ukazuje na konkrétní místa a konkrétní druhy žab, které by invazní houba mohla změnit ve vyhynulé.
