„Z lidského hlediska to je tragédie. Z pohledu sopky to je ale to, co dělat má – vytvářet novou půdu a měnit krajinu. Země takto funguje,“ vyjádřil se vulkanolog David Damby z Geologické služby USA k aktivitě havajské sopky Kilauea, která od začátku května chrlí lávu a sužuje obyvatele ostrova, jakož i jeho ekosystém. Informaci potvrdil ve Studiu 6 profesor Jan Frouz a vysvětlil, že příroda je na podobných „katastrofách“ závislá.
Máloco ilustruje sílu živlu tak jako osud jezera Green Lake, do něhož se láva z havajské sopky Kilauea dostala. Čtyři sta let staré sladkovodní jezero se vypařilo během dvou hodin. Populární plavecké místo, kde nejhlubší bod dosahoval i šedesáti metrů, se proměnilo ve vyprahlou poušť.
Z Havaje zmizely vlhké lesy, v nichž žily původní druhy stromů, ptáků či hmyzu. Potrvá mnoho desítek let, než se příroda zcela obnoví, vegetace nicméně začne lávu kolonizovat už v prvním roce po erupci. „Na okrajích lávového proudu může řada druhů přežít třeba v kořenech v půdě pod tenkou vrstvou lávy,“ uvedl ředitel Výzkumné infrastruktury SoWa Jan Frouz.
Brzy se na lávou seškvařená místa vrátí i živočichové, nejprve pavouci. „Utkají si své sítě a čekají na déšť jiných organismů, které přináší vítr a kterými se živí dřív, než se tam ostatní stačí uchytit,“ popsal jejich strategii Frouz.
Závislost na katastrofách
Příroda je na podobné devastující zásahy stavěna, dokonce bez nich nemůže prosperovat. „V globálu jsou ekosystémy závislé na takovýchto z našeho časového pohledu katastrofických jevech, jako jsou výbuchy sopek či činnost ledovců, která ohobluje půdy a nechá za sebou holé pustiny,“ řekl Frouz.
Vysvětlil, že horniny v průběhu milionů let zvětrávají a ztrácí tak živiny. „Proto je většina tropických půd chudá na živiny,“ poznamenal Frouz. „A právě půdy vulkanické, kdy jde o geologicky novou půdu, obsahují relativně hodně základních živin, fosforu, draslíku, vápníku či stopových prvků,“ srovnal.
