Mikroplasty způsobují, že šneci nereagují na své predátory a nebrání se před nimi. Vyplývá to z výsledků nové studie, kterou publikoval časopis Biology Letters. Škodlivé látky, které mikroplasty obsahují, mohou zřejmě zhoršovat schopnost těchto měkkýšů reagovat na nebezpečí a bránit se predátorům.
Mikroplasty, které na sebe můžou vázat jedovaté chemikálie, zamořily v současnosti řeky i oceány po celém světě a už dřívější studie upozornila na možné negativní dopady mikroplastů na slávky jedlé.
Nový výzkum, který vznikl pod vedením profesora Laurenta Seuronta z francouzského Národního výzkumného centra (CRNS), pak vůbec poprvé prokázal, že mikroplasty můžou v prostředí oceánů narušovat přirozený vztah mezi predátorem a kořistí. Informoval o tom deník Independent.
- Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
- Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
- Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit největší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.
Konkrétně se vědci během studie zaměřili na to, jak konzumace mikroplastů ovlivňuje chování šneka plážovka vejcorodá – říká se mu také břeženka obecná. Tento druh plže plní důležitou úlohu v potravním řetězci v okolí pláží, ale zároveň je také oblíbenou lidskou pochoutkou, zejména ve Francii.
Přirozeným predátorem těchto plážovek jsou krabi. Pokud za normálních okolností šneci blížícího se kraba ve vodě ucítí, okamžitě se uchýlí k přirozené obranné akci – schovají se do své ulity nebo se ukryjí pod kameny.
Poté, co vědci během experimentu umístili šneky do vody, která obsahovala mikroplasty sesbírané z pláže poblíž francouzského města Calais, ale tato reakce zmizela – plži na blížící se predátory přestali reagovat. Koncentrace mikroplastů přitom byla podobná jako na pláži.
Autoři studie soudí, že některé ze škodlivých látek, které se na mikroplasty navázaly, nejspíš poškodily těmto plžům nervové soustavy. „Všechny normální reakce plážovek přestaly fungovat,“ prohlásil Seuront pro Guardian. „Jedná se o velmi znepokojující zjištění – pokud totiž plážovky nejsou schopné predátora ucítit a uniknout mu, existuje mnohem větší šance, že zemřou – a případně i vyhynou. To by vedlo k narušení celého potravního řetězce,“ dodal.
Podobně by na mikroplasty mohla reagovat i další zvířata
Podobný vliv by pak mikroplasty mohly mít i na další mořská zvířata, jako jsou například ryby nebo právě krabi, domnívají se autoři studie. Zároveň poukazují na to, že je potřeba, aby lidé lépe porozuměli tomu, jaké dopady může mít konzumace úlomků plastů na zvířata. Narušení přirozených vztahů mezi predátory a kořistmi by totiž mohlo ovlivnit ekosystémy a mít tak dokonce negativní dopady na zdroje lidské potravy.
To, jestli mikroplasty můžou škodit lidskému organismu, se zatím neví. Jejich zdravotní nezávadnost nebo naopak škodlivost totiž není dosud prozkoumaná. Podle vědců si ale úlomky plastů zasluhují další pozornost například proto, že na sebe můžou vázat škodlivé látky.
Mikroplasty se přitom vyskytují také v pitné vodě. Výzkumníci z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR nedávno zjistili, že drobné plastové částice v ní zůstávají i po úpravě.
