Obojživelníci

V komiksových ságách jsou oblíbení hrdinové, kteří se umí sami léčit. Taková schopnost není fikcí, v přírodě existuje. Nová studie ukázala, že obojživelní axolotlové ovládají regeneraci dokonce ještě lépe než slavné filmové postavy.

Biolog Marco Wagemann se dlouhodobě zabývá ochranou malých zvířat v místech, kde dochází ke změně prostředí po zásahu člověkem. Jeho agentura na ochranu přírody cílí na jednotlivé lokality, ve kterých má vzniknout nová výstavba. V těchto oblastech organizuje odchyt a přesun zvířat do nových lokalit. Zachraňoval je i na budoucím staveništi u města Landau. Základem jeho práce je trpělivost a čekání. Často o úspěchu rozhoduje malý pohyb nebo zvuk. Vzhledem k absenci speciálního vybavení pro odchyt si biolog vyrábí tyto pomůcky sám. Pracuje tak se speciálními žabími sítěmi, udičkami na plazy a nitkovými lasy na odchyt ještěrek.

Ekologové v Žebětíně ukončili stavbu zábran, aby cestou k rybníku žáby nepřecházely nebezpečnou silnici. S opatřením začali koncem února, kdy se začalo oteplovat. Podle odhadů odborníků žije v okolí Žebětínského rybníka až třicet tisíc žab.

Perutýni ve Středozemním moři, američtí raci v německých řekách nebo bolševník podél českých potoků – to jsou jedny z nejznámějších příkladů invazivních druhů, které ničí ty původní. Ale ten vůbec nejvíc smrtící a současně nejrozšířenější na světě je pro člověka v podstatě neviditelný. Jde o houbu, která zabíjí obojživelníky po celé planetě.

Na hraně slyšitelnosti je pro člověka zvuk, který pod vodou vydávají dva druhy evropských čolků – čolek horský a čolek obecný. Zvukové projevy jako první zaznamenal a popsal tým Lumíra Gvoždíka z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Výsledky studie také ukázaly překvapivou podobnost čolčího klikání jak mezi druhy, tak mezi samci a samicemi i mezi jednotlivci.