Pokud svět dodrží ty nejpřísnější cíle pařížské dohody o klimatu z roku 2015, do roku 2100 stejně roztaje v horských pásmech Hindúkuš a Himaláj 36 procent ledovců. V případě, že se uhlíkové emise nijak neomezí, můžou zmizet až dvě třetiny ledovců, uvádí zpráva.
„Jde o neslýchanou klimatickou krizi,“ upozorňuje Philippus Wester, který celý projekt vedl. Šokujícím zjištěním podle něj bylo, že jedna třetina ledovců zmizí, i když lidé v boji s globálním oteplováním učiní ambiciózní opatření.
Dvojice pohoří se táhne po délce tři a půl tisíce kilometrů a vliv oteplování se v jednotlivých místech liší. Například v Pákistánu a Afghánistánu jsou některé ledovce stabilní, anebo se dokonce zvětšují, patrně díky zvýšené oblačnosti. Ale i ty začnou postupem času tát, tvrdí Wester.
Tající ledovce ve výhledu 30 až 40 let zvýší průtoky řek. U vysokohorských jezer hrozí, že se jim prolomí břehy a voda z nich zatopí přilehlé komunity, uvádí Wester. Od 60. let tohoto století se bude průtok řek snižovat, což se nejvíce projeví na Indu a středoasijských řekách, předpovídá zpráva.
Vlivem změn v jarním tání se průtok řek před sezonou monzunových dešťů snižuje, když farmáři osévají svá pole. Monzunové deště se navíc stávají nepředvídatelnými a nezřídka nabývají krajních podob. „Stoletá voda se objevuje každých padesát let,“ uvádí Wester.
