Po brutálním teroristickém útoku hnutí Hamás na izraelské občany a následné vojenské odpovědi židovského státu se Saúdská Arábie, jeden z nejvlivnějších arabských států na Blízkém východě, ocitla ve velmi složité situaci: na jednu stranu chce vedení království setrvat ve svém cíli normalizovat s Izraelem vztahy, za což se jí má dostat ekonomické a vojenské pomoci USA. Na druhou stranu si nesmí znechutit vlastní občany, kteří podle dostupných dat stojí s velkou převahou na straně Palestinců.
Saúdská Arábie stojí vůči Izraeli na pomezí mezi pragmatismem a veřejným míněním
Právě rozvrácení snah o dosažení dohody mezi Saúdskou Arábií a Izraelem bylo nejspíše jedním z hlavních motivů, proč hnutí Hamás rozsáhlý útok, při kterém jeho příslušníci zavraždili více než čtrnáct set lidí a další stovky odvlekli do Pásma Gazy jako rukojmí, 7. října podniklo. Shoduje se na tom řada bývalých i současných představitelů USA, jako je například bývalý admirál námořnictva USA a bývalý velitel Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě NATO James Stavridis.
Saúdská Arábie historicky odmítala uznat legitimitu Izraele. Nepřátelství mezi oběma státy se datuje od arabsko-izraelské války v roce 1948. Korunní princ a premiér země Muhammad bin Salmán však podle médií zřejmě chce využít ekonomických výhod případné normalizace vztahů. Pokud by k tomu došlo, existuje naděje, že budou ostatní arabské státy následovat jeho příkladu.
Ve hře byla reálná možnost, že se Saúdská Arábie přidá k takzvaným Abrahámovským dohodám. Jejich podpisem muslimské země Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Maroko a Súdán uznaly svrchovanost Izraele, často výměnou za ústupky diplomatického či ekonomického rázu. Saúdské Arábii by konkrétně zřejmě přinesla ochranu americkou armádou a podporu ve vývoji jaderné energetiky.
Saúdský korunní princ Muhammed bin Salmán
Ještě v září tohoto roku bin Salmán prohlašoval, že dohoda je „každým dnem blíže“. Proces postupoval hladce i díky tomu, že otázka, co bude s palestinským územím a tamními obyvateli, byla do jisté míry odsunována stranou. A to přesto, že Saúdové prohlašovali, že před podpisem musí být podniknuty „významné kroky“ vedoucí ke vzniku samostatného palestinského státu. Po 7. řijnu se však tento problém dostal do popředí.
Odmítnutí Izraele
Saúdská Arábie neoznačila palestinské hnutí Hamás za teroristickou organizaci, přestože Spojené státy na zemi v této věci podle listu The Washington Post vyvinuly tlak. Stejně tak vláda Saúdské Arábie Hamás oficiálně neodsoudila.
Ačkoli se americký ministr zahraničí Antony Blinken na své návštěvě hlavního města Saúdské Arábie Rijádu setkal s Muhammadem bin Salmánem a shodl se s ním na důležitosti stability na Blízkém východě, korunní princ ho podle španělského listu El País nechal 15. října čekat asi deset hodin, než ho přijal.
Oproti tomu Rijád „tím nejsilnějším způsobem“ odsoudil údajný útok Izraele na město Džabálijá v Pásmu Gazy. Izraelci uvedli, že zasáhli teroristickou základnu, zatímco hnutí Hamás tvrdí, že šlo o uprchlický tábor. Saúdská Arábie útok označila za „nelidský“ a izraelské vojáky za „okupační síly“. Izrael dále obvinila z porušování mezinárodního práva a lidských práv.
Podobně silně reagovalo království na slova člena izraelské vlády Amichaie Elijahua, který prohlásil, že problém Pásma Gazy by mohla vyřešit atomová bomba. Podle ministerstva zahraničí Saúdské Arábie taková slova „poukazují na rozšířenost extremismu a brutality mezi členy izraelské vlády“.
V proslovu na Riceově univerzitě v americkém Houstonu odsoudil Izrael dále například princ Turki bin Faisal, bývalý šéf saúdské zpravodajské služby. „Všichni vojensky okupovaní lidé mají právo vzdorovat okupaci,“ řekl s odkazem na Pásmo Gazy.
Názor veřejnosti
Tato oficiální vládní prohlášení se obecně shodují s náladami v království. V roce 2020, kdy došlo k podepsání Abrahámovských dohod se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, vydal Arab Opinion Index, největší projekt pro zkoumání veřejného mínění na Blízkém východě, výsledky výzkumu, podle kterých normalizaci vztahů s Izraelem podporovalo jenom šest procent saúdské populace. Sedmdesát devět procent Saúdů také považovalo palestinskou otázku za problém, který se týkal všech Arabů.
„Kterákoliv vláda v arabském světě, která by zvažovala připojení k Abrahamovským dohodám, by čelila velkému riziku, pokud jde o možnou reakci domácích a regionálních skupin,“ uvedl podle serveru Business Insider šéf konzultační společnosti Gulf State Analytics Giorgio Cafiero. Podle něj se nedá očekávat, že by se kterákoli arabská země, včetně Saúdské Arábie, hodlala v dohledné době k Abrahámovským dohodám připojovat.
Druhá strana mince
Saúdská Arábie se ale podle dostupných informací snah o uzavření dohody s Izraelem nevzdala. Mluvčí Rady pro národní bezpečnost Bílého domu John Kirby koncem října vystoupil s prohlášením, že Saúdská Arábie ujistila administrativu amerického prezidenta Joea Bidena, že království má stále zájem usilovat o normalizaci vztahů s Izraelem. Stát se tak má ale až po ukončení současné války v Pásmu Gazy. Američané se ve vyjednávání dohody úzce angažují.
Již zmíněný projev prince Turkiho bin Faisala al Saúda tak sice zahrnoval vcelku jasné odsouzení Izraele, ale také rovným dílem odsoudil kroky hnutí Hamás. Jeho útok byl prý v rozporu s islámskou zásadou neubližovat civilistům.
Komentátor BBC Frank Gardner tato slova označil za „nebývale upřímná“ a „v arabském světě vzácně kritická“. Dodal, že bývalý státník musel určitě text proslovu projednat s královským dvorem a že bin Faisal často pronáší to, co si saúdští představitelé nemůžou sami dovolit, ačkoli si to často myslí.
Rijád ale zdá se nezůstává jen u slov. Podle deníku The Wall Street Journal Saúdská Arábie zřejmě někdy kolem 19. října sestřelila jednu z raket, které vystřelila na Izrael jemenská povstalecká skupina Hútíové. Zatímco americký torpédoborec USS Carney zlikvidoval čtyři střely, o pátou z nich se postarala saúdská protiletecká obrana. Střela pravděpodobně narušila saúdský vzdušný prostor, což je pochopitelným důvodem pro její zničení. Přesto je informace, že se vůči ní království rozhodlo za současného stavu v regionu zakročit, podstatná. Server Defense News navíc podotýká, že země k sestřelení jemenské rakety pravděpodobně použila systém dodaný Američany.
„Saúdští představitelé musí pečlivě udržovat rovnováhu mezi dialogem se Spojenými státy a Izraelem (…) a vysokou mírou hněvu veřejnosti kvůli situaci v Gaze,“ prohlásil odborník na Blízký východ z Bakerova institutu v Houstonu Kristian Coates Ulrichsen. Připomíná také „náboženskou autoritu“, kterou království disponuje díky tomu, že se v něm nachází města Mekka a Medina, nejsvětější místa islámského vyznání.
Nebývalá kritika Hamásu kromě toho zaznívá místy i na saúdské mediální scéně. „Tato zkáza byla způsobena stupiditou Hamásu, jejich vůdců a jejich politiky,“ nechal se slyšet saúdský novinář Abdulaziz al-Khamis. Kromě toho Hamás označil za nástroj Íránu. „Toto je válka mezi Íránem a Izraelem, jejímiž oběťmi jsou děti Gazy. Kdyby byli vůdci Hamásu pravými muži a kdyby měli špetku lidskosti, nepoužívali by své ženy a děti jako palivo pro válku, ve které jsou sami jen nástroji,“ uvedl také.
Nečinnost
Člen think-tanku Rada pro mezinárodní vztahy se zaměřením na Blízký východ, Steven A. Cook, uvedl, že snahu udržet rovnováhu mezi veřejným názorem a mocenskými zájmy vidí, co se konfliktu týče, jako jistou „bezzubost“ Saúdů. „Jedním ze způsobů, jak se s těmito problémy a rozpory vypořádat, by bylo, kdyby saúdská vláda byla konstruktivním a vlivným aktérem, za kterého se vydává. Místo toho se Saúdové unavují prohlášeními a schůzkami,“ zmínil v komentáři pro server Foreign Policy.
S odvoláním na anonymní zdroj navázaný na vládu USA dále prohlásil, že Saúdové jsou v zahraniční politice a krizovém řízení „k ničemu“. Jistou hodnotu má podle něj to, že Rijád svolal 18. října urgentní ministerské jednání zemí Organizace islámské spolupráce (OIC), na kterém saúdský ministr zahraničí Faisal bin Farhan vyzval k vytvoření humanitárních koridorů do Pásma Gazy a odsoudil mezinárodní nečinnost ohledně konfliktu.
„Přes to všechno však schůzka nebyla ani tak skutečným pokusem Rijádu o konstruktivní diplomacii, jako spíše ukázka práce se vztahy s veřejností, která měla poskytnout určité krytí po měsících jednání se Spojenými státy o možné normalizační dohodě mezi Izraelem a Saúdskou Arábií,“ myslí si Cook. Palestina je pro Saúdy symbolická záležitost a odhodlání, s jakým Spojené státy Izrael podpořily, v nich nejspíše zanechalo silně negativní dojem, uvedl.
„Ačkoli je Muhammad bin Salmán z hlediska bezpečnosti své země závislý na Washingtonu, za současných okolností jsou pro něj americko-saúdské vztahy slabina. Korunní princ sice upevnil svou moc, ale musí být opatrný,“ uzavřel.
- Stát na Blízkém východě. Zabírá velkou část Arabského poloostrova a je druhým největším státem arabského světa.
- Islámská absolutní monarchie. Základem právního systému je šaría. Ústavu představují de jure korán a sunna.
- Zakladatel královského rodu, Abd al-Azíz ibn Saúd, považoval zemi za svůj majetek, proto přízvisko „Saúdská“. Současný král je Salmán bin Abd al-Azíz, de facto vůdcem je ale korunní princ Muhammad bin Salmán.
- Království bohatne především z těžby ropy, disponuje druhými největšími zásobami této suroviny na světě.
- Největším protivníkem země v regionu je Írán. Vztahy mezi zeměmi jsou dlouho napjaté. Írán podporuje například i hnutí Hamás a kolují dohady, že měl prsty i v současném útoku na Izrael. Írán ostře kritizoval i vznik Abrahámovských dohod.
- Zdroje: OPEC; Energy Information Administration; my.gov.sa; NBC
