I když je kamenných kasin ve Finsku jen hrst, příležitostí k drobnému gamblingu je tolik, že je téměř všudypřítomná. Loterii si lze vsadit na více než šesti tisících místech po celé zemi, herní automaty lze najít i na nečekaných místech. Finové si příznivý vztah ke gamblingu vypěstovali během druhé světové války, kdy bylo vyplňování tiketů skrze státní firmu vnímáno jako finanční pomoc vlasti. I v případě prohry totiž peníze směřovaly tam, kde je bylo třeba. Státní firma, která má ve Finsku monopol na hazard, ale od té doby vyrostla v mohutnou instituci, které se nevyhýbají kontroverze a korupční skandály. A čím více peněz do ní proudí, tím palčivější se stává další problém – hráči se závislostí.
Hrací automaty i v supermarketu. Finové mají k hazardu nezvykle vřelý vztah, našli jej ve válce
Finsko je pečovatelský stát. Lidem, kteří holdují nezdravému životnímu stylu, se pobyt v severské zemi značně prodraží. Vysoce zdaněný je tabák i alkohol, jeho prodej navíc podléhá i dalším v tuzemsku neslýchaným pravidlům. V obchodech si zákazníci kvůli vyššímu zdanění připlatí i za slazené nápoje a další nezdravé potraviny. Dlouhodobou politikou státu je zkrátka potlačování neřestí. Ovšem kromě gamblingu.
Hraní hazardních her je ve finské společnosti překvapivě rozšířené a akceptované. Zatímco v České republice se některé obce rozhodly na svém území zcela zakázat provoz hracích automatů a v dalších podléhá omezením, ve Finsku na ně lze narazit nejen v hospodách a restauracích, ale i v trafikách, na čerpacích stanicích nebo v obchodech s potravinami.
Pokud si chce kuřák ve finském supermarketu koupit cigarety, musí přesně jmenovat zamýšlený produkt, protože tabákové výrobky ze zákona nemohou být vystaveny za kasou. Hned za ní však bývá vystavený stojan, který přetéká různými tikety na sportovní sázky a loterie, jež často doprovází i krátká řada automatů se svítícím displejem lákajícím k pokoušení štěstí.
V přepočtu na obyvatele jsou Finové na čtvrtém místě mezi největšími hráči hazardních her na světě, uvádí finská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice Yle. Podle národního zdravotnického úřadu THL hraje každoročně nějakou formu hazardních her 80 procent obyvatel. Pro srovnání – v Česku jde dle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti asi o 35 až 50 procent dospělých.
Lehký gambling přitom ve Finsku není společensky vnímán jako neřest, ale jako něco normálního. Podle výzkumnice Univerzity Helsinky Riitty Matilainenové jde o historicky hluboce zakořeněný postoj, který byl zaset už před více než stoletím v prvních letech nezávislého finského státu.
V jeho počátcích byl hazard nelegální a Finové tak jezdili sázet na fotbalové zápasy do sousedního Švédska, kde tomu bylo naopak. Představitelé mladé republiky chtěli zabránit toku peněz do zahraničí, proto raději legalizovali peněžní loterii a sázky na dostihy, aby hráče (a jejich peněženky) udrželi doma.
Hazard přitom legalizovali v době, kdy ve Finsku platila prohibice, tedy úplný zákaz prodeje a výroby alkoholu.
„Fin vždy vyhraje“
Nezvykle blízký vztah k hazardním hrám ale přišel až s obdobím druhé světové války. Finsko se ocitlo v tíživé situaci, z jihu na něj tlačila nacistická Třetí říše, z východu na něj naléhal Sovětský svaz a ze západu sousedilo s neutrálním Švédskem, které se zejména snažilo vyhnout zatažení do války. Finsku ale v bouřlivém období sázka na neutralitu nevyšla. Napadení Sovětským svazem vedlo nejprve k Zimní válce (mezi lety 1939 a 1940) a k odvetné Pokračovací válce (mezi lety 1941 a 1944), kdy se Finové pokusili znovudobýt ztracená území.
Podle finské televize Yle šlo o jedno z nejvíce formujících období pro národní identitu. Válka nebyla však vypětím jen pro obyvatelstvo, ale i pro státní kasu. Jen pár měsíců po začátku Zimní války byla založena státní sázková kancelář Veikkaus (název je odvozený od slovesa veikata, který znamená sázet nebo hádat).
Vojáci na frontě ve 40. letech čekají na loterii
Sportovní spolky se totiž začaly obávat odlivu peněz kvůli finančním problémům státu a začaly tak skrze Veikkaus pořádat sázky na výsledky zápasů. Adrenalin spojený s výhrou či prohrou navíc ve vypjaté době poskytl Finům příležitost „upustit páru“. Což bylo žádoucí, protože obavy panovaly také z radikalizace obyvatelstva a jeho možného příklonu ke komunistické ideologii, což pro zemi válčící se Sovětským svazem představovalo značné nebezpečí.
Stát měl skrze své firmy monopol na hazard, který se tak stal dobrým zdrojem peněz (což ostatně přetrvává dodnes). Propagace sázení byla součástí válečné propagandy. Reklamy často zobrazovaly válečné veterány a oběti války, na něž šel výtěžek z hazardních her.
Sázení bylo otázkou národní cti. I v případě prohry se mohli hráči chlácholit myšlenkou, že jejich peníze budou smysluplně využity jinde. Ostatně slogan jedné z hazardních firem zněl: Fin vždy vyhraje.
Matilainenová pro Yle poznamenala, že „dokonce i dnes je tento nacionalistický podtext obsažen ve všech reklamách Veikkaus.“
S válkou však tento přístup neskončil, gambling se stal pevným zdrojem příjmů státu, který nadále prosazoval zvláštní koncept dosažení obecného blaha skrze hazardní hry. Reklamy zdůrazňovaly společenský přínos a podporu mládeže či sportu skrze různé programy. Sázení se stalo činností, kterou provozují řádní občané.
Vůči těm, kteří se gamblingu vyhýbali, se naopak reklamy vymezovaly. Jeden z plakátů Veikkausu ze čtyřicátých nebo padesátých let například tvrdil, že „jen africký černoch nesází“.
Hazardní hry se tak staly více než přijatelné a nešlo jen o sázení, populárními se staly i herní automaty, které zaplavily veřejný prostor. „Byly umístěny ve všech obchodech, kavárnách, na čerpacích stanicích. Všude, kde si to dokážete představit, dokonce i v nemocnicích nebo v kantýnách na pracovištích,“ uvedla Matilainenová s tím, že jde stále o jedinečný rys finské kultury. „V mezinárodním srovnání je značně podivné, že máme hrací automaty všude,“ dodala.
Pro mince do banky jen s plátěnou taškou
Když Jorma Ihalainen v devadesátých letech vedl kavárnu ve městě Espoo, které sousedí s Helsinkami, vybavil ji čtyřmi automaty. O jiné možnosti prý ani neuvažoval. „Bylo to normální. Kdo měl kavárnu, měl v ní automaty. Kdo měl benzinku, měl v ní automaty. V supermarketech lidé taky vždycky očekávali automaty. Věděli jsme, že peníze půjdou na správné místo,“ popsal bývalý kavárník.
Automaty podle něj v té době byly vnímány hlavně jako zábava, něco jako návštěva zábavního parku. Navíc mu přinášely i zisk. Peníze hráčů sice z terminálů vybírali zaměstnanci státní společnosti, za poskytnutí místa pro automaty ale dostával obnos, který pokryl část provozních nákladů podnikání.
Sám musel jen častěji navštěvovat banku, aby měl v kavárně pro hráče dostatek drobných. Nosil je v plátěných taškách. Mincí totiž potřeboval tolik, že plastové se pod jejich vahou trhaly.
Lotto dívka propaguje populární loterii v 70. letech
Nejpopulárnější hazardní hrou ale byla sobotní loterie, vzpomínal. Sám na ni sázel každý týden deset let. „Dělala to většina Finů. Každý v sobotu čekal na to, jaká budou čísla,“ poznamenal. „Každý alespoň trošku hrál,“ dodal.
„Myslím, že to by bylo zvláštní,“ odpověděl pak na otázku, zda byli i lidé, kteří se hazardu naprosto vyhýbali.
Závislost ohrožuje značnou část společnosti
Benevolentní postoj společnosti k hazardu a jeho propagace státem se však pojí s velkým „ale“. Gambling je návykový. Původní myšlenka státního monopolu na hazard spočívá v tom, že tuto adiktivní zábavu využije k prospěšným účelům, než aby zisky z hazardních her směřovaly k soukromým firmám či do zahraničí.
Stát se má ale také starat o veřejné zdraví, což mimo jiné znamená pomoc lidem se závislostmi. Pokud je však jen cestou na nákup člověk vystavený několika příležitostem, jak si jednoduše vsadit nebo zkusit štěstí v automatu, zatímco ulice lemují billboardy Veikkasu, je proces odvykání od gamblingu mnohem náročnější.
A statistiky ukazují, že jde o situaci, se kterou se řada Finů neumí vypořádat. V zemi o 5,5 milionech obyvatel žije podle veřejnoprávní Yle asi 124 tisíc problematických hráčů. Pokud vezmeme v úvahu i jejich rodinné příslušníky, tak závislost na gamblingu přímo ovlivňuje asi 700 tisíc lidí, což je více než dvanáct procent populace. Některé statistiky přitom hovoří až o 900 tisících lidech ohrožených gamblingem.
Jak ilustruje výpověď bývalého kavárníka Ihalainena, závislost na hazardních hrách je dlouhodobá komplikace. „Gaming byl pro některé lidi opravdu závažný problém. Někteří mě žádali, abych jim příště už neměnil peníze na drobné,“ uvedl.
„Někdy jsem taky viděl, že ještě nedostali výplatu nebo důchod a neměli peníze na to, aby hráli. První den pak ale zase proseděli u automatů celý den, naházeli do nich stovky marek,“ popsal.
Veikkaus okolo sebe vystavěl jen těžko narušitelný systém
Tato situace trvá už desítky let, gaming by tak měl finský stát začít intenzivně řešit. Jenže celý systém od druhé světové války značně zbytněl. Veikkaus, který pohltil i další státní firmy do jednoho obřího monopolu, vyplácí v dividendách do státní kasy ročně miliardu eur a dalších 200 milionů odvádí na daních. A ačkoliv je státní firmou, chová se v praxi jako soukromá společnost, která sleduje hlavně vlastní zisk.
Veikkaus se stal mimořádně silným hráčem ve finské společnosti. Podle finské novinářky Senjy Larsenové, která se tématu dlouhodobě věnuje a její kniha Veikkauskratia (Veikkauskracie) vyvolala značný rozruch, prorostla státní firma skrze konexe do politické sféry.
Výplatní listina Veikkausu obsahuje dlouhý seznam různých ředitelů, manažerů a vedoucích pracovníků. Tučné obnosy plynou ale i ministrům, poslancům, „nečekané příspěvky“ dostávají obce a města a „desátky“ směřují i do rozpočtu médií, uvádí novinářka.
V 80. letech Finové objevili stírací losy
Na veřejnost se dostaly také případy zneužívání dotací Veikkausu v rámci obdarovaných organizací. Minulý rok například vyšlo najevo, že ředitel Sdružení alergiků, dermatologů a astmatiků Ilkka Repo z prostředků grantu Veikkausu utratil 13 tisíc eur (více než 300 tisíc korun) na dárky. Peníze měl používat i na úhradu nočních jízd taxíkem, nákup alkoholu nebo setkání na golfových hřištích.
Podpora řady organizací a spolků není ze strany státu jen blahorodou činností a marketingovým tahem. Veikkaus v podstatě vytvořil hustou síť různých sdružení, která jsou na této hazardní společnosti finančně závislá. Prostředky jsou ale přerozdělovány částečně mimo státní rozpočet, což způsobilo problémy ve spojitosti s covidovou pandemií.
Veikkausu se propadly zisky a bylo jasné, že omezí finanční podporu rozličným sdružením. Vláda ale odmítla tyto prostředky sanovat. Protože peníze z gamblingu často tvoří výraznou část rozpočtů těchto spolků, řada se jich v souvislosti s výpadkem těchto zdrojů obává o svou budoucnost.
Larsenová: Peníze z hazardu jsou nesmírně drahé
Hazardní monopol ve Finsku tak vytvořil systém, na jehož fungování je závislá značná část společnosti, a jehož rozpletení by se neobešlo bez bolestivých dopadů. Zároveň ale roste už tak velký počet lidí, kteří si na gamblingu pěstují závislost.
Podle Larsenové tvoří asi polovinu zisků Veikkausu jen malé procento nejproblematičtějších hráčů. „Jsou často duševně nemocní, s nízkými příjmy, nezaměstnaní a v důchodu,“ vyjmenovala novinářka. Finsko navíc trápí i problém s vysokou mírou nezletilých hráčů.
Larsenová také upozorňuje, že zisky z gamblingu nejsou penězi zadarmo. „O negativních nákladech naše země mlčí. Podle mezinárodních studií mohou činit až tisíc eur na finského daňového poplatníka. Peníze z hazardních her jsou nesmírně drahé,“ píše novinářka. „Mlčení o škodlivosti hazardních her je sociální politikou,“ uvedla.
Německý řetězec ve Finsku bez herních terminálů, domácí je naopak ponechaly
Ale i ve společnosti, která v adrenalinu z očekávané výhry žije už celé století, se objevují náznaky změny. Německý řetězec Lidl minulý rok oznámil, že ze svých prodejen stáhne hrací automaty. Ačkoliv se může zdát, že jde o malý krok, Lidl by se k němu nejspíš neodhodlal, pokud by sám v této oblasti neočekával změny.
Když pak dva největší finské obchodní řetězce na tuto zprávu reagovaly tím, že ony zatím ve svých prodejnách automaty ponechají, někteří lidé tento postoj kritizovali. I to tak naznačuje, že se postoj veřejnosti k hazardu mění.
Pozitivní dopad pro lidi ohrožené závislostí na hazardních hrách se však nejspíš neobejde bez narušení pozice státního monopolu. K tomu bude zase potřeba odhodlání politiků.
Finským parlamentem před pár měsíci skutečně prošel zákon, který se týká pravidel gamblingu. Ochranu obyvatel však nepřinese. Naopak se snaží o ukotvení pozice Veikkausu i v prostředí on-line gamblingu, a to blokací zahraničních internetových stránek s hazardními hrami.
Seveřané si tak na změny zřejmě budou muset počkat, jejich dlouhé soužití s hazardem bude dále pokračovat. Jaká je v tomto ohledu budoucnost, lze předpokládat jen těžko. „Mýtus o dobrých úmyslech (hazardu) je pravděpodobně nejmocnějším a nejtrvalejším ekonomickým mýtem Finů,“ dodává Larsenová.