Už jen čtyři týdny zbývají do konce letošního roku a tím pádem i přechodného období, během něhož mají Velká Británie a Evropská unie na základě politického prohlášení z října 2019 dojednat podobu nového partnerství. Navzdory úsilí obou vyjednávacích týmů a soustavným ujišťováním, že obě strany mají na úspěšném výsledku vyjednávání zájem, zatím žádná dohoda na stole neleží. Avšak ani tehdy, podaří-li se dohodu schválit, nebude vyhráno. Dohoda totiž musí ještě projít schvalovacím a ratifikačním procesem na straně EU i Velké Británie. Co se změní od ledna 2021, analyzuje ve svém textu Monika Brusenbauch Meislová z Masarykovy univerzity v Brně.
Analýza: Nedohoda o brexitu nezasáhne jen obchod, ale i řadu jiných oblastí
Pojďme se podívat, co se v praktické rovině změní k 1. lednu 2021, nebude-li dohoda uzavřena, respektive nedojde-li na základě jednomyslného rozhodnutí Evropské rady a souhlasu Spojeného království k prodloužení zmíněného přechodného období.
Začněme obchodem, neboť právě ten v současných rozhovorech rezonuje nejsilněji. Volný obchod mezi EU a Spojeným královstvím by k 1. lednu 2021 skončil a pro obchodní vztahy mezi oběma celky by nově platily minimální standardy Světové obchodní organizace (WTO).
Na principu členství ve WTO obchoduje s EU například Brazílie, Rusko či Austrálie. Ostatně právě proto britská vláda tento model vytrvale označuje jako model australský (což je vzhledem k pozitivním konotacím, které slovo Austrálie v lidech většinově vyvolává, z hlediska politického marketingu chytrý tah).
Podle regulí nesmí členové WTO nijak diskriminovat své obchodní partnery. Za tímto účelem se v rámci WTO používá takzvaný režim nejvyšších výhod – vzájemný závazek států poskytovat rovné zacházení s obdobnými výrobky pocházejícími z území ostatních členů WTO.
Pokud tedy země udělí někomu zvláštní výhody, jako například nižší sazbu cla pro některé výrobky, musí být tyto výhody (až na výjimky) uděleny všem ostatním členům WTO. Britský export do EU a členských zemí WTO by tak podléhal režimu nejvyšších výhod příslušných zemí.
Cla při obchodu s EU
Zatímco pro dovoz zboží z EU (stejně jako ze všech ostatních zemí, s nimiž nemá uzavřenou žádnou obchodní dohodu) stanovilo Spojené království takzvaný globální tarif (Global Tariff), export zboží do EU by podléhal Společnému externímu tarifu EU.
Je pravděpodobné, že by se vyšší administrativní zátěž spojená se zavedením cel dotkla mimo jiné například i dodávek potravin, a to zejména těch, které z Velké Británie míří do EU (firmy dovážející zboží do Británie totiž budou moci celní poplatky a některé celní administrativní úkony během prvních šesti měsíců po konci přechodného období odložit).
Očekává se, že dodatečné náklady a zpoždění plynoucí ze zavedení cel by způsobily problémy společnostem, dodavatelským řetězcům a maloobchodníkům téměř ve všech ekonomických odvětvích. Ceny zboží v obchodech by v důsledku toho patrně vzrostly a některé podniky nejspíše zkrachovaly. Aby se clům a jejich nepříjemným důsledkům vyhnuly, musely by obě strany uzavřít mezi sebou obchodní dohodu.
Po konci přechodného období bude možné zahájit taková vyjednávání prakticky kdykoli, avšak rychlost, s jakou by se to mohlo podařit, by závisela nejen na politickém kontextu, ale rovněž na okolnostech, za nichž aktuální vyjednávání o obchodní dohodě ztroskotala.
Na veškeré britské zboží vstupující na celní území EU by se vztahovaly celní předpisy EU, včetně nutnosti předkládat celní prohlášení, doklady o zdravotní nezávadnosti živočišných produktů či deklarace o statusu původu. Většina tohoto papírování však bude vyžadována bez ohledu na to, zda obchodní dohoda mezi Velkou Británií a EU existovat bude či nebude.
Zboží z EU uváděné na britský trh by vzhledem k již zmíněnému programu postupného zavádění prvních šest měsíců celním kontrolám v plné výši čelit nemuselo; od července 2021 by se však situace radikálně změnila. Tyto nové povinnosti by výrazně zatížily infrastrukturu přístavů a zřejmě by přinesly určité ochromení jejich činnosti. Obě strany by mohly pokračovat v jednání o dohodě o volném obchodu, což by teoreticky mohlo snížit potřebu některých administrativních formalit.
Avšak i tehdy, podařilo-li by se mezi EU a Velkou Británií zřídit zónu volného obchodu s nulovými cly a kvótami, podléhalo by zboží obchodované mezi oběma celky kontrolám z hlediska bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti a dodržování právních předpisů. S řadou omezení by se však potýkal například i sektor služeb – například proto, že vzhledem k ukončení volného pohybu osob by měly firmy problémy s vysíláním zaměstnanců.
Jak by se řešily spory mezi oběma celky? Nově by se na ně vztahovala buď pravidla WTO, anebo ustanovení dohody o vystoupení uzavřené mezi EU a Spojeným královstvím v říjnu 2019. Pakliže by se problém týkal dohody o vystoupení, hlavní platformou pro jeho řešení by byl Společný výbor EU-VB (takzvaný EU-UK Joint Committee).
Jednalo-li by se o obchodní záležitosti, které nespadají pod dohodu o vystoupení, a obě strany by nemohly/nechtěly vyjednávat bilaterálně či prostřednictvím politických orgánů WTO, využily by mechanismu řešení obchodních sporů WTO.
Letecký provoz
Výrazné dopady by měl brexit bez dohody i na oblast leteckého provozu. Rámec WTO žádné řešení pro letecké služby nenabízí, takže za absence britsko-unijní smlouvy o letecké dopravě (či unilaterálních pohotovostních opatření z jedné či druhé strany) by mezi Spojeným královstvím a EU nemohly být od 1. ledna 2021 odbaveny žádné lety. Britské letecké společnosti by již nespadaly pod jurisdikci Soudního dvora EU, ani pod dohled Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA).
Platnosti by pozbyly i provozní licence a osvědčení, které vydal Britský úřad pro civilní letectví, a bylo by nutné je opětovně potvrdit členskými zeměmi EU (obecně platí, že v případě no-deal brexitu by přestaly platit i registrace vydané britskými orgány pro uvádění výrobků na unijní trh). Předtím, než minulý rok došlo k uzavření dohody o vystoupení, deklarovaly EU i Velká Británie existenci plánů, jak i v případě nedohody zajistit fungování služeb letecké dopravy.
Od té doby však k podobnému ujištění nedošlo, přičemž letecké společnosti opakovaně tvrdí, že je očekávají – a nutně potřebují. Postoj EU v této věci je zcela jasný – podle ní by komplexní dohoda o letectví, o kterou letecké společnosti tolik stojí, vyžadovala, aby Velká Británie přistoupila na určitá ustanovení o rovných podmínkách, zejména stran státní podpory, pracovněprávních předpisů a hospodářské soutěže. To však Británie zatím odmítá. Dodejme ještě, že cestujících by se dotkly i formality na hranicích (například v podobě hraničních kontrol osob či cestovních pasů).
Brexit a věda
Brexit bez dohody by se však citelně nedotkl pouze obchodu a cestování, ale například i oblasti vědy a výzkumu. Za předpokladu, že by dohoda o vystoupení zůstala v platnosti, byli by výzkumní pracovníci se sídlem ve Velké Británii participující na unijním programu Horizon 2020 finančně podporováni po dobu trvání svých projektů.
Krach současných rozhovorů by však pravděpodobně ovlivnil jednání o přidružení Velké Británie k dalšímu programu EU pro výzkum a vývoj, Horizon Europe, který startuje 1. ledna 2021 (Spojené království by například mohlo svoji účast na programu „natruc“ odmítnout; EU by se popřípadě mohla pokusit britský přístup k tomuto programu ztížit).
Britská vláda uvedla, že ve snaze kompenzovat ztrátu financování ze strany EU spustí co nejblíže k 1. lednu 2021 fungování alternativních, národních schémat; jejich přesná podoba však zatím není jasná.
Selhání obchodních vyjednávání by negativně ovlivnilo i rozhovory o pokračující účasti Velké Británie na vzdělávacím programu Erasmus, jenž dlouhodobě podporuje spolupráci a mobilitu ve všech sférách vzdělávání. Hovoří se o spuštění náhradního programu, který by zahrnoval Spojené království a nečlenské země EU.
Velká Británie by v případě nedohody ztratila i přístup k satelitnímu navigačnímu systému Galileo a minimálně na určitou dobu by se s největší pravděpodobností v oblasti satelitních navigačních služeb spoléhala na americký systém GPS. Londýn se aktuálně snaží v rámci svých obchodních jednání s Bruselem vyjednat členství v programu Copernicus, což je program pro dálkový průzkum Země koordinovaný a řízený EU.
Do budoucna si lze představit, že – bude-li panovat na obou stranách dostatek vůle – by mohlo docházet k uzavírání mini-dohod o účasti Spojeného království v různých unijních programech a schématech. V tuto chvíli však zatím není ani zjevné, na kterých programech EU bude chtít Velká Británie participovat (vyloučeny se však zdají být například Evropský obranný fond či kulturní program Kreativní Evropa).
Pokud jde o program Horizon Europe, mohlo by být pro Spojené království teoreticky snazší účastnit se jej z pozice třetí země než jako přidružený člen (což by však na druhou stranu ale britským vědcům neumožňovalo participovat na všech částech tohoto schématu a například vést konsorcia).
Brexit a občané EU v Británii
Co se práv unijních občanů ve Velké Británi a britských v EU týká, ta budou chráněna po dobu platnosti dohody o vystoupení. Náhlý krach vyjednávání o budoucích vztazích by však mohl ztížit řešení řady nevyjasněných otázek týkajících se pohybu osob – například co se stane s občany EU, kteří promeškají lhůtu pro registraci do takzvaného EU Settlement Scheme (do tohoto schématu je třeba se do konce června 2021 registrovat, chtějí-li občané EU zůstat ve Velké Británii i po konci přechodného období – získají tak status usedlíka, respektive předběžného usedlíka).
Britské ministerstvo vnitra nyní čelí mnoha výzvám ze strany neziskových organizací, aktivistů a právníků, kteří lobbují za prodloužení této lhůty tak, aby se minimalizoval počet potenciálně nechráněných státních příslušníků EU.
V rámci současných rozhovorů se projednává i řada dalších vysoce citlivých záležitostí vztahujících se například k sociálnímu zabezpečení, vzájemnému uznávání odborné kvalifikace či důchodům a právům osob, které žijí v jedné členské zemi EU, avšak pracují v jiné.
Nedojde-li k uzavření dohody, přestanou se na Velkou Británii vztahovat předpisy EU o uznávání odborných kvalifikací a občané EU, kteří získali kvalifikaci v Británii, budou muset získat její formální uznání v příslušném členském státě (v souladu s předpisy dané země o uznávání kvalifikace ze třetích zemí, které jsou mnohdy poměrně komplikované).
Kromě výše uvedeného se případný brexit bez dohody dotkne i rozmanité palety dalších oblastí – počínaje situací v Severním Irsku a oblastí digitálních dat, přes zdravotnictví a životní prostředí až po rybolovná práva a spolupráci mezi policejními silami. Zároveň je ale třeba počítat i s tím, že v dané rovnici figuruje řada neznámých – no-deal brexit totiž může mít i mnoho nezamýšlených důsledků.
Ohrozí například situace v Severním Irsku obchodní dohodu s USA? (Trumpova administrativa i Joe Biden vyjádřili obavy ohledně návrhu britského zákona o vnitřním trhu, který je v rozporu s několika prvky výstupové dohody.) Zesílí v důsledku brexitu bez dohody volání po skotské nezávislosti? (Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují rostoucí podporu.)
Jakkoli se čas na dosažení dohody nebezpečně krátí (pokud už úplně nevypršel), na rozuzlení brexitové ságy si budeme muset ještě počkat. Počítejme však s tím, že se dočkáme ještě nejednoho překvapení. Pro brexit totiž platí, co Forrest Gump prohlásil o životě: je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš.
Mgr. Monika Brusenbauch Meislová, Ph.D., působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Výzkumně se dlouhodobě věnuje britské politice a problematice vztahů Velké Británie a Evropské unie.
Monika Brusenbauch Meislová