Policisté lidi mlátili tak dlouho, až se pomočili, popisuje situaci v Bělorusku jeden z demonstrantů

Už přes dva týdny požaduje řada Bělorusů v ulicích odchod diktátora Alexandra Lukašenka, který zemi vládne více než čtvrt století. Statisíce lidí považují volby za zmanipulované a odsuzují brutální policejní násilí těsně po nich. Lukašenkův režim se ale stále drží a mimo jiné nepouští do země zahraniční novináře. Tomáš Vlach byl jedním z mála, kterým se podařilo dostat přímo do Minsku, dějiště největších protestů. Svědectví účastníků protestů přinesli Reportéři ČT

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Svědectví o brutálních zásazích běloruské policie proti demonstrantům

Lukašenkův režim proti demonstrantům, kteři do ulic vyšli hned po volbách, tvrdě zasáhl. Jedním ze zadržených byl Anton Jefremov, kterého příslušníci speciálních policejních jednotek OMON odvedli v pondělí 10. srpna na základě toho, že měl v batohu respirátor, čímž se stal podezřelým, že se chystá jít na protivládní demonstrace. 

Účast na protestech Jefremov nepopírá, tvrdí však, že se účastnil jenom pokojných akcí. To policistům stačilo a Jefremov skončil v cele spolu s dalšími demonstranty. Celkem jich příslušníci OMON zadrželi na sedm tisíc. Jefremova převezli do nechvalně proslulého detenčního centra Okrestina oficiálně zřízeného pro vandaly, opilce a výtržníky. 

„Začali nás rozdělovat do izolace. To byly betonové stěny a podlaha, nebyl tam záchod, ani voda. Odváděli nás tam v průměru po třiceti lidech. Tak to plnili, až nás tam nakonec bylo kolem sta lidí, dokonce i sednout si bylo těžké,“ popisuje Jefremov. 

Mlácení během „výchovných pohovorů“

Policisté vodili zadržené Bělorusy na takzvané „výchovné pohovory“, které spočívaly v systematickém mlácení obušky. „Byly případy, kdy lidi chtěli na záchod, hlavně v noci. Vyváděli je po deseti či patnácti a bili je tak dlouho, dokud se někdo nepomočil nebo nepodělal,“ řekl Jefremov.

Vězňů bylo nakonec tolik, že už je nebylo kam dávat. Jefremova tak po zhruba 36 hodinách propustili. Vzpomíná na to, že když odcházel, viděl na dvoře několik bezvládných těl. 

Podobných svědectví je víc, což může dokazovat, že mrtvých bylo mnohem více, než oficiálně uvádí běloruské úřady. V zemi se pohřešuje 80 až 130 lidí, o kterých blízcí nemají žádné zprávy. 

Tvrdé postupy proti demonstrantům údajně nařídil přímo Lukašenko. „Ti na ulicích byli opilí a zdrogovaní. To je strašné. Reagujeme tak tvrdě proto, abychom uhasili požár, který když se rozhoří, bude ho obtížné uhasit,“ řekl už dříve běloruský prezident. 

Proti Lukašenkovi jsou nyní i jeho dlouholetí podporovatelé

Podle Tomáše Vlacha je manipulování voleb v Bělorusku běžnou praxí. Nyní to však Lukašenko údajně přehnal, a to i s násilím na demonstrantech. Už ani jeho voliči dokonce nevěří, že by ve volbách získal osmdesát procent hlasů a Svjatlana Cichanouská jenom deset. 

„Dnes nemám jediného známého, který by pro něj (Lukašenka) hlasoval. Dokonce i důchodci, jeho tradiční příznivci, jsou dnes proti,“ řekl obyvatel Minsku Michail Brodkin. 

Cichanouská však byla den po volbách donucena opustit zemi, ze sousední Litvy vyzývá ke stávkám a protestům. Apeluje na to, aby Bělorusové nepolevovali. 

Čtvrtý den nastal zlom

Situace se v ulicích běloruských měst změnila čtvrtý den protestů, kdy lidé začali demonstrovat i ve dne. Policie přestala demonstranty rozhánět a upustila i od tvrdých zásahů. „Přišly jsme pokojně dokázat, že chceme svobodné volby. Jsme pokojné, beze zbraní a chceme, aby nás stát vyslyšel,“ řekla jedna z účastnic protestu Diana. 

V neděli 16. srpna už do centra Minsku přišlo přes dvě stě tisíc lidí, šlo o největší demonstraci v historii novodobého Běloruska. Lidé se scházeli i před věznicí, kde jsou političtí vězni, mimo jiné i Sergej Cichanouský, manžel opoziční vůdkyně Cichanouské, který chtěl původně proti Lukašenkovi kandidovat sám. 

Demonstrace v Bělorusku podle Vlacha připomínají sametovou revoluci v Československu roku 1989. Rozdíl je v tom, že na náměstí v Minsku se necinká klíčemi, ale svítí baterkami mobilních telefonů. Na plakátech demonstrantů se objevují například narážky na Lukašenkovo obvinění, že situaci v jeho zemi rozvrací loutkáři mimo jiné i z Česka.

„Zachytili jsme všechny telefony ze zahraničí –⁠ z Polska, z Velké Británie i z Česka. V tom posledním případě to byly telefony, které ovládají ty naše s prominutím ovce. Oni vůbec nechápou, co to dělají,“ uvedl Lukašenko. 

Lidé bez práce a kriminálníci?

Běloruský prezident už dříve uvedl, že ti, kteří se účastní demonstrací, jsou kriminálníci nebo nezaměstnaní. Vyzval je, aby protesty ukončili a raději si našli práci. 

„Lukašenko přece řekl, že jsme zločinci, prostitutky, nezaměstnaní, kriminálníci. Jenže my jsme přece obyčejní pracující lidé, kteří bojují za svá práva,“ řekla jedna z účastnic protestů, která na transparent psala heslo „Jsme zločinci a prostitutky z Česka“, což Lukašenko údajně prohlásil také.

Rozdíl mezi sametovou revolucí a dnešním Běloruskem je ale v tom, že Lukašenko zatím ustoupit nehodlá. Opakovaně volá ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a doufá v jeho podporu. Zatím se objevily například zprávy, že ruští technici nahrazují ve státní televizi své stávkující kolegy.

Mítinky na podporu Lukašenka

Kromě protestů proti režimu se uskutečnilo i několik setkání na jeho podporu. Těch se ale účastnilo mnohem méně lidí. „(Demonstranti) nevědí, že mohou tuto zem rozbít na kusy. A naše Bělorusko už více nebude. Proto se snažíme, aby nás bylo slyšet. Za pokojné Bělorusko,“ řekla Olga, jedna z účastnic mítinku na podporu prezidenta. 

Mítinků se účastnili zejména lidé, kteří pracují ve státních podnicích. Mluví se ale o tom, že k podpoře Lukašenka byli donuceni nebo že jim bylo vyhrožováno. Lukašenkovi zatím zůstávají věrni i příslušníci armády a policie. 

I mezi běloruskými policisty se však najdou výjimky. „Stydím se nosit nárameníky příslušníka orgánů MV. Celých 23 let, kdy jsem dal službě své nejlepší roky, jsem si nepomyslel, že to skončí takto,“ řekl jeden z odcházejících příslušníků policie. 

Lhát už nechtějí ani novináři

Do boje proti režimu se už zapojili i někteří novináři státních médií, kteří odmítají nadále lhát. Táboří před budovou televize, kde jim lidé vyjadřují podporu. Moderátora Dmitrije Kochna vyhodili už před volbami za to, že na sociální síti kritizoval zásahy jednotky OMON.

„Bělorusko není bídná země. (Lukašenko) udělal velmi mnoho dobrého, ale pro dnešek jeho metody přestaly být efektivní. Země ale jde dál, a je dokonce připravena říci mu děkuji, dál už my sami,“ uvedl Kochno, který teď podporuje stávkující a pomáhá jim hledat si práci.  

„Rozhodli se udělat jeden vážný krok – odejít ze zaměstnání. To jsou lidé, kteří žijí z platu a nemají za co dále žít. Oni pochopili svoji důležitou roli, že dnes nemůžeme přemýšlet, jak hledat práci, ale jak neztratit svou zem,“ řekl bývalý moderátor běloruské státní televize. 

Stávky ve velkých závodech –⁠ další rána Lukašenkovu režimu

Podle Vlacha je velmi důležité, že nyní stávkují i lidé ve velkých továrnách, například v minském závodě na výrobu traktorů. Když se je Lukašenko pokoušel přesvědčit, dali mu jasně najevo, co si myslí. „Zastřelit,“ zaznělo na setkání s prezidentem z úst jednoho z protestujících. 

„Není to v mém zájmu. Ale jestli byť jeden z vás něco vyprovokuje, vyřešíme to tvrdě. Proto buď chlapem. Vy jste dav a já jsem sám,“ reagoval na protestujícího prezident Lukašenko. Velké továrny proto dnes hlídá policie. A stávkujících pod tlakem režimu ubývá.

Lukašenko se zatím vzdát nehodlá. V neděli 23. srpna se v Minsku sešlo asi sto tisíc lidí, kteří zamířili k prezidentskému paláci. Cestu jim zablokovala policie, kterou povzbuzoval sám Lukašenko se zbraní v ruce.  V pondělí 24. srpna pak OMON zatkl zástupkyni Cichanouské v Minsku Olgu Kovalkovou, která přijela k traktorovému závodu přesvědčovat stávkující.