Laureátem letošní Nobelovy ceny za mír se stal etiopský premiér Abiy Ahmed, který se zasloužil o podpis mírové dohody mezi Etiopií a Eritreou. Po dvaceti letech tak loni na podzim formálně skončila jedna z nejdelších válek v Africe, během které zemřelo na 80 tisíc lidí.
„Nobelova cena za mír za tento rok byla udělena etiopskému premiérovi Abiy Ahmedovi za jeho úsilí o dosažení míru a ve prospěch mezinárodní spolupráce, zvlášť pak za jeho odhodlanou iniciativu vyřešit pohraniční konflikt se sousední Eritreou,“ uvedl Nobelův výbor.
„Ocenění směřuje na všechny zúčastněné strany, které se snaží o mír a usmíření v Etiopii a ve východní a severovýchodní Africe. Mír nevyplývá pouze z jednání jedné strany. Když předseda vlády Abiy natáhl ruku, prezident Afwerki ji uchopil a pomohl formalizovat mírový proces mezi oběma zeměmi. Nobelův výbor doufá, že mírová dohoda pomůže přinést pozitivní změnu celé populaci Etiopie a Eritrey,“ sdělil výbor.
„Jsme hrdí jako národ,“ napsala v první reakci na udělení prestižního ocenění premiérova kancelář. „Jsem tak poctěn a potěšen … moc vám děkuji. Je to cena udělená Africe, Etiopii. Umím si představit, že ji ostatní afričtí vůdci přijmou pozitivně a budou pracovat na procesu budování míru na našem kontinentu,“ reagoval později sám etiopský předseda vlády.
Mírová smlouva mezi Etiopií a Eritreou byla podepsána loni v září. Eritrea byla dříve součástí Etiopie, v roce 1991 ale získala po třiceti letech bojů samostatnost. Mezi lety 1998 až 2000 probíhala mezi státy další krvavá válka, která připravila o život podle odhadů na 80 tisíc lidí. Boje sice v roce 2000 ustaly, ale obě strany udržovaly podél sporné hranice vojáky a srážky pak dál pokračovaly.
Poválečná komise totiž rozhodla, že město Badme a několik dalších území připadne Eritreji, což Etiopie odmítla přijmout a ze sporného území nestáhla své vojáky. Eritrea proto Etiopii obvinila z okupace. Obnovení diplomatických styků teď Eritrea, kde dlouhodobě panuje diktatura, podmínila etiopským souhlasem s poválečnou hranicí.
Posun ve vzájemných vztazích nastal poté, co se úřadu v dubnu 2018 ujal v Oslu oceněný etiopský premiér Abiy Ahmed, který okamžitě začal prosazovat reformy, včetně rychlého uzavření mírové smlouvy s Eritrejí. V červnu téhož roku Ahmed překvapivě oznámil, že přijímá mírovou smlouvu z roku 2000. Země se dohodly na navázání diplomatických vztahů i na obnovení mezistátních letů, znovuotevření ambasád a na společném rozvoji přístavů.
Demokratické reformy
Ahmed také nechal propustit tisíce politických vězňů, umožnil činnost dříve zakázaných opozičních skupin, zahájil stíhání činitelů obviňovaných z porušování lidských práv, posílil svobodu slova a významně zvýšil vliv žen v etiopském politickém a společenském životě. Slíbil
rovněž uspořádání svobodných voleb v roce 2020 a otevření etiopské ekonomiky, i když tento proces zatím postupuje velmi pomalu, napsala agentura AP.
Mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International (AI) v reakci na ocenění Abiy Ahmeda zdůraznila, že nyní je nutné, aby etiopský vůdce provedl další reformy v oblasti lidských práv. „Práce Abiy Ahmeda zdaleka není u konce,“ konstatovala AI a poukázala mimo jiné na etnické napětí, které ohrožuje stabilitu země.
„Často jsem opakoval, že v Africe je stále silněji cítit závan naděje, a etiopský premiér je jedním z hlavních důvodů, proč tomu tak je,“ řekl generální tajemník OSN António Guterres. Etiopsko-eritrejská mírová dohoda podle něj otevřela nové příležitosti pro dlouho neklidnou oblast Afrického rohu, kam by se teď mohla vrátit bezpečnost a stabilita.
„Kroky, které podnikl premiér Ahmed, se mohou stát skvělým příkladem pro země Afriky i dalších oblastí světa, aby před boji daly přednost zájmům obyvatelstva,“ dodal Guterres. Sám považuje za čest, že byl v loňském roce svědkem podpisu mírové dohody mezi Etiopií a Eritreou, která ukončila jeden z nejdelších konfliktů v Africe.
Letošní laureát Nobelovy ceny za mír Abiy Ahmed „ukázal, že s trpělivostí, odvahou a přesvědčením je dosažení míru možné“, prohlásil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Ahmedovo úsilí ocenil také německý prezident Frank-Walter Steinmeier a další politici.
Na Nobelovu cenu za mír bylo v roce 2019 nominováno 301 kandidátů: 223 jednotlivců a 78 organizací.
Mezi favority byli letos papež František či Reportéři bez hranic, ale také švédská školačka a klimatická aktivistka Greta Thunbergová. Ta inspirovala celosvětovou studentskou kampaň, k níž se přidaly miliony mladých po celém světě. Proti ocenění švédské školačky však mluví její mnohdy konfrontační postoj i věk a s ním spojené obavy, jak by tíhu Nobelovy ceny unesla.
V tomto týdnu byli postupně vyhlášeni laureáti ocenění za fyziologii a lékařství, fyziku, chemii, literaturu. Právě Nobelova cena za mír ale jako každoročně přitahuje největší pozornost.
Udělování ceny míru má více než stoletou tradici
Cena se uděluje osobě či instituci, která „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Jako o jediné z pěti Nobelových cen o ceně míru nerozhoduje švédská akademie věd, ale pětičlenný norský Nobelův výbor. Výjimečná je také tím, že může být udělována jak jednotlivcům, tak organizacím.
První organizací, která se stala nositelkou této ceny, byl v roce 1910 Stálý mezinárodní výbor míru. Česká republika zatím svého laureáta za mír nemá, nicméně několikrát byl nominován Václav Havel i Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš.
Loni obdrželi Nobelovu cenu za mír Denis Mukwege a Nadja Muradová za snahu ukončit sexuální násilí ve válce.
Vedle medaile a diplomu na laureáty Nobelových cen čeká i finanční prémie, která je letos stejně jako loni devět milionů švédských korun (22,4 milionu korun českých).
Kontroverzní laureáti: Od Arafata až po Obamu
Kolem udělování ceny se často rozpoutávají vášnivé diskuse. Když byla v roce 1994 udělena cena palestinskému politikovi Jásiru Arafatovi, který byl zároveň podezřelý ze spolupráce s teroristy, na protest opustila výbor jedna ze členek.
Dalším kontroverzním laureátem se stala Keňanka Vangari Matajová, jež dostala cenu za snahu o udržitelný rozvoj, demokracii a mír. Její činnost ale byla zastíněna, když do místních novin a později i v rozhovoru pro časopis Time naznačila, že virus HIV byl vyvinut západními vědci, aby tak zabránili zvětšování africké populace.
Rozporuplné reakce vyvolalo i udělení ceny bývalému vůdci Sovětského svazu Michailu Gorbačovovi, ale i tehdejšímu americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který obdržel cenu za mimořádnou snahu o posílení mezinárodní diplomacie a spolupráce mezi národy. Cenu přitom obdržel pouhých devět měsíců po svém jmenování do funkce. Podle kritiků bylo rozhodnutí nezasloužené, ukvapené a politicky motivované.
