Jásir Arafat

Židovský stát stále neoznámil, co podle něj bude s Pásmem Gazy, až skončí válka s teroristickým hnutím Hamás. Premiér Benjamin Netanjahu odmítá, že by ho – jak požaduje Washington a arabský svět – předal do rukou Palestinské autonomie a jejího prezidenta Mahmúda Abbáse. Ten minulý týden jmenoval do funkce palestinského premiéra Muhammada Mustafu, který už vytyčil reformní cíle.

V Severní Americe a Evropě se značné popularitě těší šátek kefíja, který je v Česku známý především pod označením „palestinka“ nebo „arafatka“. Tento název získal oděvní doplněk po někdejším vůdci palestinské samosprávy Jásiru Arafatovi. Šátky nyní nosí především lidé původem z Blízkého východu nebo levicoví aktivisté, aby tím veřejně demonstrovali svou sounáležitost s Palestinci.

Konflikt mezi Araby a Židy zuří v Palestině s různou intenzitou už přes sto let. Pokusy vyřešit ho mírovou cestou zatím vždy ztroskotaly. Důvodů je dlouhá řada, ale dají se shrnout do jednoduchého tvrzení, které znali už první sionisté: Když dva národy, které nejsou schopné žít spolu, chtějí stejnou zem, musí to vyvolat spor.

Před třiceti lety si na trávníku Bílého domu podali ruce izraelský premiér Jicchak Rabin a palestinský předák Jásir Arafat, čímž začala vrcholná fáze blízkovýchodního mírového procesu. Optimismus je ale dávno pryč a duch roku 1993 přežívá spíše ve vzpomínkách. Na pomezí Izraele a Západního břehu Jordánu nicméně existuje vesnice, kde Židé a Arabové zkoušejí žít pohromadě.

Palestinské město Náblus na Západním břehu se v posledních týdnech stalo ohniskem nepokojů. Oblast obývají muslimové i Židé a operují tam radikální palestinské skupiny. Uprostřed konfliktu se ocitla i malá vesnice, ve které bydlí Samaritáni – starobylá komunita, která mluví arabsky, ale vyznává náboženství příbuzné židovskému. A snaží se zůstat neutrální.

Přesně před 40 lety spustil Izrael invazi do Libanonu. Vojenská operace rychle přerostla v pokus o dobytí Bejrútu a celkovou změnu mocenských poměrů v zemi. Optimismus z rychlého postupu ale vystřídala bezradnost. Izraelská armáda se postupně stáhla, trauma z nevydařené války stále přetrvává.

Přesně před 25 lety, 21. prosince 1995, opustily Betlém izraelské jednotky, v následujících třech dnech pak správu a vojenskou kontrolu nad městem převzali Palestinci. Stalo se tak na základě dohod uzavřených během izraelsko-palestinského mírového procesu, které podepsaly vlády Izraele a představitelé Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Známé jsou pod označením Oslo I a Oslo II.

Jeden z nejvýše postavených palestinských politiků Saíb Irikát leží v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče v izraelské nemocnici. Klíčový vyjednavač při mírových rozhovorech s Izraelem a jeden z hlavních architektů mírové dohody z Osla se začátkem měsíce nakazil covidem-19. Izraelští lékaři podle tamních médií jeho případ konzultují s kolegy v zahraničí.

Od začátku druhé intifády uplynulo dvacet let. Ozbrojené palestinské povstání si vyžádalo tisíce mrtvých na izraelské i palestinské straně. Reagovalo na zklamané naděje po bezvýsledném mírovém summitu v Camp Davidu v červenci roku 2000. Zproblematizovalo historické hodnocení Jásira Arafata a posílilo skepsi Izraelců vůči mírovému procesu.

Do československa dorazil Jásir Arafat. Setkal se s Václavem Havlem a Alexandrem Dubčekem. Distancoval se od terorismu a u sochy svatého Václava položil kytici rudých květů.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Přesně před třiceti lety, 9. února 1990, obnovilo Československo diplomatické vztahy s Izraelem. Začala tak nepsaná aliance obou zemí, která trvá dodnes. Po válce Československo aktivně podporovalo vznik Izraele, vztahy ale později v souladu s politikou Sovětského svazu přerušilo. Nyní bývá Česko často označováno za vůbec nejbližšího spojence židovského státu v Evropské unii.

Laureátem letošní Nobelovy ceny za mír se stal etiopský premiér Abiy Ahmed, který se zasloužil o podpis mírové dohody mezi Etiopií a Eritreou. Po dvaceti letech tak loni na podzim formálně skončila jedna z nejdelších válek v Africe, během které zemřelo na 80 tisíc lidí.