Sociální demokraté pokračují ve volebních neúspěších. A ten současný je zatím zřejmě nejbolestivější. Ve volbách do Evropského parlamentu získali jen 3,95 % hlasů, a přišli tak o své zastoupení v této přímo volené instituci. Strana, která v končícím funkčním období držela čtyři mandáty a byla třetí nejúspěšnější, z evropské scény mizí.
Analýza: ČSSD zažila debakl, mizí z evropské scény
Neúspěch ČSSD je největším překvapením těchto voleb. Poprvé od roku 2004, kdy mohli čeští občané poprvé volit do Evropského parlamentu, nominanti sociální demokracie nezasednou ve štrasburských poslaneckých lavicích.
Pro sociální demokracii se jedná o jeden z nejhorších volebních výsledků v historii samostatné České republiky. Výsledek 3,95 procenta hlasů je výrazným kontrastem k výsledku z předchozích evropských voleb, kdy získali přibližně 14 procent hlasů.
Volební neúspěch ČSSD je ještě viditelnější, pokud se podíváme na celkový počet hlasů. Sociální demokraté nezískali ani 100 tisíc hlasů, což je pro kdysi nejsilnější politickou sílu v zemi bezprecedentní prohra. Straně nepomohla ani na stranickém sjezdu prezidentem Milošem Zemanem deklarovaná podpora. Lídr kandidátky Pavel Poc na ni reagoval slovy, že „sociálnědemokratická srdce k sobě zase našla cestu“. K voličům si však cestu nenašla.
Milí přátelé, každý host má přinést nějaký dárek, když někam přichází. Proto jsem se rozhodl, že v blížících se volbách do Evropského parlamentu budu volit sociální demokracii.
Krize vládní strany tak pokračuje. Navzdory tomu, co říkal Jan Hamáček na březnovém sjezdu, kdy byl zvolen předsedou, nepodařilo se sociálním demokratům odrazit ode dna. Naopak dnešním dnem dalšího dna dosáhli. To si evidentně uvědomuje i předseda strany, který zřejmě tušil, že výsledky nemusí dopadnout přesně dle představ. Ještě necelou hodinu před vyhlášením volebních výsledků prohlásil, že by neměly mít vliv na složení vedení strany. „Vedení strany bylo zvoleno relativně nedávno,“ prohlásil. Svoji pozornost upíná ke krajským volbám, které mají být výsledkem jeho stranické práce.
Výsledek je tvrdá rána, to je fakt. Na analýzy příčin je asi brzy. Teď můžu asi říct, že jsme voliče nedokázali zaujmout tím správným tématem a jako vládní strana logicky nefungujeme jako protestní volba. Ta kampaň a hlavně ten výsledek dal jasnou zprávu, že ten restart sociální demokracie musí být silnější a jasnější.
Jeho vzkaz je však směřován spíše dovnitř strany než veřejnosti. Právě členská základna může velmi nelibě nést tvrdou ránu, jak o výsledcích Hamáček hovoří. Vedení sociální demokracie tak čeká velmi potřebná práce dovnitř partaje. Zřejmě se tak nepodaří zastavit odliv členů, kdysi nejsilnější strana stále častěji bojuje o své přežití.
Události: ČSSD zažila volební debakl (zdroj: ČT24)
Ani města, ani obce. ČSSD nezaujala nikde
Problém sociální demokracie je hlubší, než se to může jevit. Důkladnější rozbor volebních výsledků ukazuje, že straně se nepodařilo dostatečně přesvědčit voliče ani ve velkých městech, ani v nejmenších obcích. ČSSD nepřekročila pětiprocentní hranici pro úspěch v žádné z kategorií obcí. V obcích do 100 tisíc obyvatel získali průměrně jen 4,2 procenta hlasů, ve městech do milionu obyvatel získali jen 3,7 procenta hlasů a v Praze jen 2,8 procenta hlasů.
Zisk ČSSD v obcích podle počtu obyvatel (%)
Strana jako by bojovala se svojí nečitelnou identitou. Tato čísla ukazují, že v evropských volbách nebyla lákavá pro městské voliče, často v souvislosti s ČSSD označované za městské levicové liberály. Stejně tak ale nedokázala přesvědčit dostatečný počet levicových voličů na venkově.
Hamáček: Výsledek je tvrdá rána, nepodařilo se probudit vnitřní sílu ČSSD (zdroj: ČT24)
Evropská versus stranická politika
Stávající sociálnědemokratičtí poslanci měli velmi nelehkou pozici. I kdyby jejich práce v evropských institucích byla sebelepší, domácí pozice a problémy sociální demokracie jejich výchozí situaci velmi zatěžovaly.
K tomu je třeba připočíst fakt, že sami o sobě nebyli příliš známí. I když se zejména Olga Sehnalová a Pavel Poc v posledních měsících snažili propagovat téma dvojí kvality potravin, které bylo převzato nakonec prakticky všemi relevantními politickými subjekty. O to těžší byla jejich snaha se zviditelnit. Ani jeden z nich nepatří k nejznámějším. A ani další zbývající dva stávající europoslanci ČSSD nemohli straně příliš pomoci. Miroslav Poche a ani Jan Keller svůj mandát totiž neobhajovali. Evidentně nepomohla ani volební kampaň.
Na evropskou politiku tak ČSSD bude moci působit skrze své členy vlády, kteří se i nadále budou účastnit jednání Rady ministrů. Její vliv ale výrazně oslabí. Otázkou je také to, jak se promění situace uvnitř strany a zda členská základna přijme výsledky bez výhrad k vedení. Pokud by se vnitrostranická nálada rozvířila, může to mít dopad i na vládní angažmá strany, a vyloučit nelze ani to, že by výhledově mohla kabinet opustit. Jediným pozitivem těchto voleb pro stranu totiž je, že díky volebnímu výsledku dosáhne na příspěvek na úhradu volebních nákladů.
V prvních volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 ČSSD získala dva mandáty, na špatný výsledek tehdy doplatil předseda vlády a strany Vladimír Špidla, který tyto funkce následně opustil. O pět let později byla situace příznivější, po pádu Topolánkovy vlády si opoziční partaj přišla na sedm mandátů a zažila nejvýraznější úspěch. V roce 2014 sociální demokraté získali mandáty čtyři.