Ruští vojáci vědí, že režim zločiny popře. Mají dojem beztrestnosti, říká politický geograf Kofroň

Horizont ČT24: Politický geograf Jan Kofroň (zdroj: ČT24)

Hlavní střety na severu Ukrajiny a na cestě ke Kyjevu utichly. Rozsáhlá území jsou po stažení agresorů opět pod kontrolou ukrajinské armády. Jejím protiútokům se daří jak v okolí zle zkoušených měst Černihiv a Charkov, tak i na jihovýchodě na předměstí Mykolajivu. Pokračováním ruské agrese se zabýval pořad Horizont ČT24, jehož hostem byl politický geograf Fakulty sociálních věd Jan Kofroň.

Podle ukrajinského štábu se ruské síly stahují do běloruských měst Homel, Jelsk a Mazyr, odkud po železnici směřují na východní hranici Ukrajiny.

To potvrzuje i vedení NATO, podle kterého se hlavní ruské síly soustřeďují na mohutné útoky proti východě a jihovýchodě země. Tam se podle všeho snaží rozšířit kontrolu mezi okupovaným Krymem a částí Donbasu. V cestě tomu stojí takřka zničený Mariupol, kde uvázlo přes sto tisíc civilistů.

Ukrajinská armáda už dříve měla v oblasti dislokováno několik brigád, které trvale bojovaly proti vzbouřencům, připomíná bezpečnostní analytik Jan Kofroň. Ty patřily k tomu lepšímu, co ukrajinská armáda měla.

Problém je kolem městečka Izjum, kde se Rusům začíná dařit náznak průlomu. Kdyby Rusové Ukrajince dokázali obklíčit, jejich situace bude velmi těžká, říká geograf. I kdyby se agresorům podařilo jen omezit zásobování těchto sil, tak se obránci dlouho neudrží. Pokud se stáhnou, tak tím dají Rusku a Putinovi to, s čím od začátku do války šel.

Pochopení zvěrstev

Brutalitu počínání ruských vojáků v městě Buča si Kofroň vysvětluje frustrací z neúspěchu vlastní armády. V minulosti k takovým případům totiž také docházelo.

Rusko jako takové je dle něj navíc zemí, kde hodnota lidského života není velká. To lze vidět i z přístupu k ruským vojákům, zdá se, že ruskému vedení na jejich životech zas tak nezáleží. Navíc to podle geografa vypadá, že Rusové mají v takovém přístupu tradici.

„Můžeme se zeptat, kdy naposled byl který ruský voják potrestán za zločiny proti lidskosti. Určitý dojem beztrestnosti určitě hraje roli. Vědí, že režim to (zločiny) popře, že je asi nikdo nikdy nepožene k zodpovědnosti. Svoji roli může hrát i to, když se rozpadne velení a vojáci si dělají, co chtějí,“ řekl.