Černobílá artová Ida hledá hrob svých rodičů i cestu k Bohu

Setkali se někdy v šedivých, bezbarvých a bezvýchodných, polských šedesátých létech. Čistá, naivní a sveřepě Boha milující Anna, které nevadí asketický život, a přestože jí je osmnáct, chystá se složit řeholní slib a stát se jeho služebnicí. A její jediná příbuzná, prokurátorka Wanda (přezdívaná „Krvavá“), takto vypitá, cynická svině, která má na svém služebním kontě spoustu zmařených lidských životů. Začíná road movie, jež svedla světici a děvku, které se snaží rozplést stíny temné minulosti.

Jsou filmy, které se vám nepříjemně zadřou pod kůži, neboť jsou v podstatě syrové i surové, ponuré i pochmurné a zvláštním, všudypřítomným způsobem bolavé, jakoby do sebe uzavřené a navzdory tomu oslovující. A vy z nich budete odcházet zneklidněni, mimo jiné i tím, že v nich není snadné nalézt postavu, jež by vám spontánně přirostla k srdci, o kterou byste se báli a s níž byste se chtěli identifikovat (nebo s ní alespoň zajít na panáka).

Také jsou filmy znepokojující a ponuře bloudící odvrácenými zákoutími temné a zraňované lidské duše, snímky dusivě depresivní a současně vzbuzující cosi jako naději. Krásné, oslovující a zároveň iritující spektákly, jaké se netočí často. A přestože zcela určitě nebudou bořit multikina, své (spíše klubové) diváky si najdou. Jsou prostě snímky, jako je Pawlikowského Ida, černobílé, pomalu a smutně plynoucí sdělení o lidské slabosti, víře, pochybnostech, selhání a drastickém pohledu do otevřeného hrobu, v němž byla, kromě obětí, pohřbena i vyděšená šílenost a strach jejich vrahů.

Ida / Agata Kulesza, Agata Trzebuchowská
Zdroj: ČT24/Aerofilms

Dřív než se za ní zavře brána kláštera

Nad rovinatou polní plání visí řídký závoj mlhy, z něhož se matně vynořuje vzdálená silueta lesa. Šedivou rovinu přerušují jen boží muka, symbolizující sloup, u něhož byl bičován Kristus. Slouží tu jako rozcestník, upozorňující, že rozježděná cesta se tu dělí, jako symbol křesťanství a možná i jako připomínka, že se tu kdysi něco zapamatováníhodného stalo. A také jsou tu jako prosté místo pro zastavení a tichou modlitbu.

Anna tu v rouchu novicky klečí v tiché pokoře před bílým dříkem s hlavicí, jenž vyrůstá z kamenného soklu, lemovaném zaprášenou trávou, a neslyšně hovoří se svým Bohem, jemuž se hodlá zaslíbit. Právě teď potřebuje, aby vedl její kroky a hlavně jí dodal odvahu učinit je. Neboť je to jen chvíle, kdy se od cynické a životem omlácené tety Wandy, která je věčně na plech (a dobře ví proč), dozvěděla o svém židovském původu, pravděpodobném konci svých rodičů i faktu, že se vlastně jmenuje Ida. To je spousta palčivých novinek, jež musí osmnáctiletá dívka unést a které možná oddálí její řeholní slib, na nějž v tuto chvíli ještě není připravena.

Ida / Agata Trzebuchowská, Agata Kulesza
Zdroj: ČT24/Aerofilms

Rozcestí je vlastně místo volby. Tady se cesty dělí a ona se musí rozhodnout, zdali se vrátí, nebo se vydá po té, na které zjistí pravdu o smrti svých rodičů, dopřeje jim důstojný hrob a také pozná chuť zakázaného hříchu, aby věděla, co svým slibem hodlá Bohu obětovat…

Ježíš má rád hříšníky

Ostatně Máří Magdaléna by o tom mohla vyprávět, zatímco zkušená a všestranná hříšnice Wanda na to možná tiše a mazaně spoléhá. A zdá se, že i režisér a scenárista Pawel Pawlikowski (absolvent Oxfordu, který žije od roku 1971 ve Velké Británii) tuhle tezi použil jako nenápadný leitmotiv pro své komorní artové drama, jež už dostalo na lopatky nejednu festivalovou porotu (Londýn, Gijón, Toronto, Varšava). Rozhodl se ho točit nejen černobíle, ale i v dnes nezvyklém klasickém formátu 4:3, aby tak evokoval atmosféru šedesátek, do nichž je jednoduchý děj o „židovské jeptišce“ a její zparchantělé tetě zasazen.

Ida / Agata Kulesza, Agata Trzebuchowská
Zdroj: ČT24/Aerofilms

Pro současného diváka může atmosféra černobílých záběrů působit trochu jako zjevení, ale k tomuto ponurému a jednoduše vyprávěnému (a tudíž srozumitelnému) příběhu se hodí. Ida je totiž film, kde černobílá poetika navozuje dojem, že atmosféra a pocit je tu více nežli děj a jeho dílčí peripetie. Je to snímek pomalu a naléhavě vyprávěný, který nikam nechvátá, jako by věděl, že stejně dojde na konec cesty, jež je jeho protagonistům předurčena.

Zajímavý castingový tah vyšel režisérovi s představitelkou titulní role Anny/Idy Lebensteinové, do které angažoval neherečku Agatu Trzebuchowskou, která do té doby pracovala v kavárně, kde ji objevil, a zřejmě veden pocitem, že jejího úžasného pohledu je pouze pro štamgasty škoda, jí odvážně nabídl unikátní hereckou šanci. A ta ji beze zbytku s nadhledem a překvapivou jistotou využila a vytvořila netriviální postavu dívky, která vyrůstala v klášteře a teď se poprvé ostře a nekompromisně setkala s realitou za jeho zdmi, a zároveň vytvořila rovnocenný tandem se zkušenou herečkou Agatou Kuleszou, jež ztvárnila roli její tety Wandy. A vy jí věříte proměnu, když si sundá čepec a rozpustí vlasy, i šílenou otázku, proč není v hrobě, kde jsou všichni její blízcí. Jsou to dvě protikladné, ale dohromady brilantně fungující figury, které k vyjádření své rozdílnosti nepotřebují ilustrativní, kontroverzní a halasnou akci. 

Osmdesát minut překvapivě stačí

Jednoduchý příběh, nekomplikovaná narace, sevřená režie, přesvědčivé herecké výkony a výmluvný, černobílý vizuál i na poměrně malé ploše dokáží hodně vypovědět. Vymazlený minimalismus tu přináší maximální (byť místy lehce manýristické) efekty, které jsou navenek zdánlivě studené, ale dokáží navodit atmosféru neklidu, znepokojení, bolestného hledání i obětování a vykoupení.

Intimní dobové drama Ida, uvedené za účasti režiséra v české premiéře na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, vás buď dostane a strhne (a věřím, že to bude většinový pocit), nebo vlažně mine jako chladný kalkul na tutovku. Obávám se, že nic mezi tím vlastně neexistuje. U téhle artové festivalové balady čekejte otázky, na které si budete muset sami hledat odpovědi, a také se smiřte s tím, že z kinosálu vesele nevyskotačíte, ale že vám při odchodu nebude úplně lehko na duši a půjdete spíše tiše a s pokorou. Není zas až tak špatné si to občas vyzkoušet.

IDA. Polsko 2013, 80 min., české titulky, přístupný, 2D/DVD. Režie: Pawel Pawlikowski. Scénář: Pawel Pawlikowski, Rebecca Lenkiewiczová. Kamera: Ryszard Lenczewski, Lukasz Zal. Hudba: Kristian Eidnes Andersen. Hrají: Agata Trzebuchowska (Anna/Ida Lebensteinová), Agata Kulesza (Wanda), Jerzy Trela (Szymon), Adam Szyszkowski (Feliks), Halina Skoczynska (matka představená). V kinech od 17. července 2014.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
před 10 hhodinami

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
před 11 hhodinami

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel knihovnou

Dagmar Havlová odvolala souhlas k užívání jména Václav Havel v názvu knihovny. Odůvodnila to tím, že ztratila důvěru v současné vedení a směřování instituce. Nechce také nadále nést odpovědnost za způsob, jakým bylo jméno prvního českého prezidenta používáno. Osobnostní práva k názvu knihovna potřebuje, aby mohla pokračovat ve své činnosti. Správní rada knihovny podle svého předsedy Davida Duška informaci vyhodnocuje.
23. 6. 2026Aktualizováno23. 6. 2026

Soud zrušil verdikt, kterým poslal Jirouse do vězení za proslov

Soud zrušil verdikt, kterým poslal v roce 1978 na rok a půl do vězení představitele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, zvaného Magora. Za mřížemi skončil kvůli proslovu na vernisáži, během kterého prohlásil, že zanikne Socialistický svaz mládeže. Soudy v úterý rehabilitovaly také dva disidenty – Václava Bendu a Jaroslava Kukala.
23. 6. 2026
Načítání...