Kdyby vydržela omezení v současném rozsahu, vystačily by peníze na kompenzační programy do června, uvedla ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). Pak by bylo nutné znovu navýšit schodek státního rozpočtu. Očekává, že to tak nebude a opatření se díky testování ve firmách a očkování začnou zmírňovat. Alena Schillerová byla hostem Byznysu ČT24, rozhovor s ní vedla Michaela Nováková.
Ustojí tuto krizi Česko se vztyčenou hlavou?
Já jsem celoživotní optimista, jsem o tom přesvědčena. Už loňský rok mě překvapil tím, že velice krátce fungovala ekonomika – ona tedy nebyla zavřená celá, ale na jaře byla zavřená i velká část automobilového průmyslu – a nakonec byl propad podle Českého statistického úřadu „jenom“ minus 5,6 procenta. Vzpomeňte si, jaké byly odhady dvouciferných čísel. Naše ekonomika je neuvěřitelně robustní, já v ni velmi věřím. Navíc zafungovalo to, že jsme miliardy korun dali ze státního rozpočtu. Ty peníze se nám vrátily. Teď je podstatné testování. Jsme první v Evropě, kteří se do této velké logistické akce pustili. A očkování, abychom se co nejdříve vrátili do normálního života.
Jaké čeká Česko léto? Bude takové, jak ho známe z předcovidové doby?
To nejsem schopna říct. Myslím, že bude omezené cestování, že to nebude tak, jak jsme byli zvyklí – že jsme si naplánovali dovolenou. Ale pevně věřím, že v létě už budeme mít naočkováno maximum, možná už bude naočkována celá dospělá populace a že už budeme v úplně jiné situaci. Pevně v to věřím, i když nikdo neřekne, kdy to přesně bude.
Takže věříte v plné rozvolnění?
Věřím. Určitě nebude naráz. Musíme v první chvíli zajistit školství. Máme tady děti, studenty, celou generaci, která celý rok nebyla ve škole. Musíme využít dobu, kdy jsou z velké části zavřené školy, a naočkovat učitele. Je jich zhruba 330 tisíc. A připravit testy pro žáky do škol.
Slýcháme větu: Musíme to vydržet. Ptám se tedy vás jako ministryně financí, jak dlouho vydrží ten nápor veřejné finance?
Sněmovna schválila a pan prezident podepsal novelu zákona o státním rozpočtu s pětisetmiliardovým deficitem. To číslo zní ohromně a vím, že i ekonomové to někdy vykládají špatně. Říkají, bylo tam 320 a teď je tam 500, takže má vláda 180 miliard. Nemá. Přes 100 miliard byl dopad na příjmové straně, to znamená peníze, které už nevybereme v důsledku revolučního snížení daní z příjmu, kdy se o tisíce korun snižovaly zaměstnancům daně. Potom jsou tam refundace, změnilo se rozpočtové určení daní, abychom obcím, krajům zhruba z 80 procent vynahradili výpadek. To je částka, kterou už nevybereme, tak s ní nemůžeme počítat. Výdaje se navýšily asi o 78 miliard – 6,5 miliardy máme ve vládní rozpočtové rezervě, takže máme disponibilních zhruba 83 miliard. To jsou peníze, které jsou naplánovány převážně do těchto (covidových) programů.
Přesuňme se ke kompenzačním programům pro podnikatele – 20 miliard korun. Na jak dlouho to reálně vydrží?
Ono je to více. Pan vicepremiér (Karel Havlíček), když to počítal, bral kompenzační programy, které dělá MPO, a bral k tomu Antivirus – to je 20 miliard. Ale k tomu si přičtěme dalších téměř 20 miliard je kompenzační bonus. Ono se to velmi těžko odhaduje, protože nevíme, kolik se do nových programů Covid-ztráta a Covid-21 přihlásí podnikatelů. Nevím, kolik budou uplatňovat ztráty. Na rozdíl od cílených programů z loňského roku – kdy jsme věděli, že na pokoj půjde třeba 150 až 350 korun, věděli jsme, kolik jsou zhruba smlouvy nájemného – se to velmi těžko odhaduje, je to hrubý odhad. Ale dali jsme dvojnásobek. Kdybych vzala, že programy MPO a MMR dohromady byly v průměru v loňském roce tři miliardy měsíčně, tak teď jsem plánovala zhruba šest miliard na měsíc. A otevřeně říkám: Pokud by uzávěra zůstala tak, jak je, v tomto rozsahu – uvidíme ještě, jak se začnou naplňovat dva nové programy – tak peníze budou velmi těžko vystačovat do června.
Co přijde pak?
Doufám, že v té době už budeme otevírat, že budeme rozvolňovat, začnou se otevírat školy. Třeba i za cenu toho, co jsme teď dokázali – za pár dnů vytvořit testování ve firmách. Testuje deset tisíc firem, je to 2,1 milionu zaměstnanců, kteří musí povinně minimálně jednou týdně být otestováni, přidal se veřejný sektor a já se domnívám, že to bude cesta. Nastavit to i ve službách a dalších segmentech ekonomiky, které jsou dnes omezené, a začít otevírat.
Ale, jak jsme slyšeli z úst pana premiéra, to se ještě měsíc nestane, otevírat nebudeme. Takže jako živnostník, který má zavřeno, mohu počítat s tím, že na podpory bude do konce června?
Určitě. Živnostník se vůbec nemusí bát, to je otázka kompenzačního bonusu. Je schválen na dva měsíce, ale já jsem do zákona prosadila, že tam je možnost prodloužit to vždy o měsíc vládním nařízením, takže to bychom využili.
Na to budou peníze?
Na to budou peníze. Jde to z veřejných rozpočtů, takže o to méně vybereme – to není výdajová strana, to je úplně jiný šálek kávy. Ale musíme doplácet ve výši 80 procent kompenzaci krajům, městům a obcím za část, která se vezme z jejich rozpočtů, takže to bude také něco stát.
Takže chápu správně, že slibujete, že pokud bude v dubnu zavřeno, kompenzační bonus bude?
To se živnostníci nemusí bát, to slibuji.
Podle Tomáše Prouzy nedosáhne na pomoc, jak je nastavena v nových programech, až 25 procent podnikatelů. Souhlasíte s tím?
Jim se nelíbí jedna položka. Ještě včera (v pondělí) jsme s ním jednali. Na začátku byla poptávka – dokonce po tom svazy volaly – udělejte sjednocující program. Řekli jsme ano, postupně zrušíme cílené programy a zastřešíme to. Byla nespravedlnost, která se vyvinula, že byly firmy, které dosáhly díky podmínkám na X různých podpor, a pak byly firmy, které nedosáhly téměř na nic. To jsme chtěli odstranit. Už na začátku jsme si řekli zásadní parametry: zachováme kompenzační bonus a Antivirus jako pilíře pomoci a vytvoříme program, který bude zastřešující a bude cílit na ztrátu, na pomoc s fixními náklady. Řekli jsme si, že budeme kompenzovat 50 procent ztráty nebo propadu příjmů. To byly podmínky, na kterých jsme to postavili – a byla to věc, na které jsme se neshodli, protože svazy chtěly 30, pak ustoupily na 40. Ale skutečně není obhajitelné, když máme 50 procent propadu v kompenzačním bonusu, dávat to tady jinak.
Ministr Havlíček původně říkal, že bude jednat o tom, jestli Covid – nájemné zůstane, je to velmi funkční pomoc. Proč nezůstal?
Prostě to nejde, třeba i z fiskálních důvodů. Covid – nájemné byl třeba funkční program, byl oblíbený, ale zdaleka se netýkal všech. Pobírala ho třeba nákupní centra nebo podnikatelé, kteří měli v nájmu nějakou nemovitost. Ale pak máte řadu podnikatelů, kteří neměli nemovitost v nájmu, byli třeba ve své nemovitosti a ti nepobírali nic. My jsme tyto nespravedlnosti chtěli odstranit. To je přesně to, co říkám: Někdo dosáhl na všechny podpory a někdo skoro na žádnou. Proto jsme šli na ztrátu, ta je spravedlivá. A proto jsme šli na 50 procent propadu příjmů, protože jsme chtěli, aby na to dosáhli ti, kteří jsou skutečně postiženi. Nezapomínejme, že máme zhruba měsíc účinný pandemický zákon. Pokud někdo nebude spokojen s náhradou, kterou dostává, tak může postupovat podle pandemického zákona, kde se to bude proti sobě započítávat.
Říkala jste, že peníze v této situaci vydrží do června. Znamená to, že pokud budeme v podobné situaci i v červnu, budete žádat o další navýšení státního rozpočtu?
Doufám, že v takové situaci už nebudeme.
Ale jako ministryně musíte mít plán.
Samozřejmě, že mám. Plán je jednoduchý, cesty jsou dvě. Jsem přesvědčena, že v té situaci už nebudeme, že se postupně začne rozvolňovat a že začnou odpadat tyto velmi nákladné kompenzace. Ale ta cesta, já jsem ji zažila loni třikrát, třikrát jsem šla do Poslanecké sněmovny s novelou státního rozpočtu. Letos jsem šla poprvé.
Nepůjdete letos třikrát?
To už ani nestihnu. V říjnu jsou volby. Musím to mít promyšleno do léta, protože pak se v nějakém termínu Poslanecká sněmovna rozpustí a ani by to neměl kdo schválit. Promyšlený plán je dvojí, nemáte nikdy jinou možnost. Když dojdou peníze, tak buď budete škrtat a snažit se uspořit – kdybych hledala jednotky miliard, poradím si – ale kdybych hledala desítky miliard, nezbude než navýšit schodek. Pevně věřím, že k tomu nedojde.
Buďme konkrétní. Když škrtat jednotky miliard, kde?
Škrtala jsem i teď. Škrtala jsem v provozních výdajích. Dělala jsem to i v konjunktuře, snižovala jsem asi o 4300 počet úředníků, škrtala jsem v provozních výdajích.
A budoucnost? Budete znovu škrtat v provozních výdajích?
Ano, ale říkám otevřeně, že bych tam našla maximálně jednotky miliard. Pokud vezmu všem resortům pět procent provozních výdajů, tak získám něco přes miliardu.
Pak tu máme příjmovou část. I národní rozpočtová rada říkala, že je třeba konsolidace veřejných financí a budou se muset zvyšovat daně.
Konsolidaci veřejných financí jsme zpracovali, je rozsáhlá, poslali jsme ji již loni na podzim rozpočtovému výboru. Naše konsolidace stojí na třech pilířích. Ale teď jsme v krizi. Jsme ve velké válce, ve velké krizi.
Ale nějaký plán přece mít musíte.
Ano. Plán je na papíře, byl zaslán rozpočtovému výboru. Má tři pilíře. První je, že se nebudou valorizovat platy státních úředníků – už letos se nevalorizovaly, zůstaly zmrazeny a jsem ráda, že Poslanecká sněmovna si zmrazila i platy ústavních činitelů. Další věc je nevalorizace provozních výdajů, to znamená, provozní výdaje nerostou. A třetí věc jsou evropské peníze. O tom se málo mluví, ale v novém víceletém rámci získáme 962 miliard a pořád nedočerpáno z období, které končí, dostaneme ještě necelých tři sta miliard. Pak je změna daňového mixu. Andrej Babiš dal politický slib, že snížení daně zaměstnancům je na dva roky.
V zákoně to není.
Do zákona to nešlo napsat, muselo by se natvrdo napsat, jaké budou za dva roky sazby a to je politické rozhodnutí, to musí rozhodnout příští vláda a příští Poslanecká sněmovna.
Jaké by byly sazby daně z příjmu, kdybyste byla příští ministryní financí?
Nemyslím si, že by se muselo jít touto cestou, naopak si myslím, že může být prostor jinde v rámci daňového mixu, že bychom cenu práce neměli zvyšovat, ale hledat cestu jinde. Třeba chystá nové poplatky Evropská unie, budou to poplatky z odpadu, chce konečně udělat evropskou digitální daň. Myslím, že každá strana, která půjde do voleb, by měla připravit svůj volební program, měla by ho představit voličům, ať voliči vidí, do čeho jdou, když ji zvolí. Národní rozpočtová rada měla pocit – a je to odborná debata, není to nic, co bych jim vytýkala – že bych už měla mít připravenou změnu daňového mixu. Já říkám, to přece nelze budoucí politické reprezentaci vnucovat.
Není to ale tak, že byste mohla být budoucí ministryní financí? Bavíme se pořád o tom, že v říjnu něco končí, ale přece musíte mít plán, kdybyste byla na další čtyři roky ministryní financí.
Já ho mám, debatuji o něm. Nemám ho ještě úplně dotažený, bude vetknut – pokud se dohodneme, není to jenom moje otázka, je to debata v hnutí ANO – v rámci volebního programu.
Můžete být podrobnější?
Zatím ne. Jsou to moje vize, které nemám vydiskutované ani s Andrejem Babišem, protože na to není čas. Řešíme očkování, trasování, testování a tak dále, takže jsme ještě neměli čas pořádně si na to sednout. Ale pracuji na tom a v hlavě to mám.
Máte pocit, že jste si amputovali nohu tím, že jste zrušili superhrubou mzdu? Těch 90 miliard by se teď dost hodilo.
Podívejte se po Evropě. V celé Evropě jdou ekonomiky cestou masivního investování do postiženého národního hospodářství. Představte si, že by to nedělalo Německo – jak bychom to okamžitě pocítili. Stejně to dělá Česko a maximálně se snaží. K 28. únoru je to skoro 330 miliard ve všech segmentech přímé pomoci, daňových úlev nebo státem podporovaných záruk. To je základ. Máme nastavenou trajektorii konsolidace veřejných financí, to znamená, že budeme snižovat o půl procentního bodu strukturální saldo. Dokonce Evropská komise udělala to, že loni rozvolnila finanční pravidla na rok 2021 a nedávno vydala prohlášení, že je rozvolní i na rok 2022. My jsme si vytvořili polštář tím, že jsme měli velmi nízké zadlužení, velmi zdravé veřejné finance a mohli jsme si dovolit vyšší zadlužení. Pořád se držíme na třetím, čtvrtém místě. A kdy jindy pomoci 4,5 milionu zaměstnanců a dokonce sleva, která se načetla v parlamentu, pomůže i živnostníkům. Kdy jindy než teď? Kdy potřebují peníze, aby je vrátili ekonomice?
Ale lidé začali spořit spíš, než že by lili peníze do ekonomiky.
Oni hlavně v roce 2008 až 2009, když byla krize, nic nedostali. Šla tam pomoc 3,5 procenta HDP. To znamená, že lidé zůstali bez příjmů, stát jim nepomohl ani korunou – na rozdíl od letošního přístupu. Vždy máte dvě cesty – nedat nikomu nic a šetřit. Zaškrtíte ekonomiku a dostanete se do další recese jako v letech 2011 a 2012. Anebo ekonomice pomůžete. Já věřím, že se nám to vrátí.
Ale ono se to do ekonomiky stoprocentně nevrací. Lidé neutrácejí.
To také často slyším. Ale za co měli utrácet? Loni bylo na tři nebo čtyři měsíce zavřeno. Ale ekonomika není postižena rovnoměrně. Naštěstí jede průmysl, což je 30 procent HDP, to je pro ekonomiku velké štěstí. Jede řada obchodů – řetězců, potravinářských obchodů, drogistických, eshopů. Ty jedou mnohem víc, než jely. Pak jsou segmenty ekonomiky, jako je oblast cestovního ruchu, gastronomie a tak dále, která je velmi postižena. To je vidět na výsledku, bylo to vidět i na propadu DPH, který se pohyboval meziročně na konci roku 2020 kolem dvou procent. To víte, že to neutratí ze sta procent, ale i když si naspoří, pořídí si nemovitost nebo si naspoří na důchod, proč ne? Vždyť to je také pomoc ekonomice.
Chtěla byste být i další ministryní financí?
Pokud bych tu šanci dostala, tak bych ji přijala, ale je tam příliš mnoho kdyby. Říkám to z toho důvodu, abych neutíkala před odpovědností, protože skutečně souhlasím s tím, že příští ministr financí to bude mít velmi těžké, protože se budeme dostávat z těžké hospodářské krize.
