Více než dvě dekády od rozdělení Československa se Češi dožívají vyššího věku než jejich východní sousedi a díky péči tuzemského zdravotnictví také menší počet z nich umírá na rakovinu nebo onemocnění srdce a cév. Obě země přitom do zdravotnictví investují srovnatelné částky.
Kromě toho, že jsou výdaje na zdravotnictví (s ohledem na počty obyvatel v obou zemích) srovnatelné, obdobným tempem také rostou, za deset let o téměř polovinu. Letos tak mohou v Česku náklady na zdraví dosáhnout až 320 miliard korun, na Slovensku v přepočtu téměř sto padesáti.
Podle Eurostatu ovšem Slováci umírají častěji než Češi na cévní onemocnění i rakovinu a výrazný rozdíl je i úmrtí na onemocnění srdeční. Zatímco na Slovensku stojí život 427 lidí (ze sta tisíc obyvatel), v případě Česka jde o 360 lidí.
Ze srovnání dat organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) potom vyplývá, že Češi v průměru žijí o dva roky déle než jejich východní sousedi (78,3 ku 76,5 letům života), slovenské ženy se dožívají o rok méně než Češky, vyměřená svíčka slovenských mužů je o dva roky kratší než ta česká.
Podle odborníků za to můžou nejen vyloučené sociální lokality, ze kterých lidé do nemocnic vyrazí jen zřídka, ale i kvalita péče, na což dlouhodobě upozorňuje i prezident Andrej Kiska. Počátkem roku prohlásil, že podle některých statistik na Slovensku na léčitelná onemocnění zemře o tři tisíce lidí víc než v Česku, a dodal, že „měsíce čekání, než se člověk dostane k odbornému lékaři, jsou hanbou pro moderní společnost.“
První nevýhoda: Neefektivita
Kvalitu poskytované péče spolu s klientelismem a korupcí ve zdravotnictví podle řady průzkumů označuje za jednu z hlavních potíží své země i slovenská veřejnost. V únoru problematika zdravotnictví vstoupila také do kampaně před slovenskými parlamentními volbami, když 540 zdravotních sester podalo hromadnou, protestní výpověď.
Po volbách proto staronový premiér Robert Fico obsadil do funkce ministra zdravotnictví manažera Tomáše Druckera, který v minulosti řídil Slovenskou poštu. Pokud je totiž v Česku hlavním problémem nemocnic personální tíseň (a to jak u lékařů, tak u zdravotních sester), na Slovensku jde především o zadlužení systému.
Země už v letech 2003 a 2011 uhradila nemocniční dluhy za 32 miliard korun, ke konci loňského roku se ale nemocnice znovu pohybovaly v bezmála patnáctimiliardovém minusu, a Ficova vláda včetně ministra Druckera tak nyní připravuje další kolo oddlužení. A deklaruje, že bude poslední.
Analýzy přitom ukazují, že ve slovenském zdravotnictví je peněz dost, a jen se s nimi plýtvá, protože nemocnic je na Slovensku moc a navíc nakupují zbytečně draze (jen na obvazech a plenách by se dalo ušetřit ročně přes půl miliardy korun). „Máme tady mnoho duplicitních oddělení, pravděpodobně mnoho akutních lůžek a nemocnic,“ doplňuje zdravotnický analytik Dušan Zachar. „Síť nemocnic je třeba optimalizovat.“
Druhá nevýhoda: Československý rozvod
Za horšími podmínkami slovenských pacientů (potažmo lepšími podmínkami těch českých) potom stojí i samotné rozdělení republiky před třiadvaceti lety. Řada specializovaných center byla na území dnešního Česka. „Výchozí podmínky slovenského zdravotnictví byly horší z mnoha důvodů a je fakt, že špičková péče byla už za minulých dob koncentrovaná převážně do Prahy,“ potvrzuje šéfredaktor webu Zdravotnický deník Tomáš Cikrt.
Program transplantace plic, který chirurgický tým kolem Pavla Pafka zahájil v roce 1997 ve vybaveném pražském Motole a v jehož rámci došlo už ke třem stům zákroků, se tak na Slovensku nikdy otevřít nepodařilo. Podobná situace platí i v dalších oborech medicíny; Češi zvládli i ve světě spíše výjimečné zákroky orgánů, jakou jsou transplantace tenkého střeva nebo dělohy.
Slovensko se pyšní alespoň nízkou cenou léků. Stát má ale problém s překupníky, kteří levné medikamenty skupují a přeprodávají do západní Evropy.
