Nanoplasty, které v potocích a řekách míří do oceánů, mají tendenci shlukovat se kolem pevných objektů. Tvrdí to nová studie, kterou zveřejnil odborný časopis Environmental Science & Technology. Podle vědců to může znamenat, že většina těchto částic tak zůstává zachycená u ústí řek nebo pobřeží.
Většina nanoplastů, které míří v řekách do oceánů, zůstává na pobřeží, domnívají se vědci
Plasty v současnosti představují velký environmentální problém. Zamořují už i odlehlá místa na Zemi a výjimkou nejsou ani oceány. Když k nim původně velké umělohmotné kusy plují, postupně se rozpadávají na menší a menší úlomky. Někdy přitom skončí až v nano velikosti.
Mezi obrovským množstvím umělohmotného odpadu, které se dostává do řek a potoků, a tím, co vědci našli v oceánech, přitom existuje značný nepoměr. To, kde velká část nanoplastů končí, tak pro ně až doposud zůstávalo záhadou.
Shluky po stranách nádoby
Dřívější výzkumy ukázaly, že nanoplasty se shlukují v dobře promíchané a stojaté slané vodě. To však neplatí, když se tyto částice dostanou do prostředí, kde je obsah soli nerovnoměrný – jedná se například o ústí řek. Právě na to, jak se nanoplasty „chovají “v těchto místech, se nyní zaměřili francouzští vědci.
V rámci experimentu tým naplnil vodou malé komory. Vytvořil v nich obdobné podmínky, jako panují kolem ústí řeky na francouzském karibském ostrově Guadeloupe. Konkrétně výzkumníci pomocí speciálního zařízení do nádob vpouštěli proud sladké vody a rozdrcené polystyrenové kuličky. Dalším vstupem tam současně vstřikovali slanou tekutinu.
Výsledky ukázaly, že nanočástice měly tendenci se shlukovat a často skončily na stranách komory. To podle vědců naznačuje, že ústí řek a pobřeží podstatnou část těchto malých umělohmotných částic zachytí dříve, než se dostanou do oceánu.
