Vakcína společnosti Johnson & Johnson proti HIV, která využívá stejnou technologii jako očkování proti covidu-19, selhala v klinické studii. Je neúčinná. Jde o další neúspěch ve snaze kontrolovat tuto nemoc, unikátní vlastnosti patogenu doposud všem vakcínám odolávají.
Vakcína Johnson & Johnson proti HIV selhala. Její neúspěch ukazuje, že systém kontroly funguje
Studie, která dostala název Imbokodo (neboli kámen) zkoumala 2600 žen v Jižní Africe – všechny patřily do skupiny, která pro svůj životní styl čelí velmi vysokému riziku nákazy virem HIV.
Společnost J & J na výzkumu spolupracovala s americkým Národním institutem zdraví a Nadací Billa a Melindy Gatesových; studii zahájili v roce 2017 a loni oznámili, že všechny účastnice dostaly buď vakcínu, nebo placebo. Cílem vakcíny nebylo úplně zabránit infekci, ale snížit pravděpodobnost nákazy na polovinu.
Studio 6: Lékař Dalibor Sedláček k výzkumu vakcíny proti HIV (zdroj: ČT24)
„Pokud by vakcína byla účinná na padesát procent, mohla by v budoucnu omezit pandemii HIV,“ uvedl pro média vědecký ředitel společnosti J & J Paul Stoffels, který se výzkumu viru HIV věnuje dlouhodobě.
To se ale nepodařilo. Studie ukázala, že účinnost je jen 25,2 procenta. Při relativně nízkém počtu účastníků proto nebylo možné říci, jestli jde vůbec o vliv očkování nebo spíše o jiné vlivy nebo dokonce úplnou náhodu.
„Vývoj bezpečné a účinné vakcíny pro prevenci infekce HIV se ukázal jako obrovská vědecká výzva,“ komentoval neúspěch vakcíny v prohlášení ředitel Národního institutu pro alergie a infekční choroby Anthony Fauci. „Není to sice výsledek, ve který jsme doufali, ale musíme využít poznatky, které jsme ze studie Imbokodo získali, a pokračovat ve snaze o nalezení vakcíny, která bude chránit před HIV.“
Virus, který odolává vakcíně
U virů většinou platí, že je snadnější vytvořit proti němu očkování než lék. U HIV to neplatí – díky práci Antonína Holého a Erica De Clercqa už řadu let existují léčiva, která brání viru HIV, aby způsobil vážnou nemoc, jenže vakcína stále neexistuje.
Erik De Clercq v pořadu Hyde Park Civilizace (zdroj: ČT24)
Vědci se přitom snaží vyvinout vakcínu proti HIV už několik desetiletí. Roku 2007 se ukázalo, že je neúčinná vakcína společnosti Merck; testy prokázaly, že tato očkovací látka u lidí riziko vzniku onemocnění naopak zvyšuje.
Naděje povzbudila studie z roku 2009 v Thajsku, která prokázala omezenou, ale významnou účinnost, protože snížila pravděpodobnost nákazy přibližně o 30 procent. Jenže vloni rozsáhlejší studie a její detailní analýza, která studovala kombinaci vakcín od společností Sanofi a GlaxoSmithKline, znovu potvrdila neúčinnost, respektive nedostatečnou účinnost.
Společnost J&J byla přes neúspěchy svých konkurentů značně optimistická. Ještě roku 2015 Johan Van Hoof, který v ní vede výzkum a vývoj vakcín, zdůraznil, že u zvířat dokáže jejich vakcína snížit pravděpodobnost nákazy o 90 procent. „Naznačuje to, že by mohlo jít o skutečný průlom,“ doufal tehdy. A ještě na přelomu let 2020 a 2021 komentovala společnost průběžné výsledky jako „velmi povzbudivé“. Letos v létě ale přišlo rozčarování.
„Znovu se ukazuje, že virus HIV je velmi zvláštní virus, velmi unikátní, uniká imunitnímu systému a nachází si cestu k infikování lidí a je velmi obtížné vytvořit imunitu proti získání viru HIV,“ řekl Stoffels.
Co studie prozradila
Ve studii Johnsonu dostalo placebo 1109 dobrovolnic – virem se nakazilo 63 z nich. Ve skupině 1079 žen, které dostaly vakcínu, se virus HIV objevil u 51 dobrovolnic.
Pozitivní podle J & J je fakt, že se nenašly žádné bezpečnostní problémy, které by s vakcínou souvisely. Důležité je i to, že použitá látka nezvyšuje riziko nákazy virem HIV.
Podle vakcinologa Lawrence Coreyho, který se na projektu podílel, je sice výsledek neradostný, ale dá se využít k budoucímu pokroku. Vědci totiž u této vakcíny doufali, že budou stačit protilátky, které nejsou neutralizační – tedy takové, které se sice na virus navážou, ale nezastaví zcela jeho infekčnost. Selhání ukázalo, že vývojáři dalších vakcín budou muset přijít na to, jak vytvořit protilátky, které virus neutralizují.
Podobnost s covidovými vakcínami
Stejně jako vakcína proti covidu-19, kterou vyvinula společnost Johnson & Johnson, i tato vakcína proti HIV dodává genetický kód proteinů do buněk příjemce pomocí adenoviru. Imunitní systém se pak tuto genetickou informaci snaží naučit poznat a napadat.
Firma použila odlišný adenovirus než u očkování proti covidu. Je stejný jako ten, který testuje u další experimentální vakcíny proti lidskému respiračnímu syncytiálnímu viru (neboli RSV), které může mít závažný průběh především u kojenců.
Podle Paula Stoffelse by tento výsledek neměl vést k tomu, aby lidé ztratili důvěru k vakcíně proti covidu od J & J. Tato technologie adenovirového vektoru se totiž ukázala být účinná proti covidu-19, ale třeba i proti ebole.
Naopak, neúspěch proti HIV by mohl vést k větší důvěře. Prokazuje totiž, že výrobci vakcín se nesnaží protlačit svůj produkt za každou cenu, jsou připraveni na neúspěchy a počítají s nimi. A také to, že fungují základní kontrolní mechanismy, jak v soukromých firmách, tak i ve státních úřadech, které s nimi na výzkumu a testech spolupracují.
Důležité je i to, jak tento případ ilustruje potřebu očkovací látky neustále zkoumat, jak dlouhodobý proces to být a jak se dá i částečný neúspěch využít pro budoucí pokrok v oboru.
Vyhlídky
V současné době probíhá ještě jedna studie vakcíny proti HIV. Jmenuje se Mosaico a testuje poněkud odlišné schéma očkování u mužů majících sex s muži a transsexuály v Americe a Evropě.
Pracuje s opakovaným dávkováním, které celkem čtyřikrát vpraví do těla genetický kód mozaiky proteinů z různých kmenů viru HIV. V testech na buněčných kulturách měla studie Mosaico větší úspěšnost než Imbokodo.
Společnost Moderna zase nedávno zahájila zkoušky vakcíny proti HIV už na lidech; opírá se přitom o stejnou technologii mRNA, na níž jsou založené její očkovací látky proti covidu.