Archeologie se od svého počátku pohybuje na zvláštním pomezí mezi akademickou vědou prováděnou z badatelen a archivů a tvrdou terénní prací. V posledních desetiletích do ní ale vstupuje ještě prvek moderních technických oborů, které pomáhají nejen se samotnými nálezy, ale také s jejich analýzou a interpretací.
Útroby pyramid odhalené kosmickým zářením. Archeologie se stala v roce 2017 high-tech oborem
Rok 2017 byl takových objevů plný – a ty nejzajímavější vznikly díky mezioborové spolupráci archeologů, chemiků, fyziků, lékařů nebo programátorů. O které šlo? Tady je deset archeologických objevů, které v roce 2017 ukázaly, jak důležitá je mezioborová spolupráce s technickými obory:
V Dánsku žila před 3300 roky žena, která mohla pocházet z území Čech
Před dvěma roky zaskočil dánské archeology objev, že slavná Dívka z Egtvedu vůbec není Dánka. A nyní dánští archeologové oznámili, že další slavná obyvatelka Dánska z doby bronzové, nazývaná Žena ze Skrydstrupu, také pocházela odjinud – s velkou pravděpodobností z území dnešních Čech.
Žena ze Skrydstrupu (zdroj: ČT24)
Analýza jejích ostatků ale především ukázala, že se na sever kontinentu pravděpodobně dostala z území dnešní České republiky nebo Německa, pocházet však mohla také z Francie. Pro archeology i historiky tento objev otevírá úplně nový způsob, jak chápat dobu bronzovou v Evropě.
Tento objev umožnila analýza stroncia v dívčiných zubech, nehtech a vlasech. V těch se totiž izotopy stroncia, procházející potravním řetězcem přes rostliny a živočichy ze zvětrávajících krystalických vyvřelých hornin, ukládají v prvních deseti až patnácti letech života. Více zde.
Je tu virtuální atlas Pražského hradu. Ukazuje i místa, která návštěvník vidět nemůže
Archeologie nespočívá jen v poznávání minulosti, ale také ve snaze o její rekonstrukci a přiblížení minulých dob veřejnosti. Vynikajícím způsobem se to podařilo Archeologickému atlasu Pražského hradu. Virtuální průvodce historií nejvýznamnější české památky je přístupný zdarma a pro každého. Zájemci se mohou podívat nejen na výsledky dosavadních výzkumů, ale i na 3D modely běžně nepřístupných objektů.
Virtuální model Pražského hradu (zdroj: ČT24)
Díky tomu, že je vše zdokumentováno s vysokou přesností, může si laik i odborník prohlédnout precizní a do nejmenších detailů zmapovanou kamenickou práci našich předků.
Například pod hlavním oltářem se nachází stará královská hrobka, kde byl dříve „otec vlasti“ pochován. Atlas nabízí trojrozměrnou vizualizaci tohoto prostoru, třebaže člověk do něj nevstoupil skoro 150 let; výzkumníci se dovnitř podívali pomocí kamerové sondy.
Historickou architekturu dokumentují i další rekonstrukční 3D modely. Projekt bude postupně shrnovat dosavadní výzkum na Pražském hradě. Více zde.
Otrava z lahví na vodu: Tak umírali už před 5000 lety indiáni
Kmeny Chumashů, které žily na amerických Channel Islands, začaly po zdravotní stránce asi před pěti tisíci lety z neznámých důvodů značně upadat – a to přesto, že na tomto místě žily předtím bez problémů nejméně osm tisíc let. Letos archeologové odhalili přičinu, a to pomocí chemické analýzy napodobenin lahví, z nichž domorodci pili.
Ukázalo se, že materiál, z něhož lahve vyráběli, byl zdraví škodlivý a dlouhodobé používání těchto nádob mohlo mít zásadní negativní dopady na indiánské zdraví. Lahve se totiž vyráběly z přírodní živice. Jde vlastně o organické kapaliny, přírodní formu asfaltu nebo dehtu, které se již tehdy nalézaly na kalifornských plážích.
Domorodí Američané je sbírali, obchodovali s nimi a dokázali je využívat rovnou několika způsoby. Jedním z nich bylo přírodní lepidlo, jímž se připevňovaly hroty šípů, nebo se daly využít pro silnější kouřové signály. Ale ještě důležitější bylo, že z nich šly vyrobit nádoby. Svým složením v podstatě odpovídaly tomu, z čeho vyrábíme dnes PET lahve – také šlo o „ropný produkt“, jen přirozeného původu a s mnohem horšími dopady na lidské zdraví. Více zde.
Dnešní beton přežije 100 let, římský vydržel 2000 roků. Vědci popsali jeho tajemství
Moderní beton se začal používat po druhé světové válce s tím, že vydrží asi padesát roků. Náš moderní beton 21. století by měl mít výdrž dokonce až 120 let. Jenže betonové stavby, které stavěli staří Římané před dvěma tisíci lety, stojí dodnes. Teprve v současnosti začíná veřejnost chápat, v čem tajemství tohoto materiálu spočívalo.
Koloseum
Povedlo se to inženýrům z USA, kteří díky experimentům i analýze popsali, že římský beton měl specifické složení, které reaguje s mořskou vodou – a tak stavby umístěné ve vodě (jako přístavy, mola nebo pilíře) věk učinil ještě pevnějšími, než byly před tisíci lety.
Zatímco dnes se beton vyrábí z cementu, vody a písku (a někdy štěrku), římský recept vypadal jinak: pálené vápno, voda a sopečný popel, do nichž se ještě zamíchaly kusy cihel, případně sopečná hornina tuf. Nové analýzy ukazují, že právě vulkanické materiály byly a dodnes jsou klíčové pro to, aby se stal beton téměř nezničitelným. Více zde.
Matematici odhalili záhadu babylonské hliněné destičky. Obsahovala první popis trigonometrie
Už před 3700 lety znali v Mezopotámii složité matematické metody, které jsou v mnohém zajímavější než ty, jež využíváme dnes. Prokázala to analýza hliněné destičky. Nový výzkum doložil, že dávní Babyloňané předběhli v objevu trigonometrie Řeky o více než tisíc let. A současně ukázal, že starověká matematika byla mnohem sofistikovanější, než se vědci domnívali.
Hliněná tabulka Plimpton 322
Australský výzkum odhalil, že na tabulce Plimpton 322 se popisují tvary pravoúhlých trojúhelníků pomoci zvláštní trigonometrie založené na poměrech, nikoliv na úhlech a kruzích, jak jsme zvyklí. Podle matematiků, kteří tento postup studovali, jde o jedinečnou ukázku práce starověkého matematického génia.
„Tato destička obsahuje nejen nejstarší trigonometrickou tabulku na světě, ale také jde o zcela přesnou tabulku – díky velmi odlišnému přístupu Babyloňanů k aritmetice a geometrii,“ uvedli matematici, kteří archeologům pomáhali s výzkumem. Více zde.
Slavný vikinský nájezdník byl žena, ukázal archeologický průzkum
Vědci roku 2017 znovu podrobně studovali jeden z nejlépe zachovaných hrobů z doby vikingů – známé pohřebiště ve švédském městě Birka. Bylo objevené roku 1880 a obsahovalo pozůstatky válečníka, i po smrti po zuby ozbrojeného. Tentokrát ale kostru studoval tým expertů na genetiku. A našel pozoruhodné věci.
Vikinská loď na Tapisérii z Bayeux
Nový výzkum totiž pomocí genetiky ukazuje, že DNA odebraná z kostry jednoznačně prokazuje, že nešlo o atypicky stavěného muže, ale o ženu. DNA totiž neobsahovala žádný chromozom Y – který musí mít každý muž.
„Jde o první jednoznačný důkaz, že existovaly i vikinské válečnice,“ uvedl profesor Mattias Jakobsson z univerzity v Uppsale, který se na výzkumu podílel. Analýza izotopů dále potvrdila, že „válečník“ žil velmi potulným způsobem života, což přesně odpovídá tomu, co víme o vikinských nájezdnících. Více zde.
Viking pohřbený mezi Přemyslovci. Tajemný muž z Pražského hradu byl severský bojovník
Také další objev týkající se vikingů vznikl díky lékařské analýze – tentokrát ale přichází z Prahy. Pražský hrad není jen souborem kostelů a panovnických paláců. Ostroh nad Vltavou je také významným pohřebištěm. A jeden z vůbec nejunikátnějších hrobů v Čechách, nalezený ve dvacátých letech minulého století na III. hradním nádvoří, nyní vydal zajímavé svědectví.
Muž pohřbený ve druhé polovině 9. století s vybavením bojovníka byl s největší pravděpodobností viking. Prokázaly to moderní vědecké analýzy.
Události: Viking mezi Přemyslovci (zdroj: ČT24)
„Analýza dvou jeho zubů ukázala, že přišel jasně ze severu, respektive z Dánska. Je tedy téměř jisté, že je to opravdu viking. Teď vědci v německé Jeně ještě studují jeho DNA,“ uvedl Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd. Více zde.
Vědci objevili v Cheopsově pyramidě neznámý prostor. „Velké prázdno“ měří 30 metrů
Vědci studovali pyramidu dva roky pomocí metody, která je schopná rozeznat rozdíly v hustotě kamenů, z nichž je pyramida postavená. Velká pyramida, které se říká také Cheopsova neboli Chufuova, byla postavená mezi roky 2509–2483 před naším letopočtem; je tedy stará přibližně 4500 let. Na výšku měří 140 metrů a až do konce 19. století šlo o nejvyšší stavbu světa. Leží v Gíze nedaleko Káhiry.
Jak vypadá výzkum pyramidy pomocí mionů (zdroj: ČT24)
Tato pyramida obsahuje řadu místností, které jsou velmi dobře zmapované: tři velké komory (královu, královninu a spodní pohřební komoru), sérii chodeb a slavnou, sedmačtyřicet metrů dlouhou a osm metrů vysokou „Velkou galerii“. Nová, zatím neprozkoumaná struktura by měla ležet těsně nad ní a má i podobné rozměry.
Vědci z týmu ScanPyramids našli prostor pomocí detekce mionů. Jde o částice, které procházejí pevnými předměty, ale prvky s hustými jádry a velkým množstvím protonů je vychylují. Díky tomu se dají používat například pro určování toho, z jakých předmětů jsou předměty vyrobené. Pomocí této technologie se také měří schopnost různých materiálů odolávat vnějším vlivům. Výzkumníci použili rovnou tři různé technologie založené na tomto principu. Více zde.
Vědci našli nejstarší zobrazení psů. S člověkem je jeho nejlepší přítel déle, než se čekalo
Kdy si lidé ochočili psy? Nový objev ukazuje, že zřejmě musíme posunout toto datum do mnohem vzdálenější minulosti. Mezinárodní tým výzkumníků z Univerzity Maxe Plancka a Saúdské komise pro cestovní ruch a národní dědictví našel a popsal obrazy, které by mohly být vůbec nejstarším vyobrazením psů, které lidé vytvořili.
Zřejmě první zobrazení psů
Vědci svůj úspěch zveřejnili v článku, který vyšel v odborném časopise Journal of Anthropological Archeology. Ukázali jak samotné rytiny, tak rekonstrukce, které byly potřebné k odhalení pravdy.
Již starší studie ukázaly, že lidé poprvé přišli do oblasti, kde se dnes nachází Saúdská Arábie, přibližně před 10 000 lety. Tito první návštěvníci se zřejmě živili jako lovci a sběrači – dokládají to například obrazy vytesané do skalních stěn. Dřívější výzkum našel i důkaz, že lidé v této oblasti také úspěšně domestikovali zvířata a přibližně před 7000 až 8000 lety se změnili na pastevce.
Nový výzkum použil kombinace geologie, jejíž pomocí se podařilo zjistit stáří hornin, v nichž byly rytiny objevené, a špičkových rekonstrukčních metod, díky kterým vědci odhalili, co na rytinách smazal zub času. Více zde.
Pravěké ženy měly obrovskou sílu, dokazuje nový průzkum. Mění to pohled na jejich roli
Srovnávací analýza kostí pravěkých žen ukázala, že ženy, které žily v době před sedmi tisíci lety, musely být výrazně silnější než dnešní špičkové sportovkyně.
Vědci pomocí počítačové tomografie analyzovali kosti v rukách a nohách pravěkých žen. Pomocí 3D laserů a silikonu vytvořili modely 89 holenních kostí a 78 pažních kostí žen z mladší doby kamenné, bronzové, železné a ze středověku.
Ženy, které žily v době kamenné, měly ruce až o 16 procent silnější než dnešní špičkové veslařky – které patří mezi ženskými sportovkyněmi k těm s nejsilnějšími svaly v horní polovině těla. Oproti nesportovkyním byly silnější dokonce o třicet procent. Ruce žen z doby bronzové byly až o třináct procent silnější než paže veslařek. Více zde.