V posledních dnech se objevují na sociálních sítích videa ruských kolon, které byly při postupu ukrajinským územím zničeny pomocí dronů. Útočily turecké stroje Bayraktar, jimiž je ukrajinská armáda vyzbrojena.
Drony se v posledních dvou desetiletích staly běžnou součástí výzbroje moderních armád. Ačkoliv se využívají už několik dekád, teprve v posledních letech díky technologickému pokroku zažívají opravdový vzestup. Díky své nízké ceně a snadné ovladatelnosti se rozšířily zejména v blízkovýchodních konfliktech.
Právě tam byly poprvé využity i turecké vojenské drony Bayraktar TB-2, v překladu vlajkonoši, přičemž jméno je odvozené od příjmení zakladatele výrobní firmy. Mají za se sebou už téměř dekádu praktického nasazení v těch nejsložitějších konfliktech současnosti, kupují si je proto armády celého světa.
Poprvé Turci tyto drony použili už roku 2014 při útocích na kurdské pozice na východě země. Zbraně se osvědčily, takže od té doby je turecká armáda nasazuje pravidelně, ať už pro účely výzvědné, tak i čistě útočné.
Malé letadlo bez pilota
Tento bezpilotní letoun se ovládá na dálku. Má rozpětí křídel 12 metrů, je dlouhý 6,5 metru a unese bojový náklad o hmotnost 150 kilogramů. Má čtyři závěsníky, na kterých může nést několik typů výzbroje, nejčastěji se jedná o turecké „chytré bomby“ MAM, naváděné buď laserem, nebo pomocí GPS. Bayraktar je také vybaven optickou i infračervenou kamerou nebo laserovým označovačem a dálkoměrem.
Právě tyto senzory jsou hlavním esem v rukávu – dokážou najít a zaměřit cíle na velké vzdálenosti, přičemž se snadno mohou vyhnout nepřátelským radarům; pro ty představují problém i svými malými rozměry a profilem.
Jako u podobných dronů se jedná o malé letadlo (zhruba stejně dlouhé jako český Zlín Z-142, proti kterému má o třetinu větší rozpětí) se spalovacím motorem o výkonu sto koní umístěným na zádi trupu, který pohání tlačnou vrtuli.
Ocasní plochy ve tvaru obráceného V jsou na konci dvou dlouhých nosníků vybíhajících z přechodů mezi křídly a trupem, ve kterém je umístěna řídící elektronika. Ta umožňuje letounu autonomní start, let i přistání. Vytrvalost letounu se pohybuje kolem 24 hodin, létá ve výšce až 8,2 kilometru (běžně 5,5 kilometru), jeho maximální rychlost je 220 a cestovní 130 kilometrů v hodině.
Řídí se z ovládacího centra, které může být mobilní a značně nenápadné – vejde se do standardního kontejneru, takže není snadné ho zaměřit a zničit. Dostřel raket se pak pohybuje kolem osmi kilometrů, pokud jsou naváděny laserovým paprskem. Je-li k jejich navádění využit satelit, pak zasahují přesně dokonce až na čtrnáct kilometrů.
Bojová praxe a zkušenosti
Drony Bayraktar TB2 poprvé nasadily Turecko a Ankarou podporované jednotky v boji proti Kurdům na turecko-iráckém a turecko-syrském pomezí v Sýrii a Libyi. Tam zničily i několik původem ruských protiletadlových kompletů Pancir. Do všeobecného povědomí se dostaly zejména během poslední války o Náhorní Karabach, která vypukla v září 2020 a kde je nasadila ázerbájdžánská armáda. Jejich pomoc zničila řadu arménské obrněné techniky i protiletadlových systémů, nejméně dva bayraktary se arménským vojákům podařilo sestřelit.
Podle informací z poloviny roku 2019 měla za sebou turecká flotila v té době už nejméně deset tisíc bojových letů a 130 tisíc letových hodin. Za jediný rok tak tyto drony nalétaly neuvěřitelných 70 tisíc letových hodin. V současné době už mají nalétáno přes 400 tisíc letových hodin.
Turecko, možná nadsazeně, uvádí, že při operacích v Sýrii se mu podařilo zničit asi dvě stovky obrněných vozidel, padesátku dělostřeleckých a raketových systémů, stovku dalších vojenských automobilů a zlikvidovat asi tři tisíce nepřátelských vojáků. A za většinou těchto úspěchů podle něj stojí právě drony Bayraktar – ať už tím, že cíle samy zničily, anebo na ně navigovaly další turecké jednotky.
V ukrajinských službách
Drony, které stojí kolem pěti milionů dolarů (stejnou částku pak stojí i řídící centrum) si Ukrajina objednala v roce 2019. Jednalo se tehdy o dvanáct letounů a několik řídících center, později přidala objednávky na čtyři desítky dalších.
Ukrajina poprvé použila bayraktary už loni na podzim proti ruským silám na Donbasu a nasadila je i nyní během ruské invaze. Podle dostupných snímků je využívá zejména při zásazích proti vojenským kolonám. Rusové tvrdí, že několik strojů už sestřelili.
Způsob, jakým Rusko vede válku na Ukrajině, je pro tyto drony a způsob jejich nasazení podle analytiků ideální. Ruská vojska se musí pohybovat po silnicích – půda je už kvůli teplému počasí dostatečně rozbahněná, takže v ní zapadnou i nejsilnější stroje.
Drony tak mohou útočit raketami na celé dlouhé kolony ruské vojenské techniky, která se přesunuje po ukrajinském území, zejména na zadní části těchto těžko chránitelných konvojů, které mají často i celé kilometry.
Právě takové využití dronů potvrzují i záběry na sociálních sítích, které zveřejňuje ukrajinské ministerstvo obrany.
Také ukrajinský terén je dost podobný tomu, kde byly drony v minulosti použity nejúčinněji. Nevýrazná krajina na Ukrajině v mnohém připomíná roviny v Sýrii nebo Lybii – spojuje je fakt, jak špatně se v takovém prostředí ukrývá před senzory dálkově ovládaných letadel jakákoliv těžší vojenská technika.
Dron není zázračná zbraň
Drony obecně mají značné ztráty, ukázalo se to i během válek v Sýrii. K jejich úspěšnému nasazení je tedy zapotřebí mít jich k dispozici dostatek. A to armáda Ukrajiny zatím podle všeho nemá. Kyjev se ale na vývoji dronů podílí a úzce na tom spolupracuje právě se společností Baykar.
Nejnovější varianta těchto strojů, pětapůltunový Akıncı, který turecká armáda začlenila do své výzbroje teprve v polovině loňského roku, je vybavena ukrajinskými motory společnosti Ivčenko-Progress. Tyto drony jsou už schopné nést dokonce střely vybavené jadernými hlavicemi.
Obecně platí, že drony dosahují největších úspěchů proti technologicky méně vyspělému nepříteli. „Bojové využití dronů je značně limitované schopnostmi oponenta. Dron jednoduše nelze použít proti každému nepříteli, zejména pokud disponuje pokročilou technologií protivzdušné obrany, rušením signálu nebo je schopen implementovat kompletní doktrínu odepření přístupu (A2/AD). Ikonický úspěch amerických dronů leží částečně ve skutečnosti, že v praxi jsou Predatory a Reapery nasazovány v boji s nestátními aktéry, kteří většinou nedisponují odpovídající obrannou technologií. Proti tradičnímu a lépe vybavenému nepříteli jsou drony zranitelné,“ uvádí česká studie.
Příběh jednoho dronu
Turecko vlastní drony ještě nedávno nevyvíjelo. Od 90. let dvacátého století využívalo americké a následně izraelské stroje, roku 1996 získala Ankara 6 amerických dronů GNAT 750s, které sloužily jen k pořizování zpravodajských informací na východě země, tedy ke sledování Kurdské strany pracujících. O deset let později se flotila rozšířila o kvalitnější izraelské drony HERON, ty se ale nevyužívaly dlouho – podle smlouvy je totiž museli ovládat izraelští piloti a turecká armáda dospěla k názoru, že získané informace mohou předávat i své zemi.
Vlastní vývoj začal, až když Spojené státy po roce 2010 zakázaly export dronů do Turecka v obavě, aby nebyly využity v útocích na Kurdy.
Turecké ministerstvo obrany proto nechalo vyvíjet a vyrábět vlastní dron. Zpočátku s rozsáhlým využitím zahraničních technologií. První stroje Bayraktar měly klíčové součástky z velké Británie, Rakouska a Kanady, později byly z více důvodů nahrazovány tureckými technologiemi.
Rodinný podnik Baykar vznikl roku 1984, když ho založil mladý podnikatel Özdemir Bayraktar, původně jako společnost na výrobu automobilových součástek. Postupně se ale díky úspěchu na domácím trhu mohla začít věnovat i moderním technologiím, jako jsou právě drony, postupně ale začala investovat i do umělé inteligence a elektronické války.
Poté, co Özdemir Bayraktar zemřel krátce před vánocemi 2021, řízení firmy převzali jeho tři synové. Za úspěch vděčí především technickému řediteli společnosti Selçuku Bayraktarovi, který vystudoval na prestižní americké univerzitě MIT právě obor dálkově řízených letadel. Právě on také funguje jako spojení společnosti s tureckým establishmentem – roku 2016 si totiž vzal za manželku dceru tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.
