Nová zpráva vědců z Marylandské univerzity upozorňuje, že nikdy lesů neubylo tolik jako během roku 2024. Největším problémem je situace v Amazonii, naopak naději představuje vývoj v jihovýchodní Asii.
Tropické lesy a pralesy představují jednu z nejlepších zbraní lidstva proti náhlým změnám klimatu. Umí pohlcovat obrovské množství uhlíku, takže dokáží stabilizovat jeho nadbytek v atmosféře způsobený tím, jak rychle a masivně lidstvo spotřebovává fosilní paliva. Jenže podle nové analýzy člověk tuto zbraň rozbil.
Satelitní měření totiž prokazuje, že vloni mizely tyto lesy rychleji než kdykoli předtím v lidské historii. Planeta Země za rok 2024 přišla o 67 tisíc kilometrů čtverečních těchto porostů; to se blíží velikosti České republiky, která má rozlohu asi 79 tisíc kilometrů. Autoři studie si vypomáhají ještě jiným srovnáním: je to, jako by každou minutu zmizely lesy o rozloze osmnácti fotbalových hřišť.
Změnil se hlavní viník
Až doposud byly hlavním viníkem lidské aktivity: mýcení lesní půdy pro zemědělství. Vloni se to ale změnilo, poprvé se hlavní příčinou staly požáry. Největší podíl na tom měla Amazonie, kterou v létě roku 2024 zasáhla historická sucha, jejichž podmínky umožnily rozsáhlé šíření plamenů v lesích a současně nedostatek vody bránil jejich účinnému hašení.
Spousta požárů je sice založena úmyslně, aby se vyčistila půda pro zemědělství, takže je obtížné tyto dva faktory zcela oddělit, ale hlavním činitelem je podle vědců sucho. To poskytlo ideální podmínky pro šíření plánovaných i neplánovaných požárů. Nejpostiženějšími státy byly Brazílie a Bolívie.
Právě Amazonie se už podle řady expertů může blížit k takzvanému bodu zvratu. Za ten vědci označují situaci, kdy prales začne více uhlíku uvolňovat, než ho pohlcuje. Tento proces ukládání uhlíku není nic magického ani nepředstavitelného: rostliny z něj staví kmeny stromů a masivně ho využívají i půdní bakterie, je tedy v této podobě vázaný ve dřevě a v půdě. Ale když les shoří, nebo ho farmáři promění na pastvinu nebo pole, tento uhlík se dostane do atmosféry, kde dále urychluje a zesiluje klimatické změny.
„Myslím, že myšlenka bodu zvratu je stále více správná,“ uvedl pro BBC profesor Matthew Hansen z Marylandské univerzity, který tento výzkum zpracoval. Vědec v rozhovoru varoval před takzvanou savanizací tropických lesů, což je proces, kdy se staré lesy nejsou schopné kvůli změně podmínek obnovovat a mění se na savanu. A ta má mnohem nižší schopnost vázat uhlík, už jen proto, že na ní nerostou hustě tak vysoké stromy.
Jaké teploty zvládnou pralesy
Když se řekne tropický prales, tak se většině lidí vybaví tropické teploty – a s tím spojená představa, že jsou tyto ekosystémy na horko skvěle adaptované. Vědci ale varují, že pokud globální oteplování překročí mezinárodní cíl 1,5 stupně Celsia, pralesy by adaptaci nemusely zvládnout, zejména kvůli vyššímu množství požárů, které by za takových podmínek byly mnohem častější.
Požáry pralesů jsou klasický zpětnovazební efekt, o němž věda dobře ví, ale který se jen špatně počítá. Vědci odhadují, že v důsledku rekordního úbytku starých tropických lesů na světě se uvolnilo celkem 3,1 miliardy tun plynů, což je zhruba stejně jako emise skleníkových plynů celé Evropské unie. Tyto emise pomocí skleníkového efektu oteplují planetu. A více zahřátá planeta zase způsobuje více požárů, jež opět urychlují oteplení, a tak dál.
Naděje z Asie
Zatímco Jižní Amerika a Afrika hlásí úbytek lesů a Evropa víceméně neměnný stav, jihovýchodní Asie jde opačným směrem. Například Indonésie a Malajsie hlásí, že se tam úbytek těchto starých lesů podařilo snížit, a to přesto, že obě země vloni zaznamenaly rekordní sucha.
Není to náhoda, oba státy investují do ochrany svých lesů nemalé zdroje. A to jak ekonomické, kdy se vlády snaží tyto ekosystémy aktivně chránit, tak i politické – musely prosadit kontroverzní zákony zakazující vypalování.
