Dvojčata, která byla tetovaná, měla větší pravděpodobnost vzniku rakoviny než ta, jež se takto nezdobila, ukázala vědecká studie. Podle vědců to platilo zejména u těch, která měla tetování větší než plocha dlaně. Tetovací barva totiž nezůstává jenom na místech, kam ji tatér dá, a její částečky mohou migrovat do lymfatických uzlin, kde se hromadí.
Tetování je věcí estetiky, sebevyjádření, někdy i náboženských důvodů. Nový výzkum se podíval na to, jestli nemůže existovat nějaká souvislost mezi tetováním a vznikem rakoviny kůže – vědce zajímalo, jestli najdou nějaký rozdíl mezi tetovanými a netetovanými dvojčaty, která jsou pro srovnávání ideální.
Tetování by mělo být v principu bezpečné: tetovací inkousty, které se k tomuto účelu používají, by se měly dostat jen do kůže. Jenže to není realita: barvivo se tělem přemisťuje a proniká i do dalších míst, včetně lymfatických uzlin. Ty jsou přitom důležitou součástí imunitního systému, který pomáhá bojovat s infekcemi a filtrovat škodlivé látky z těla.
Vědci z oddělení veřejného zdraví a oddělení klinického výzkumu na Univerzitě jižního Dánska (SDU) společně s Helsinskou univerzitou (UH) zkoumali, zda to může mít zdravotní důsledky. Na základě údajů od dánských dvojčat zjistili, že u potetovaných jedinců je častěji diagnostikována rakovina kůže a lymfom, neboli nádorové onemocnění lymfatického systému, ve srovnání s těmi, kteří tetování nemají.
Existují tak obavy, že tetovací barva může v lymfatických uzlinách vyvolat chronický zánět, který by časem mohl vést k abnormálnímu růstu buněk. To by zase mohlo vést ke zvýšené pravděpodobnosti vzniku rakoviny.
„Víme, že se částice inkoustu hromadí v lymfatických uzlinách, a máme podezření, že je tělo vnímá jako cizorodé látky,“ vysvětluje Henrik Frederiksen, konzultant v oboru hematologie v univerzitní nemocnici v Odense a klinický profesor na SDU. „A to může znamenat, že se imunitní systém snaží pořád na inkoust reagovat. Zatím ale nevíme, jestli toto trvalé zatížení může oslabit funkci lymfatických uzlin nebo mít jiné zdravotní důsledky,“ konstatuje vědec.
Studium této souvislosti je nesmírně náročné, protože rakovina se může vyvíjet celé roky: vystavení v mládí může vést k onemocnění až o desítky let později, což ztěžuje měření přímého účinku. Navíc existuje obrovské množství různých faktorů, které se mohou na vzniku onemocnění podepsat.
Vyšší výskyt rakoviny kůže i lymfomu
Dvojčata mohou významnou část problémů s objektivitou měření eliminovat, ne ale všechny. Přesto nabízejí asi nejlepší způsob, jak možnou hrozbu studovat.
Studie je založena na údajích z Danish Twin Tattoo Cohort, kde mají vědci k dispozici informace od více než 5900 dánských dvojčat. Analýzou vzorů tetování spolu s diagnózami rakoviny zjistili, že u těch s tetováním je vyšší výskyt rakoviny kůže i lymfomu.
„Jedinečným aspektem našeho přístupu je, že můžeme porovnávat dvojčata, kde jedno z nich má rakovinu, ale jinak sdílejí mnoho genetických a environmentálních faktorů,“ uvedl Jacob von Bornemann Hjelmborg, který se na výzkumu podílel. „To nám poskytuje silnější metodu pro zkoumání toho, jestli tetování samo o sobě může ovlivňovat riziko vzniku rakoviny.“
Souvislost s velikostí
Výsledky ukazují, že souvislost mezi tetováním a rakovinou je nejsilnější u lidí, kteří mají rozsáhlejší tetování. Typicky se jedná o tetování větší, než je lidská dlaň.
Výraznou korelaci našli vědci u lymfomu. Tam je míra výskytu téměř třikrát vyšší u lidí s velkým tetováním ve srovnání s lidmi bez tetování. Tato pravděpodobnost v sobě zohledňuje i dobu, jak dlouho osoby s tetováním žijí.
„To naznačuje, že čím větší je tetování a čím déle tam bylo, tím více inkoustu se hromadí v lymfatických uzlinách. Rozsah dopadu na imunitní systém by měl být dále zkoumán, abychom mohli lépe pochopit mechanismy, které jsou ve hře,“ dodává expertka na biostatistiku Signe Bedsted Clemmensenová z dánského výzkumného týmu.
Tento problém by se mohl v dalších letech zhoršovat, protože jiná studie z Danish Twin Tattoo Cohort ukazuje, že tetování je postupem času stále častější. Vědci odhadují, že v polovině jednadvacátého století ho budou mít čtyři z deseti žen a tři z deseti mužů.
Tento výzkum je sice největší, ale ne jediný; ke stejnému výsledku dospěla i jiné studie ze Švédska z roku 2024.
Není inkoust jako inkoust
Některé starší výzkumy naznačovaly, že jisté pigmenty v tetovací barvě mohou představovat větší hrozbu než jiné. Tato studie ale nic takového nepotvrdila. „V naší studii nepozorujeme jasnou souvislost mezi výskytem rakoviny a konkrétními barvami inkoustu,“ doplňuje Bedsted Clemmensenová. „To ale neznamená, že barva není důležitá. Z jiných studií víme, že inkoust může obsahovat potenciálně škodlivé látky a například červený inkoust častěji způsobuje alergické reakce. Tuto oblast bychom chtěli dále zkoumat,“ zakončuje vědkyně.
Vědci hodlají na výsledek výzkumu navázat i jinak. Rádi by detailně popsali, jak částice inkoustu ovlivňují funkci lymfatických uzlin na molekulární úrovni a jestli jsou některé typy lymfomů s tetováním spojeny víc než jiné.
