Řada druhů rostlin přežila dobu ledovou, i když neměly mít reálně šanci. Vědci, kteří tento fenomén studují, nyní přišli s možným vysvětlením. Organismům mohly pomoci hydrotermální prameny – například tak mohl fungovat „moravský Yellowstone“.
Teplomilné stromy přežily dobu ledovou v oáze „moravského Yellowstonu“
Teplotně náročným druhům rostlin během doby ledové v našich zeměpisných šířkách pšenka nekvetla. Ledovec postupující ze severu ochladil klima tak, že se jim u nás nemohlo dařit. Ale jak se říká, příroda si vždycky najde cestu. A v tomto případě ji vydláždily hydrotermální prameny.
Skupina českých vědců z několika institucí objevila při geologickém průzkumu na Hodonínsku neobvyklé horniny. Mělce pod povrchem se tam vyskytovaly takzvané křemenné sintry, což jsou usazeniny tvořené opálem, který vzniká u pramenů s teplou vodou bohatou na rozpuštěný křemen.
„Stejné horniny se dnes tvoří například v okolí gejzírů v národním parku Yellowstone v USA,“ vysvětluje hlavní autor studie Jan Hošek z České geologické služby a Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy. V těchto sedimentech se našly dokonale zachovalé zbytky vegetace, která rostla v okolí pramenišť. A protože se našla i uhlíková hmota, mohli experti pomocí klasické radiouhlíkové metody objev dostatečně přesně časově zařadit.
Tyto fosilní rostliny jsou sedmnáct až 28 tisíc let staré. Pocházejí tedy z období, kdy Země zažívala nejchladnější fázi poslední doby ledové. Střední Evropa byla sevřena mezi alpským a skandinávským ledovcovým štítem, průměrné roční teploty byly asi o deset stupňů Celsia nižší než dnes a povrch byl promrzlý do hloubky až několika stovek metrů. Tak nepříznivé podmínky dokázaly běžně přežívat jenom ty nejodolnější druhy rostlin. V usazeninách se ale nacházely pozůstatky dubů, lip, jasanů a dalších stromů, které k přežití potřebují vysoké průměrné teploty a dostatek vody.
„To, že zde tyto teplotně náročné druhy přežily glaciální maximum, si lze vysvětlit jedině tak, že hydrotermální prameny, kterých byly ve zkoumané oblasti desítky, podstatným způsobem ovlivnily mikroklimatické podmínky,“ vysvětluje Hošek.
Výsledky analýzy izotopů kyslíku to dosvědčují: teplota vody se totiž pohybovala okolo 25 až 35 stupňů Celsia. „Ohřívala půdu v okolí pramenišť, zvyšovala vzdušnou vlhkost a mohla tak udržovat v celé oblasti relativně stabilní klima. Analogicky to dnes funguje například na Aljašce nebo na Čukotském poloostrově. Důležitým faktorem také bylo, že rostliny měly celoročně k dispozici kapalnou vodu, které byl v tehdejší krajině kritický nedostatek. Byla to taková oáza uprostřed arktické pouště,“ doplňuje Hošek.
Důkazy z Liptovské kotliny
Podle autorů studie mohlo být podobných hydrotermálních oáz ve střední Evropě víc, mají důkazy například z Liptovské kotliny na Slovensku, kde se ze stejné doby našlo mnoho pylu teplomilných dřevin. „Výsledky výzkumu zásadně mění dosavadní představy o přežívání organismů během ledových dob,“ zdůrazňují autoři.
Obecně se totiž mělo za to, že se během posledního glaciálního maxima teplotně náročné druhy rostlin a živočichů přesunuly z nehostinných oblastí severní a střední Evropy tisíce kilometrů jižněji – až ke Středozemnímu moři. Tam měly přečkat až do počátku současné doby meziledové a zhruba před deseti tisíci lety se pak postupně šířit zpět na sever.
Jenže nový výzkum naznačuje, že to tak být nemuselo. Data totiž ukazují, že některé teplomilné druhy přečkaly v malých populacích i severněji.
Zaledněné Alpy
V současnosti už u Hodonína k vývěru horkých pramenů nedochází. Že fungovaly právě během nejchladnějšího období poslední doby ledové, může souviset se zaledněním Alp. Ty byly zatíženy několik kilometrů silným ledovým příkrovem, který celé horstvo zatlačoval.
„Při těchto protichůdných pochodech se pravděpodobně aktivovaly hluboce založené zlomové struktury, podél kterých mohlo z hloubky několika kilometrů docházet k výstupu geotermálně ohřáté vody. Ochlazení a s tím spojený růst alpského ledovce tak paradoxně napomohl setrvání teplomilné vegetace v oblasti,“ dodává Hošek.
