Ve městech panují výrazně věší vedra než v přírodě. Řešení tohoto problému je nejen drahé, ale také komplikované – všechny přístupy, jež se využívají, mají i svá negativa.
Tepelné ostrovy nemají zázračné řešení. Svá negativa mají i stromy, soláry či klimatizace
Slunečné a teplé až horké letní dny představují zvýšenou tepelnou zátěž, kterou zejména ve větších městech umocňuje působení takzvaného tepelného ostrova. Při něm dochází k přehřívání zejména hustěji zastavěných oblastí s potenciálně negativními dopady na tamní obyvatele. Proto je důležité ohřívání co nejvíce omezit.
Klasickou pasivní formou je instalace klimatizací do bytů a domů, nicméně to naráží jak na vysoké finanční náklady, tak v řadě případů i na problematickou realizaci s ohledem například na památkovou ochranu budov a měst. A v neposlední řadě je tu i efekt odpadního tepla vznikajícího při klimatizaci, kterým se ohřívá venkovní prostor, což následně zesiluje ono lokální přehřívání – a to v horkých dnech zhruba o jeden stupeň.
Klimatizace samozřejmě způsobují i zvýšení emisí skleníkových plynů, pokud elektřina na jejich provoz nepochází z obnovitelných zdrojů. Nicméně zrovna v případě slunečných a horkých dnů, kdy je klimatizace nejpotřebnější, by dostupnost elektřiny ze solárních panelů na budovách byla v případě jejich instalace potenciálně plně dostačující.
Stromy mají spoustu pro, ale i několik proti
V rámci uliční úrovně poskytují efektivní ochranu před výraznějším přehříváním stromy, které stíní povrch ulic a částečně i budov, a snižují tak míru pohlcování slunečních paprsků, a tedy i jejich zahřívání. Na druhé straně je nutné zdůraznit, že stromy poněkud omezují promíchávání vzduchu, co v případě ulic s hustším provozem naftových a benzinových aut může vést k vyšším koncentracím škodlivých oxidů dusíku.
V poslední dekádě se také stále častěji uplatňují takzvané zelené střechy pokryté vegetací. V tomto případě je zchlazující efekt na uliční úrovni poněkud menší, zejména pokud jde o vyšší budovy, a tedy střechy výrazně výše nad povrchem ulic.
Podle řady studií je snížení teploty v případě zelených střech vesměs pod jeden stupeň Celsia – záleží ale i na typu střechy. V případě těch s trávou, keři a podobnou na dostupnost vody poměrně náročnou vegetací bude efekt větší, zatímco u střech se suchomilnou vegetací (které se ale instalují častěji) nižší. Na druhou stranu je ale nutné zdůraznit pozitivní efekt zadržování vody takovými střechami a jejich funkci prostředí vhodného pro řadu živočišných druhů.
Dvojaká role solárních panelů
Zajímavou roli mohou mít solární panely, zejména pokud jsou instalovány na větším počtu střech. Ty totiž během dne vedou k určitému zvýšenému ohřevu svého okolí, zatímco v noci se naopak ochlazují rychleji než běžné střechy, čímž pak vedou i k ochlazování vzduchu v dané lokalitě. A právě noční ochlazování je zásadní pro efektivnější větrání vnitřních prostor, a tedy i kvalitnější spánek a fungování obyvatel.
Nicméně z hlediska snížení přehřívání uličního prostoru se jako jedna z nejefektivnějších cest jeví použití bílé barvy nebo obecně více odrazivých povrchů. V tomto případě totiž dochází k výraznějšímu odrazu dopadajících slunečních paprsků během dne, což znamená i menší míru ohřívání.
U střech vyrobených z bílých plastů lze docílit odrazivosti až osmdesát procent, zatímco běžné střechy odrážejí většinou jen dvacet až třicet procent, u velmi tmavých střech je to ještě méně, spíše kolem deseti procent. Výsledkem světlejších povrchů je výrazně méně ohřátá střecha a následně i vnitřek budovy. A to pak případně znamená i menší spotřebu elektřiny na klimatizaci. Dopad na teplotu okolního prostoru v případě horkých slunečných dnů může dosahovat i více než dvou stupňů Celsia.
Bílé stěny
Podobný efekt mají samozřejmě nejen střechy, ale i vertikální plochy, tedy zdi budov, a také chodníky a silnice. I zde v případě světlých materiálů a barev lze docílit až několikastupňového snížení teploty v prostoru, kde se pohybují chodci a obyvatelé města.
Na druhé straně, v tomto případě mohou příliš světlé povrchy vést k určitým negativním vedlejším účinkům v podobě výrazně většího množství odraženého záření, které pak u citlivějších osob bez použití slunečních brýlí může působit nepříjemně. Nicméně jde o řešení, které má okamžitý efekt a nevede k nutnosti zásahů do charakteru ulic.
Je tu ale ještě jeden efekt, který se projeví v zimním období. Méně pohlcené energie od slunce znamená vyšší potřebu vytápění budov, zejména u těch s horší tepelnou izolací. Světlejší materiály jsou tak ideálním nástrojem zejména v teplejších oblastech planety – a hezkou ukázkou v tomto případě jsou bílé budovy, které najdeme například na mnoha řeckých ostrovech.
Jak je patrné, spoléhat pouze na jedno adaptační řešení vedoucí ke zlepšení tepelného komfortu obyvatel větších měst není vhodné. Naopak, důležitý je mix opatření od zeleně v ulicích přes světlé povrchy až po zelené střechy a stěny a fotovoltaické panely.
Konkrétní situaci pro jednotlivá města a oblasti lze získat na základě podrobných modelovacích studií, kterým se v Česku věnuje například Katedra fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s dalšími institucemi. Ty zkoumají dopady příslušných opatření ve městě na mikroklima, které se týká malých oblastí města.