Pláže Patagonie jsou pokryté stovkami mrtvých těl rypoušů sloních. Většinou jsou to mláďata, která jejich rodiče opustili poté, co se nakazila virem ptačí chřipky a uhynula. Tato nemoc má mezi mladými rypouši smrtnost 96 procent.
Ptačí chřipka zasáhla rypouše sloní. Z 18 tisíc nových mláďat přežila jen tisícovka
Šest metrů pevných svalů a pružných kostí, to celé pokryté silnou ochrannou vrstvou tuku. Tělo rypouše sloního může vážit až pět tun – tento obr je téměř nezranitelný. Na dospělé samce si troufne jen jediný predátor: kosatka. Přesto v současné době rypouši umírají tempem, jaké ještě vědci nepozorovali. Zabíjí je nepřítel, který je příliš malý na to, aby o něm tito savci vůbec věděli.
Na patagonském pobřeží Argentiny leží rozkládajících se těl rypoušů celé stovky, možná i tisíce. Podle Společnosti na ochranu divoké přírody (WCS) je zabíjí vysoce nakažlivý kmen ptačí chřipky (H5N1 HPAI), který se s vysokou pravděpodobností tomuto hostiteli přizpůsobil už natolik, že se v jeho populaci dokáže šířit.
WCS oznámilo, že téměř 96 procent mláďat těchto „tuleňů s chobotem“ žijících ve třech koloniích, kam virus pronikl, se nakazilo – a infekci podlehlo. Organizace odhaduje, že v roce 2023 v těchto oblastech uhynulo 17 tisíc mláďat.
„Je to první zpráva o masivním úhynu rypoušů sloních v této oblasti za poslední půlstoletí. Pohled na mrtvé nebo umírající rypouše nalezené podél chovných pláží lze popsat pouze jako apokalyptický,“ uvedl v prohlášení výkonný ředitel WCS pro zdraví Chris Walzer. Situace je podle něj v moderní době bezprecedentní. „Tento úhyn v roce 2023 ostře kontrastuje s 18 tisíci mláďaty narozenými v roce 2022, která toho roku bez problémů přežila,“ dodává.
Za normálních okolností se úmrtnost mezi mláďaty do jednoho roku pohybuje do pěti procent – hodnota 96 procent byla pro přírodovědce a ekology šokující. Ještě horší než samotná čísla o úmrtích je ale podle nich způsob nákazy.
U většiny druhů savců, kteří se ptačí chřipkou nakazili, šlo o přenos z mrtvého ptáka. Jenže když vědci prozkoumali populace rypoušů, zjistili, že tam k žádným takovým interakcím nedošlo. Mláďata totiž tráví drtivou většinu času těsně u své matky, jejímž mateřským mlékem se živí, takže ke kontaktu s nakaženými ptáky ani nemají příležitost. A to naznačuje, že se muselo jednat o přenos přímo mezi savci.
Virus, který hrozí světu
Virologové zjistili, že ptačí chřipka H5N1 se poprvé objevila v Číně. To bylo roku 1996. Dvě desítky let se vyskytoval téměř jen u drůbeže chované na farmách a v zemědělských družstvech, ale od roku 2021 se začal masivně šířit i mezi divoce žijícím ptactvem. To mu umožnilo se v tělech těch tažných rozšířit po celém světě – od roku 2023 byl zaznamenán na všech světadílech, a to včetně Antarktidy.
Virus H5N1 už nakazil více než 150 druhů domácích a volně žijících ptáků po celém světě. Jen v Jižní Americe jich uhynulo na toto onemocnění více než 500 tisíc. H5N1 zabil také více než 2200 pelikánů dalmatských v Řecku a přibližně 20 tisíc rybáků písečných v Nizozemsku. Mrtvých slepic jsou v chovech po celém světě už miliony; většinou jde ale o zvířata, která nepodlehla přímo nemoci, ale musela být utracena, když se mezi nimi virus objevil.
Ptačí chřipka (aviární influenza) se šíří vzduchem, miniaturními kapénkami – podobně jako chřipkový nebo covidový virus. Zvířata (i lidé) se ale mohou nakazit i kontaktem s ptačími výkaly. Šíření nemoci pomáhá současná podoba světa: ve velkochovech drůbeže se může nakazit spousta ptáků najednou, globalizace a změny klimatu zase nahrávají větší migraci zvířat.
Bohužel od roku 2022 přibývá zpráv, že virus dokázal přeskočit i na savce. A prakticky každý měsíc od té doby přibude nový zasažený druh. Pumy, lišky, skunkové, medvědi hnědí i lední, tuleni.
Obavy jsou logické
Nemoc zajímá i Světovou zdravotnickou organizaci a řadu epidemiologů. Už jen proto, že z ptáků pocházela také „španělská chřipka“, která na konci první světové války zabila možná až pět procent světové populace. Také ona se vyskytla poprvé v Číně, i ona nejprve nakazila jiné savce a přes ně se dostala na lidi.
Pokud se dokáže H5N1 přizpůsobit tolika druhům savců, není důvod, proč by to neměl v budoucnosti dokázat také u lidí. Čím více se bude šířit mezi savci, tím více se jeho struktura bude měnit, aby právě do savčích buněk pronikal a množil se v nich. Mezi ptáky je tento potenciál obrovský. Pro srovnání: u dobře známého covidu dokázal jeden člověk nakažený původní variantou infikovat asi sedm dalších lidí. U H5N1 HPAI je jeden pták zdrojem nákazy až pro dalších sto.
Letos je v Evropě ohledně tohoto viru zatím zdaleka nejhorší situace v České republice. Z osmnácti ohnisek u ptáků chovaných v zajetí je jich 12 právě u nás.
„Je nezbytné, abychom při identifikaci nově se objevujících kmenů ptačí chřipky na celém světě zaujali společný přístup v rámci iniciativy Jedno zdraví a podpořili vývoj specifických a univerzálních vakcín, které mohou rychle léčit infekci u lidí, a zabránit tak další pandemii,“ dodává Walzer. „Cena za nečinnost už teď způsobuje velké škody na volně žijících zvířatech. Zatímco se snažíme pomoci postiženým populacím zotavit se, musíme zůstat ostražití vůči šíření tohoto smrtelného patogenu na lidi, než bude příliš pozdě,“ varuje.