Biologové a ekologové během roku 2019 varovali mnohokrát před vymíráním řady živočišných i rostlinných druhů. Ale několik tvorů také vědci nově objevili či popsali a u několika zvířat se dokonce podařilo dát jim naději na záchranu před vyhubením.
Poražení
Nosorožec sumaterský
Na konci listopadu v Malajsii uhynul tamní poslední jedinec nosorožce sumaterského. Rakovině podlehla pětadvacetiletá samice Iman – kriticky ohrožený druh je druhým nejvzácnějším nosorožcem světa.
Iman uhynula šest měsíců po smrti jediného mužského zástupce tohoto druhu v Malajsii. Ve státě Sabah zemřela v zajetí v roce 2017 také jiná samice sumaterského nosorožce. V malajsijské divoké přirodě vyhynul tento savec už v roce 2015.
„Tato zpráva nás velmi zarmoutila,“ citovala agentura AP z prohlášení ministryně pro životní prostředí státu Sabah Christiny Liewové. Iman podle ní unikla smrti už několikrát v uplynulých letech kvůli náhlé masivní ztrátě krve.
Expertům odboru pro divokou faunu se ale podařilo ji znovu uzdravit a získat její vajíčka. Těch by rádi využili pro možnou spolupráci s Indonésií s cílem reprodukce kriticky ohrožených druhů cestou umělého oplodnění. Malajsie se snaží tímto způsobem posílit populaci nosorožců sumaterských už od roku 2011, ale zatím bez úspěchu.
Z divoké přírody už tento savec téměř vymizel. Světový fond na ochranu přírody odhaduje, že v současnosti zbývá na světě posledních třicet až osmdesát jedinců, většinou na indonéském ostrově Sumatra a v indonéské části ostrova Borneo.
Australská příroda
Vlny veder spojené se změnou klimatu a na ně navázané požáry letos likvidovaly řadu druhů zvířat v Austrálii. Na přelomu roku 2018 a 2019 během pouhých dvou dnů zemřela téměř třetina všech kaloňů zlatotýlých, kteří na kontinentu žijí. Zvířata nebyla schopná přežít při teplotě nad 42 stupňů Celsia.
Na výzkumu přeživších kaloňů zlatotýlých pracovali dobrovolníci, kteří okřídlené savce počítali na sedmi lokalitách, kde dříve žili. Podle hlavního autora výzkumu, ekologa Justina Welbergena, jsou „biblické rozměry“ katastrofy očividné – a mohou být ještě větší, než jeho práce ukazuje. Mrtvých kaloňů by mohlo být možná až 30 tisíc. Před katastrofou přitom v Austrálii žilo těchto kaloňů asi 75 tisíc.
Požáry, které zasáhly Austrálii letos na podzim, zase zabíjí koaly. Při lesních požárech na pobřeží australského státu Nový Jižní Wales nejspíš zahynulo až 30 procent tamních koalů medvídkovitých. Pobřeží na severu Nového Jižního Walesu je domovem významného množství těchto zvířat. Jejich počet se odhadoval na 15 až 28 tisíc. Podle ministryně životního prostředí Sussan Leyové ale bylo nejspíš až 30 procent těchto zvířat zabito, protože „bylo zničeno až 30 procent oblastí, kde žijí“.
„Budeme vědět více, až se požáry uklidní a budeme moci vše zhodnotit,“ řekla ministryně rozhlasové stanici ABC. Požáry zachvátily pobřeží již v listopadu, s ohněm v uplynulých týdnech bojovali hasiči rovněž i ve státech Jižní Austrálie, Victoria a Západní Austrálie.
Rostliny
Když vymře nějaký druh velkého savce, vzbudí to zájem a pohoršení veřejnosti po celém světě. Ale rostliny vymírají v obrovském množství – a ví o tom jen málokdo.
První globální analýza letos ukázala, jaký je dopad lidské činnosti na rostliny. Podle ní od roku 1750 lidskou vinou zmizelo prokazatelně 571 druhů flory. Ale ve skutečnosti může být počet vymřelých druhů ještě mnohem vyšší, varují botanici.
Autoři práce uvádějí, že od průmyslové revoluce se vymírání rostlin zvětšilo pětsetkrát – a že jejich výsledky jsou zřejmě nižší, než je realita. „Rostliny jsou základem života na Zemi,“ připomněla v deníku Guardian bioložka Eimear Nic Lughadhová, která se na studii podílela. „Poskytují kyslík, který dýcháme, a jídlo, které jíme. A také tvoří základ světových ekosystémů, proto je vymírání rostlin špatnou zprávou pro nás všechny,“ uvedla.
Množství rostlin, které z přírody zmizely, je dvakrát vyšší než počet vyhynulých ptáků, savců a obojživelníků dohromady. Nová studie dospěla také k výrazně vyššímu údaji než Červená kniha, podle níž zatím vymřelo čtyřikrát méně rostlinných druhů.
Dostali naději
Vakovlk
Vakovlk je reálně vyhynulým tvorem již od roku 1936. Tasmánský úřad, který má za úkol sledovat přírodu, vodní zdroje a životní prostředí (DPIPWE), letos zveřejnil dokument, v němž různě detailně popisuje osm údajných setkání s tímto predátorem.
Hlášení o spatřených vakovlcích sice přicházejí z Tasmánie průběžně, ale doposud byly považovány za obdobu yettiho nebo příšery z jezera Loch Ness. V rozhovoru pro australskou stanici ABC se expert na vakovlky Col Bailey vyjádřil k nejnovější vlně pozorování velmi pozitivně: „Jsem si jistý, že nejsou vyhynulí… a tento dokument nám to poodhaluje,“ uvedl.
Kondor kalifornský
Ještě na začátku osmdesátých let dvacátého století to vypadalo, že kondoři kalifornští jsou odsouzeni k vymření. Přežívalo posledních 22 exemplářů a vypadalo to, že brzy zmizí i oni. Roku 1987 byli všichni pochytáni a umístěni do záchranných stanic, kde se je biologové a ekologové pokoušeli rozmnožovat. Jejich úsilí se vyplatilo.
Pod dohledem kvalifikovaných profesionálů se podařilo populaci kondorů kalifornských zvětšit. Na začátku devadesátých let se tak začali zase velmi opatrně a kontrolovaně vypouštět do volné přírody. Nyní americké úřady oznámily, že letos na jaře počet narozených kondorů dosáhl tisícovky.
„V přírodě se nyní rodí víc kondořích mláďat, než jsme pozorovali dříve,“ komentoval výsledky záchranného programu jeho manažer Tim Hauck. „Ale je to jen první krok v tom, abychom vytvořili udržitelnou populaci kondorů,“ dodal.
V dubnu 2009 na světě žilo celkem 322 zástupců tohoto druhu, z toho 172 přežívalo ve volné přírodě. V současné době už žije asi pět stovek kondorů, přičemž asi tři stovky ve volné přírodě. Tisící narozené mládě se vyklubalo v Národním parku Zion v Utahu.
Nosorožec severní bílý
Italská společnost Avantea oznámila přelomový úspěch v záchraně nosorožců severních bílých. Na světě už nežije jediný samec a existují poslední dvě samice. Italové letos v polovině září oznámili, že dvě oplodněná embrya se vyvinula do stadia, aby mohla být zamražena a později vložena do náhradní matky.
Italové na tiskové konferenci v Cremoně oznámili, že obě embrya již ve stádiu takzvané blastocysty jsou nyní zamražená v tekutém dusíku. Právě v Cremoně se tento biologický zázrak podařil, zákrok umělého oplodnění i následné péče o embrya vedl tým profesora Cesare Galliho.
Umělé oplodnění se usktečnilo 22. srpna z vajíček odebraných samicím Najin a Fatu, posledním dvěma žijícím nosorožcům bílým severním. Obě pocházejí ze Zoo Dvůr Králové nad Labem, ale nyní žijí v Keni, v rezervaci Ol Pejeta.
Odběr vajíček z nosorožčích samic je součástí mezinárodního výzkumného projektu s názvem „BioRescue“, na němž se podílí IZW Berlín, Avantea a Safari Park Dvůr Králové a který finančně podporuje německé Spolkové ministerstvo pro vědu a výzkum (BMBF). Cílem přitom není pouze vytvoření embrya v laboratoři z odebraných vajíček a spermatu, ale zahrnuje rovněž výzkum vývoje pohlavních buněk z kmenových buněk nosorožců.
Doposud neznámí
Bizarní žáby
Přírodovědci objevili v lednu 2019 v pohoří Cordillera del Cóndor ve východní části And pozoruhodný druh žáby – dostala jméno Hyloscirtus hillisi, na počest přírodovědce Davida Hillise, který v 80. letech minulého století objevil tři příbuzné druhy žab. Jejich pozorování bylo náročné, protože žáby splývají s okolním prostředím. Vědci se ale obávají, že nově objevená žába nemá velkou šanci přežít – poblíž je totiž rozsáhlý čínský důl.
Zjistili, že se jedná o poměrně normální stromové žáby, které jsou velmi dobře uzpůsobené na život v těchto specifických podmínkách. Velmi pozoruhodné je, že jsou vybavené na spodní straně prstů ostrými drápy – jejich smysl se zatím nepodařilo vědcům vysvětlit. Pracují se dvěma teoriemi: buď se jedná o zbraň, která slouží v boji proti jejich predátorům, anebo by mohlo jít o ozdobu, kterou samci využívají při bojích o samice, uvažují vědci.
Nové druhy mravenců
Vědecký tým pod vedením entomologa Milana Jandy z českobudějovického biologického centra Akademie věd objevil při expedici na ostrově Bougainville, jenž patří Papui Nové Guineji, několik dosud neznámých druhů mravenců. Papua Nová Guinea je známá vysokým výskytem endemitů, přesný počet druhů ale určí až několikaměsíční analýza.
„Vědecká expedice trvala celkem tři měsíce. Další práce, která nás teď čeká po návratu, zabere možná jeden až tři roky,“ uvedl Janda. Ostrovy Nové Guiney a Tichého oceánu jsou vesměs známé svou mimořádnou biologickou rozmanitostí. Existují zde rostliny, hmyz a další organismy, které zůstávají neprostudované a neznámé.
„Naším cílem bylo zdokumentovat diverzitu mravenců, kteří jsou podobně jako většina bezobratlých z tohoto ostrova zcela neznámí. Podařilo se nám proniknout do izolovaných horských oblastí s panenskými pralesy, což vyžadovalo několikadenní pochody přes prudké hřebeny a hluboká údolí,“ uvedl Janda.
Vyhynulý a znovu nalezený
Vědci na konci roku 2019 oznámili, že znovuobjevili kančila stříbrohřbetého, drobného jelenovitého savce velkého jako králík. Zvíře vybavené nápadnými zuby připomínajícími upíra podle přírodovědců mělo vyhynout už v 90. letech dvacátého století. Jeho nové pozorování je tedy velkým překvapením.
Pozoruhodné je, že jelínek žije na území, které je postižené intenzivní činností pytláků. Naposledy ho někdo viděl roku 2005, ale protože je to drobný tvor vážící jen pět kilogramů a žijící značně izolovaným způsobem života, podařilo se mu od té doby skrývat.
Jde o prvního savce, který byl znovu objeven a přitom patří mezi 25 nejohroženějších zvířat v seznamu Global Wildlife Conservation (GWC).
