Stratosférická observatoř NASA pro infračervenou astronomii (SOFIA) poprvé prokázala, že na osvětlené straně Měsíce se nachází voda. Tento objev naznačuje, že voda se může po měsíčním povrchu vyskytovat častěji a neomezuje se tedy jen na chladná, stinná místa, jak se až doposud zdálo.
Na Měsíci je mnohem víc vody, než se zdálo, prokázala létající observatoř NASA
Observatoř SOFIA umístěná v obřím letadle Boeing 747SP našla molekuly vody v kráteru Clavius, jednom z největších kráterů viditelných ze Země, který se nachází na jižní polokouli Měsíce. Už předchozí pozorování povrchu Měsíce odhalila na tomto místě nějakou formu vodíku, ale nebyla schopná rozeznat, jestli je to voda nebo jen hydroxyl.
Údaje z této lokality odhalily vodu v koncentraci 100 až 412 částic na milion, což zhruba odpovídá množství, které se vejde do třetinkové pivní sklenice – zachycené v krychlovém metru půdy rozprostřené po měsíčním povrchu. Výsledky vyšly v posledním čísle časopisu Nature Astronomy.
„Měli jsme náznaky, že by se H2O – tedy nám dobře známá voda, mohla vyskytovat i na osvětlené straně Měsíce,“ uvedl Paulz Hertz, ředitel oddělení astrofyziky v NASA. „Teď už ale víme, že tam je. Tento objev zpochybňuje naše chápání měsíčního povrchu a vyvolává zajímavé otázky o zdrojích důležitých pro výzkum hlubokého vesmíru,“ dodal vědec.
Pro srovnání, saharská poušť podle NASA obsahuje asi stokrát více vody, než kolik SOFIA našla v měsíční půdě. Navzdory malému množství tento objev vyvolává nové otázky o tom, jak tam voda vzniká i jak vlastně vydrží existovat na měsíčním povrchu.
Voda je totiž ve vesmíru nesmírně vzácným zdrojem - a současně je klíčovou složkou i podmínkou života, jak ho známe. NASA zatím neví, jestli je ta, kterou nalezla SOFIA, snadno dostupná a tedy využitelná jako zdroj pro budoucí měsíční mise.
Kosmická agentura se ale v rámci programu NASA Artemis chce o přítomnosti vody na Měsíci dozvědět vše, co se dá; a to ještě předtím, než v roce 2024 vyšle první ženu a dalšího muže na měsíční povrch. Do konce desetiletí tam má vybudovat základnu, která by měla být obývaná trvale.
Měsíční věda je stále přesnější
Výsledky SOFIA vycházejí z dlouholetého výzkumu ohledně přítomnosti vody na Měsíci. Když se astronauti z Apolla 11 v roce 1969 poprvé vrátili z Měsíce, mělo se za to, že je úplně suchý a žádná voda na něm neexistuje.
Mise za posledních 20 let, jako pozorování lunárních kráterů a senzorické družice NASA, potvrdily existenci ledu v trvale zastíněných kráterech kolem pólů Měsíce. Mezitím se několik kosmických misí detailně rozhlédlo po měsíčním povrchu a našlo důkazy o vlhkosti i ve slunečnějších oblastech. Tyto mise však nebyly schopny s konečnou platností rozlišit formu, v níž se vodík vyskytuje – buď H2O, nebo OH (tedy hydroxylu).
Teprve SOFIA nabídla nový způsob pohledu na Měsíc. Tento upravený tryskový letoun Boeing 747SP s teleskopem o průměru 269 centimetrů je schopný vyletět do výšky až 15 kilometrů, kde už přístroje neruší atmosféra.
Záhada vody
„Bez husté atmosféry by se voda na sluncem osvětleném měsíčním povrchu měla prostě ztratit ve vesmíru,“uvedla NASA. „Přesto ji tam ale vidíme. Něco tam vodu vytváří a něco ji tam musí zachycovat,“ doplnila agentura.
Zdrojem by mohly být například mikrometeority dopadající sem z vesmíru, anebo by se mohlo jednat o složitější proces, při němž sluneční vítr přináší na měsíční povrch vodík, který tam reaguje s minerály obsahujícími kyslík v půdě - výsledkem by mohla být voda.
Jak tam ale voda vydrží? Mohla by se zachytávat do drobných korálkovitých struktur v půdě, které vznikají z vysokého žáru způsobeného nárazy mikrometeoritů. Další možností je, že by voda mohla být ukryta mezi zrnky měsíční půdy a chráněná tímto způsobem před slunečním světlem – potenciálně by tak pro lidské mise byla přístupnější než voda zachycená v korálkovitých strukturách.
Velká vodní perspektiva
Ve stejném čísle časopisu Nature Astronomy vědci publikovali studii s použitím teoretických modelů a dat sondy Lunar Reconnaissance Orbiter, která poukazuje na to, že voda by mohla na Měsíci existovat ve stinných oblastech, kde teploty zůstávají pod bodem mrazu, na více místech Měsíce, než se v současnosti očekává.
„Voda je cenný zdroj jak pro vědecké účely, tak pro využití našimi průzkumníky,“ řekl Jacob Bleacher, hlavní vědecký pracovník ředitelství pro výzkum a operace NASA. „Pokud dokážeme využít zdroje na Měsíci, pak ji tam nemusíme transportovat tolik ze Země - o to více vědeckých přístrojů budeme moci naložit.
