Deprese tak těžké, že se pokusil opakovaně o sebevraždu. Selhání všech existujících metod léčby. A nakonec triumf vědy, která muži dokázala vrátit radost ze života.
Třicet let necítil radost. Trpěl tak těžkými depresemi, že jeho mozek nebyl schopný vnímat pozitivní emoce. A nikdy nevěřil tomu, že by je ještě někdy cítit mohl. Jenže pak se stal jediným účastníkem experimentální klinické studie, která mu radost vrátila. Video v úvodu článku ukazuje první momenty, kdy v dospělosti pocítil pozitivní emoce.
Vědci z Minnesotské univerzity při výzkumu přímo ovlivňovali jeho mozek pomocí implantovaných elektrod, jimiž vysílali cíleně jemné elektrické impulzy do mozkových center, která jsou spojená s depresemi. Vědci pracovali se zpětnou vazbou od čtyřiačtyřicetiletého pacienta, takže byli schopní velmi detailně kalibrovat impulzy.
Poslední úsměv
U podobných zákroků bývá problém, že účinky mohou rychle vyprchat, zejména u tak dlouhodobých problémů, jakými trpěl muž ve studii. To se tady ale nestalo – vědci výsledky zveřejnili až dva roky po skončení výzkumu.
Poprvé se muž s depresemi potkal během puberty, hospitalizovaný byl poprvé ve věku třinácti let. Ale ne naposledy. V nemocnici s těžkými depresemi skončil několikrát, vyzkoušel proti nim snad všechno, co medicína nabízí: od psychoterapií, až po nejrůznější léky. Bez účinku. Jeho stavy se postupně zhoršovaly tak, že se celkem třikrát pokusil o sebevraždu.
Mezi metodami, jež na něm lékaři vyzkoušeli, byla takzvaná elektrokonvulzivní terapie, tedy stimulace mozku pomocí elektrických impulzů. Ani to ale nezabralo, což není úplně překvapením, protože tento druh terapie nefunguje ani zdaleka vždy. Podle lékařů, kteří se na třech těchto pokusech podíleli, selhala snaha proto, že impulzy vždy míří na stejná místa, ale každý lidský mozek je lehce odlišný.
Jedna léčba pro jeden mozek
Vědci proto vyzkoušeli zcela individuální přístup: nejprve podrobně zmapovali mužův mozek, extrémně detailně popsali oblasti spojené s depresemi. A pak nastala ta nejtěžší část: lékaři muži do mozku zavedli čtyři skupiny elektrod.
Až pak mohl začít experiment. Do elektrod vědci pouštěli elektrické vlny, zpočátku vždy do každé zvlášť. Stimulovali tak oblasti, jež jsou spojené s vnitřními myšlenkovými procesy – a velmi rychle se projevil první dopad. Pacient pocítil štěstí, emoci, na jejíž existenci už vlastně zapomněl. A rozplakal se z toho radostí.
Vědci dokázali stimulovat nejrůznější části mužovy mysli, dokázali tak povzbudit cíleně různé části jeho osobnosti. Uměli mu posílit koncentraci, pocity klidu nebo schopnost plánovat. Muž podstupoval tyto stimulace každý den po dobu půl roku. Po dvou měsících ztratil sebevražedné myšlenky, po půl roce se poprvé za celou dospělost cítil zdravý. A cítí se tak stále, i po dvou letech po zákroku.
Vědci ve studii, která zatím vyšla v nerecenzované podobě, popsali, že už stejný zákrok provedli i na druhém pacientovi a hledají třetího. Pokud i tyto experimenty dopadnou podobně, rádi by provedli klasickou dvojitě zaslepenou studii, jež by měla funkčnost této metody definitivně potvrdit, nebo vyvrátit.
