Vědci se pokoušeli zjistit, kde a jak v mozku vznikají emoce spojené s fanatismem. Popsali, jaké oblasti se v něm aktivují při vypjatých emočních stavech. Zaměřili se přitom na lidi sledující sportovní utkání. Na základě dosažených výsledků věří, že by tyto mechanismy mohly podobně fungovat také při fanatismu spojeném s náboženstvím nebo politikou.
Vědci našli v mozku místo, kde je ukrytý fanatismus
„Cílem této studie bylo objasnit chování a dynamiku spojenou s extrémní rivalitou, agresivitou a sociální příslušností v rámci skupin fanatiků i mezi nimi,“ uvedl hlavní autor výzkumu Francisco Zamorano Mendieta. Jeho tým se pokusil tento fenomén sledovat ve sportu.
Rivalita je totiž už od antiky ve sportovní historii hluboce zakořeněná a fanoušci mohou svůj „domácí“ tým a oblíbené hráče milovat stejně silně, jako nenávidí jeho protivníky. Prožívají celou škálu emocí, když sledují úspěch nebo neúspěch svého týmu v průběhu zápasu: jásají, když se jim podaří skórovat, nebo zuří při špatném rozhodnutí rozhodčího. Fotbaloví fanoušci jsou známí také svou týmovou věrností a nadšením, což je všechno pro studium emocí pro vědce doslova požehnáním.
Aby Zamorano a jeho kolegové získali představu o mozkových mechanismech, které stojí za chováním fanoušků, zkoumali 43 zdravých dobrovolníků mužského pohlaví, kteří fandí chilským fotbalovým týmům. Všechny je podrobili vyšetření pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI).
- Jedná se o moderní zobrazovací metodu, která slouží k funkčnímu zobrazování mozku, respektive mapování mozkové odezvy na vnější či vnitřní podnět.
- Zdroj: Wikipedie
Studie se zúčastnili fanoušci dvou nejpopulárnějších chilských fotbalových týmů, které se dlouhodobě považují za úhlavní rivaly. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin, 22 příznivců jednoho týmu a 21 příznivců konkurenčního týmu. Vyplnili dotazník pro stanovení skóre fotbalového fanatismu a podstoupili psychologické hodnocení.
Všichni účastníci studie se dívali na sestřihy zápasů, v nichž padlo celkem 63 gólů. Zatímco sledovali záznamy, vědci sledovali je – konkrétně to, co se děje v jejich mozcích. Výsledky fMRI ukázaly, že mozková aktivita se nejvíc měnila, když se týmu fanoušků dařilo anebo nedařilo.
„Když jejich tým vyhrává, aktivuje se v mozku systém odměn,“ vysvětluje Zamorano. „Když naopak prohrávají, může se aktivovat síť, která fanouška přivádí do introspektivního stavu. A to může částečně zmírnit bolest z prohry. Pozorovali jsme ale také snížení aktivity mozkového uzlu, který spojuje limbický systém s frontální kůrou. A to brání mechanismu, který řídí kognitivní kontrolu, takže to zvyšuje pravděpodobnost nevhodného nebo násilného chování.“
Sociální vazby a fanatismus
Podle Zamorana ale mohou tyto výsledky vysvětlit sociální dynamiku ve více oblastech života, než je jenom fotbal.
„Lidé ze své podstaty touží po sociálních vazbách, ať už je to prostřednictvím členství v běžeckém klubu, účasti v diskusní skupině o knihách nebo zapojením do diskuzních fór na internetu,“ řekl. „Tyto sociální vazby se sice často vytvářejí na základě sdílených přesvědčení, hodnot a zájmů, může se v nich ale objevit i prvek skupinového myšlení, který může vést k neopodstatněným přesvědčením a společenským neshodám.“
Zamorano se domnívá, že právě horlivost, která se objevuje u některých sportovních fanoušků, může sloužit jako přesvědčivý příklad intenzivní emocionální investice, občasného agresivního chování a narušené racionality.
„Když pochopíme, jak funguje psychologie skupinové identifikace a soutěživosti, může to vysvětlit i to, jak pracují rozhodovací procesy a sociální dynamika, což povede k úplnějšímu pochopení fungování společnosti,“ doplnil. Výzkumníci tvrdí, že důsledky těchto zjištění by se mohly rozšířit nejen na sport, ale i na fanatismus v jiných oblastech, například v politice.
Podle Zamorana vyžaduje výzkum fanatismu robustní vědecký rámec, ale oblasti jako politické postoje, volební loajalita, etnicita, spiritualita nebo otázky identity jsou často až příliš kontroverzní, takže je pro neurology skoro nemožné je studovat. „Naopak sportovní fandovství představuje jedinečnou příležitost analyzovat, jak intenzivní oddanost ovlivňuje nervovou aktivitu v méně sporném kontextu, zejména tím, že zdůrazňuje roli negativních emocí, souvisejících mechanismů inhibiční kontroly a možných adaptačních strategií,“ řekl.