Předpokládá se, že očkování proti spalničkám zachránilo v letech 1974–2024 na celém světě více než 93 milionů životů a snížilo celkovou dětskou úmrtnost. Teď se ale tato nemoc vrací.
„Žijeme ve světě po kolektivní imunitě,“ tvrdí imunolog Paul Offit. Philadelphský lékař a expert na dětské vakcíny pro britský deník Guardian dodal: „Myslím, že epidemie spalniček to dokazuje.“ Narážel tím na stále více případů této nemoci, které se v posledním roce objevují mezi neočkovanými komunitami v Severní Americe. Spalničky jsou zřejmě nejnakažlivější infekční nemocí, která napadá člověka, právě proto je podle Offita první z chorob, která může uniknout z mantinelů kolektivní imunity.
Spojené státy americké oznámily, že se jim podařilo spalničky vymýtit, v roce 2000. A stále o tento status nepřišly, přestože v současné době procházejí největší epidemií této nemoci za pětadvacet let. Poslední data Centra pro kontrolu a prevenci nemocí k 1. květnu informovala o 935 potvrzených případech, nejvíc v Texasu. Přes kvalitu moderní medicíny skončilo každé třetí dítě mladší pěti let v nemocnici.
Problém je, že tato ohniska nezůstávají jen žhavými uhlíky v Texasu, ale rozpoutávají další spalničkové „požáry“ v okolních státech, především v Oklahomě a Novém Mexiku. A tam se virus spalniček chová přesně tak, jak teorie předpovídá: pokud narazí na dostatečně proočkovanou populaci, nemá šanci se v ní zachytit. I když někoho náhodně nakazí (třeba proto, že se nemohl očkovat ze zdravotních důvodů nebo má oslabenou imunitu), tak nenajde dostatek dalších potenciálních cílů, jež by mohl infikovat. Kolektivní imunita vysokou proočkovaností chrání celou populaci, a to zejména ty zranitelné.
Ale pokud se dostane do nedostatečně proočkované skupiny, pak se v ní uchytí. A šíří se ve větší koncentraci, a tedy i intenzitě, takže může prorazit i bariéry nějak oslabené kolektivní imunity. Podle Offita se přesně tohle nyní děje a úbytek očkovaných tomu silně nahrává. Celý severoamerický kontinent má letos 2300 případů.
Sousedé USA uvádějí, že za to mohou právě Spojené státy: „Tento virus byl importován, cestoval ze země do země,“ řekla podle agentury AP ředitelka odboru prevence a kontroly nemocí v mexické Chihuahui Leticia Ruízová. Je to logické, velké množství případů v USA je totiž spojeno s mennonitskými komunitami. Tato náboženská skupina v minulosti přitom migrovala přes americký jihozápad, Mexiko a Kanadu.
Velmi podobný vývoj zaznamenává také Evropa. Květnová čísla Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) uvádějí, že počet případů spalniček v celé Evropě se v roce 2024 oproti roku 2023 zvýšil desetinásobně. Z celkového loňského počtu evropských případů (35 212) bylo 87 procent hlášeno v Rumunsku. ECDC uvedlo, že pokles proočkovanosti ovlivnil nedávný nárůst výskytu spalniček, přičemž pouze tři země, Maďarsko, Malta a Portugalsko, měly dostatečnou proočkovanost oběma dávkami vakcíny proti spalničkám: tedy 95 procent nebo vyšší.
Další problém je, že existují náznaky o tom, že spalničková vlna v Evropě má sezonní charakter, což naznačuje jejich šíření pravidelným způsobem. V uplynulých letech se virus takto nechoval.
Co se stane, když zmizí kolektivní imunita
Celá řada studií se věnovala tomu, jaká je hranice, pod kterou by musela klesnout hranice proočkovanosti k tomu, aby se spalničky mohly vrátit. Podle knihy Modeling Infectious Diseases in Humans and Animals by se při poklesu pod 90–95 procent spalničky začaly endemicky šířit – byly by v populaci znovu běžnou nemocí a vyvolávaly by pravidelné sezonní epidemie. Nemoc by pak společností procházela hlavně skrze pravidelně se opakující epidemické vlny vázané na sezonnost.
Podobná čísla uvádí i práce z roku 2017, která uvádí jako kritickou hranici proočkovanosti v USA devadesát procent. Když budou čísla nižší, mohlo by to podle autorů vést k rozsáhlým ohniskům, zvláště mezi neočkovanými dětmi ve školách. A konečně studie z roku 2015 popsala reálnou situaci, kdy se spalničky rozšířily o rok dříve v Disneylandu. I když tam byla drtivá většina návštěvníků očkovaných, stačilo, když vznikly jakési „kapsy“ neočkovaných, tedy když se v některé části tohoto zábavního parku setkalo více nevakcinovaných, a virus se začal šířit.
Před érou očkování každoročně onemocnělo na spalničky asi 100 milionů lidí, z toho 6 milionů ročně zemřelo. Před zahájením pravidelného očkování v roce 1969 bylo v tuzemsku ročně hlášeno v průměru 50 tisíc případů spalniček.
Smrtnost spalniček se zásadně liší podle toho, jestli nemocný žije v bohaté, nebo v chudé zemi. Nejčastěji na tuto chorobu totiž umírají děti, které mají podvýživu, nedostatek vitaminu A nebo jsou nakažené virem HIV. V rozvojových zemích se tedy smrtnost pohybuje kolem jednoho až pěti procent, tedy zemře jedno až pět dětí na sto nakažených. Pokud ale epidemie zasáhne oblast, kde panuje nějaká kritická situace a hrozí nedostatek lékařské péče, může smrtnost dosáhnout až dvaceti procent.
V zemích bohatého světa je díky lepší zdravotní péči a obecně lepšímu stavu obyvatel situace značně odlišná: smrtnost je asi jedno úmrtí na tisíc až 10 tisíc případů. Jak ukazuje výše popsaná současná epidemie v USA, ani to nejlepší zdravotnictví nedokáže úmrtím dětí zcela zabránit.
Dlouhodobé dopady
Nebezpečnost spalniček ovšem nespočívá jen v akutních problémech, ale vede i k těm dlouhodobým. Těchto problémů je celá řada, obecně totiž platí, že prodělání spalniček zvyšuje citlivost na jiné nemoci. Způsobují totiž takzvanou imunitní amnézii, mohou tedy „smazat“ imunitní paměť, čímž oslabují obranyschopnost dokonce i proti už dříve prodělaným chorobám.
Nejčastějšími a současně nejvážnějšími komplikacemi jsou zejména záněty mozku, chronické poškození plic nebo trvalá ztráta sluchu. Méně časté je zvýšené riziko epilepsie a také kognitivní a neurologické poruchy.
