Klimatická změna zásadně proměňuje podmínky pro zemědělskou produkci v Česku a globálně bude mít vliv na potravinovou bezpečnost. Podle oslovených odborníků se zemědělství musí připravit na největší transformaci v novodobé historii. Experti se shodují v tom, že bez adaptačních opatření mohou výrazně klesnout výnosy.
Zásadní roli v adaptaci bude hrát obnova krajiny, efektivní hospodaření s vodou, šlechtění odolnějších odrůd i využití moderních technologií. Odborníci ale varují před tím, že některým změnám, jako jsou častější sucha, extrémní výkyvy počasí nebo posuny vegetačních období, se už nelze vyhnout a jistá nestabilita v produkci je reálná.
„Zemědělské systémy byly po generace přizpůsobeny specifickému klimatu – a teď se to klima mění,“ řekl Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Upozornil na to, že v nížinách, které dosud patřily k nejproduktivnějším oblastem, se podmínky zhoršují například kvůli suchu nebo jinému rozložení množství srážek.
Zemědělství se na hory nepřesune
Naopak v horských a podhorských regionech se mohou částečně zlepšovat, avšak půdní podmínky nemusí být vždy natolik ideální. Děkan Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze Hynek Roubík dodal, že právě přechodový klimatický pás, kde se Česko nachází, činí zdejší zemědělství mimořádně citlivým na extrémy. Problematický je podle něj také dřívější začátek jara, který může vést k vyšší produkci některých plodin, ale také k jejich poškození pozdními mrazy.
Dopady se podle expertů liší podle plodin. „V minulých letech jsme snížení výnosů zaznamenali u brambor, řepky, zeleniny, ale i u obilnin. Odolnější vůči suchu jsou rostliny jako například kukuřice nebo čirok, které na jednotku produkce spotřebují méně vody.
A právě čirok je považován za perspektivní plodinu s nárůstem ploch v posledních letech,“ řekl Pavel Růžek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Naopak mezi nejvíce ohrožené plodiny klimatickou změnou pro český region patří podle Trnky chmel.
Posuny jsou i geografické, protože některé teplomilné plodiny se nyní daří pěstovat severněji nebo ve vyšších polohách, kde by to před dvěma dekádami nebylo možné. Přesun pěstování do výše položených oblastí se týká například kukuřice, sladovnického ječmene nebo vinné révy. Podle Trnky se české zemědělství zatím drží, ale bez mezinárodního obchodu by byla jeho potravinová bezpečnost ohrožena a hraje zásadní roli v budoucím zajištění a pokrytí výpadků produkce některých plodin.
Adaptace
„Zemědělství má obrovskou schopnost adaptace, pokud mu k tomu vytvoříme podmínky,“ míní Roubík. Adaptace podle něj už probíhá, ale její tempo musí zrychlit, aby české zemědělství zůstalo konkurenceschopné i v klimaticky náročnější budoucnosti.
Trnka dodal, že adaptace je dlouhodobý proces. „Není jedno magické řešení, ale podle statistik už dnes vidíme jasné signály, že se zemědělský sektor mění. V extrémních letech, jako bylo sucho v roce 2015 nebo 2018, se ale ukazuje, že opatření nejsou vždy dostatečná, a musíme počítat s tím, že stejně jako budou špatné roky, budou i ty dobré,“ uvedl.
