Různá místa na Zemi zasahují v posledních dvou desetiletích vlny veder, které přinášejí teploty až o desítky stupňů vyšší, než je běžné. Tento fenomén je zatím nedostatečně popsaný, v nové studii přišli s možným vysvětlením vědci z USA.
Nejteplejším změřeným rokem na Zemi byl ten loňský. Teplota byla o 1,17 stupně Celsia (2,12 Fahrenheita) vyšší než průměr dvacátého století, uvádí Columbia Climate School. Tím padl předchozí rekord z roku 2016. A vzhledem k nejteplejšímu létu a nejteplejšímu jednotlivému dni je rok 2024 na cestě k dalšímu rekordu.
Nejedná se o převratné novinky, tento vývoj odpovídá předpovědím klimatologů. Nicméně překvapivé je to, že se v různých oblastech světa v poslední době opakovaně objevují vlny veder, které jsou tak extrémní, že se dostávají daleko za hranice toho, co dokáže předpovědět nebo vysvětlit jakýkoliv model globálního oteplování. Teď se o to pokusili vědci v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Klimatologové a meteorologové vytvořili jako základ svého výzkumu mapu, na které tyto extrémní vlny veder zobrazili. Ty v uplynulých letech nejen zhoršily komfort lidí žijící na těchto územích, ale také jich desítky tisíc připravily o život, způsobily neúrody a vyvolaly ničivé požáry.
„Velké a neočekávané oteplení, o které nedávné extrémy v regionálním měřítku překonaly dřívější rekordy, vyvolalo otázky, do jaké míry mohou klimatické modely poskytnout adekvátní odhady vztahů mezi změnami globální průměrné teploty a regionálními klimatickými riziky,“ uvádí studie.
„Jde o extrémní trendy, které jsou výsledkem fyzikálních interakcí, jimž zřejmě úplně nerozumíme,“ poznamenal hlavní autor Kai Kornhuber z Lamont-Doherty Earth Observatory z Columbia Climate School. „Tyto oblasti se stávají na čas doslova skleníky.“
Jak vzniká skleník
Studie se zabývala vlnami veder za posledních 65 let. Vědci našli oblasti, kde se extrémní horka zvyšují podstatně rychleji než průměrné teploty. Výsledkem jsou pak často maximální teploty, které opakovaně překonávaly rekordy o nečekaně vysoké hodnoty.
Typickým příkladem je podle Kornhubera devítidenní vlna veder, která v červnu 2021 zasáhla severozápad USA a jihozápad Kanady. Během ní byly překonány v některých lokalitách denní rekordy o třicet stupňů Celsia; v Lyttonu v Britské Kolumbii tehdy teploměry naměřily vůbec nejvyšší teplotu v dějinách státu, 49 stupňů Celsia.
Město následující den vyhořelo do základů při lesním požáru, který byl z velké části způsoben právě vysycháním vegetace v mimořádném horku. Ve státech Oregon a Washington během této katastrofy zemřely stovky lidí na zdravotní potíže spojené s horkem.
Velmi nová změna
Podle studie se tyto vlny extrémních veder začaly objevovat hlavně v posledních pěti letech, jen několik se jich vyskytlo před rokem 2000. Mezi nejhůře postižené oblasti patří lidnatá střední Čína, Japonsko, Korea, Arabský poloostrov, východní Austrálie a různé části Afriky.
Tyto „bubliny“ se ale podařilo odhalit také v Kanadě, severním Grónsku, jižní části Jižní Ameriky a v několika částech Sibiře. Podle zprávy je ale tou vůbec nejvíce a nejčastěji zasaženou oblastí severozápadní Evropa, prostor, který se blíží i hranicím České republiky.
Vlny veder tam například přispěly k přibližně šedesáti tisícům úmrtí v roce 2022 a dalším 47 tisícům v roce 2023. K nim došlo v Německu, Francii, Spojeném království, Nizozemsku a dalších zemích. Toto vleklé horko „bylo tak extrémní, že je lákavé použít označení ‚černá labuť‘, tedy událost, kterou nelze předvídat,“ uvedl Kornhuber. „Existuje ale hranice mezi zcela nepředvídatelným, pravděpodobným a zcela očekávaným, kterou je těžké kategorizovat. Nazval bych to proto spíše šedou labutí.“
- Teorie popisuje černé labutě jako vzácné události s mimořádným dopadem, u kterých je nemožné vypočítat riziko jejich vzniku a zároveň není možné přesně určit, zda a kdy nastanou.
- Jedinou možností, jak se na nepředvídatelné události připravit, je využívání mechanismů takzvané antifragility. Antifragilita je totiž opakem křehkosti a umožňuje věcem, systémům i lidem posilovat na úkor nejrůznějších pohrom a překážek.
- Pojem černé labutě vznikl v kontextu světové ekonomické krize z roku 2007, která byla všeobecně neočekávaná, ale přímo nebo nepřímo ovlivnila všechny obyvatele planety. Mezi události, které přišly podobně neočekávaně, ale ovlivnily celý svět a jsou tedy popisovanými černými labutěmi, patří například první světová válka, útoky z 11. září 2001 nebo příchod internetu.
- Autorem této myšlenky je libanonsko-americký ekonom a esejista Nassim Nicholas Taleb.
Tento region je obzvláště zranitelný i proto, že na rozdíl od míst, jako jsou Spojené státy, tam má jen málo lidí klimatizaci, protože tradičně nebyla téměř nikdy potřeba. Výkyvy teplot v Evropě pokračovaly i letos; ještě v září byly zaznamenány nové maximální teplotní rekordy v Rakousku, Francii, Maďarsku, Slovinsku, Norsku a Švédsku.
Načítání...
Extrémy extrémů
Stoupající celkové teploty v mnoha případech zvyšují pravděpodobnost vln veder, nicméně příčiny extrémních veder nejsou zcela jasné. Dřívější studie vedená Kornhuberem vinila z vln horka a sucha v Evropě a Rusku kolísání tryskového proudění – rychle se pohybující řeky vzduchu, která nepřetržitě obtéká severní polokouli.
Toto proudění se obvykle omezuje na úzký pás. Arktida se ale v průměru otepluje mnohem rychleji než většina ostatních částí Země, což zřejmě destabilizuje tryskové proudění a způsobuje vznik takzvaných Rossbyho vln, které nasávají horký vzduch z jihu a přenášejí ho do oblastí s mírným podnebím. Tam se tato masa horkého vzduchu „usadí“ a nemůže uniknout.
To je ale jenom jedna z hypotéz a podle Kornhubera to nevypadá, že by vysvětlovala všechny extrémy. Studie výše popsané vlny veder v roce 2021 na severozápadě Pacifiku a jihozápadě Kanady identifikovala jako souběh několika různých faktorů. Některé z nich zřejmě souvisely s dlouhodobou změnou klimatu, jiné ale s pouhou náhodou.
Nová studie identifikovala jako jednu z hlavních příčin veder roku 2021 narušení tryskového proudění podobné Rossbyho vlnám, o nichž se předpokládá, že ovlivňují Evropu a Rusko.
Zjistila také, že desítky let pomalu rostoucí teploty vysušovaly regionální vegetaci, takže když přišlo období horkého počasí, rostliny měly méně zásob vody, která by se vypařovala do vzduchu. Tento proces obecně pomáhá mírnit teplo.
Třetím faktorem byla řada menších atmosférických vln, které shromažďovaly teplo z povrchu Tichého oceánu a přenášely ho na východ na pevninu. Stejně jako v Evropě má i v této oblasti jen málo lidí klimatizaci, protože ji většinou nepotřebují, a to pravděpodobně zvýšilo počet obětí.
„Vzhledem ke své bezprecedentní povaze jsou tyto vlny veder obvykle spojeny s velmi vážnými zdravotními dopady a mohou mít katastrofální následky pro zemědělství, vegetaci a infrastrukturu,“ doplňuje Kornhuber. „Nejsme na ně stavěni a možná se jim nedokážeme dostatečně rychle přizpůsobit.“
