Hubbleův kosmický dalekohled funguje i jako stařeček

• Martin Lulák
,
• mas

24. 4. 2025‌‌|Zdroj: ČT24

Už 35 let je na oběžné dráze Hubbleův kosmický dalekohled. Díky němu astronomové například zjistili, že v centrech galaxií jsou supermasivní černé díry, poprvé změřili rychlost rozpínání vesmíru nebo uviděli ty nejvzdálenější galaxie. Zařízení pořídilo také řadu ikonických snímků. Je pojmenované po americkém astronomovi Edwinu Hubbleovi, který jako první zjistil, že ve vesmíru existuje víc galaxií a že se vesmír rozpíná. Dalekohled na oběžnou dráhu dopravil raketoplán Discovery.

Martin Lulák z vědecké redakce ČT24 o Hubbleově dalekohledu

Zdroj: ČT24

Pilíře stvoření v Orlí mlhovině vzdálené asi sedm tisíc světelných let. V prachoplynových mračnech se rodí nové hvězdy

Zdroj: Wikimedia Commons

Krabí mlhovina – pozůstatek po výbuchu velké hvězdy, která do prostoru vyvrhla obrovské množství materiálu. Tato takzvaná supernova explodovala v roce 1054

Zdroj: Wikimedia Commons

Galaxie M104, které se kvůli jejímu tvaru přezdívá Sombrero

Zdroj: ESA

Ultrahluboké pole, na kterém je přes 10 tisíc galaxií vzdálených více než 10 miliard světelných let. Díky takovým snímkům mohou astronomové porozumět tomu, jak se mladý vesmír vyvíjel

Zdroj: futureplc

Snímek mlhoviny Koňské hlavy pořídil Hubble ke svému 23. výročí. Jde o temnou mlhovinu v souhvězdí Orionu vzdálenou od Země 1500 světelných let. Snímek není ve viditelném spektru, ale v infračerveném – díky tomu jsou prachoplynová mračna průhlednější a astronomové tak mohou pozorovat i vnitřní struktury této mlhoviny

Zdroj: NASA/ESA

Tisíce galaxií ležící uprostřed takzvané kupy galaxií. Všechny jsou na sebe gravitačně vázané. Díky tomu mohou astronomové odhadnout, jak je v takových místech hmota rozložená. Právě podobná pozorování odhalila existenci takzvané temné hmoty. Jinak totiž nejde vysvětlit gravitační anomálie pozorované v takovýchto galaktických kupách

Zdroj: NASA/ESA

Jeden z nejfotogeničtějších snímků mlhoviny NGC 2014. Ta se nachází ve Velkém Magellanově mračně – trpasličí nepravidelné galaxii asi 163 000 světelných let daleko. V mlhovině se rodí nové hvězdy

Zdroj: NASA/ESA

„Roztavený prstenec“ v souhvězdí Pece představuje jednu z nejnázornějších ukázek takzvané gravitační čočky. Galaxie je tímto fenoménem roztažená do podoby polovičního prstence. Silná gravitace k Zemi bližší galaxie totiž ohýbá světlo ze vzdálenější za ní ležící galaxie

Zdroj: NASA/ESA

Galaxie Tykadla vzdálená necelých 70 milionů světelných let. Jde o dvojici galaxií, které právě prochází fází kolize. Kvůli tomu v nich dochází k prudkému období tvorby hvězd, způsobených srážkami mračen plynů a prachu

Zdroj: NASA/ESA

Jupiter zachycený Hubblem v srpnu 2020. Snímku dominuje Velká rudá skvrna. Obří hurikán v atmosféře, který je větší než celá planeta Země

Zdroj: NASA/ESA

Bipolární mlhovina NGC 6302 v souhvězdí Štíra. Vzhledem připomíná motýla a její tvar je způsobený umírající hvězdnou v jejím centru, která do prostoru vyvrhla obálku plynů a v současné době vyzařuje extrémně silné ultrafialové záření. To způsobuje výraznou záři plynů v jejím okolí. Samotná hvězda viditelná není, protože ji zakrývá vyvržený materiál

Zdroj: NASA/ESA

Hvězdná porodnice v regionu NGC 3603. V centru snímku je obří hvězdokupa velmi mladých hvězd. Ty v tomto místě začaly vznikat teprve před milionem let, což je z hlediska stáří vesmíru okamžik

Zdroj: NASA/ESA

Pozůstatky kataklyzmatu v atmosféře Jupiteru. V roce 1994 do něj narazily úlomky této komety roztrhané slapovými silami planety. Nejmohutnější dopad fragmentu odpovídal uvolněné energii 6 milionů megatun TNT, což dalece přesahuje veškerý jaderný arzenál celého lidstva

Zdroj: NASA/ESA

Planeta Saturn – druhá největší planeta Sluneční soustavy. Tento snímek astronomové barevně upravili tak, aby co nejvíc odpovídal tomu, jak by Saturn z blízkosti vidělo lidské oko

Zdroj: NASA/ESA