Vědci poprvé prokázali, že některé druhy lišejníků mohou přežít podmínky podobné těm na Marsu. A to včetně smrtícího ionizujícího záření, které těmto odolným organismům nedokázalo zabránit, aby téměř normálně rostly.
Kolonizace Marsu je jednou z velkých vesmírných ambicí. Posunout existenci lidské civilizace na jinou planetu je ale cíl nesmírně náročný: podmínky na Rudé planetě totiž pro člověka nejsou k přežití. Zatím. Vědci uvažují o takzvané terraformaci, tedy změnách Marsu na těleso podobnější Zemi. Teď v tom udělali velký a důležitý krok.
V nové studii popsali polští přírodovědci, že některé druhy lišejníků žijící v nehostinných podmínkách na Zemi jsou natolik odolné, aby mohly přežít i na sousední planetě. Výzkum podle jeho autorů zpochybňuje dosavadní předpoklady o neobyvatelnosti Marsu a nabízí možná využití také pro astrobiologii a průzkum vesmíru při hledání jiných objektů, na nichž by teoreticky mohl existovat život.
Odolní symbionti
Lišejníky nejsou samostatným organismem. Ve skutečnosti jde o symbiotickou spolupráci mezi houbou a řasou nebo sinicí. Toto „spojení sil“ podobné tomu, jak fungují například koráli, jim dává extrémní odolnost. A právě díky tomu se dají na Zemi lišejníky najít na místech, kde jiné formy života nemají šanci: na pouštích i v oblastech kolem pólů.
A možná i na Marsu, což se ukázalo v experimentu. Houbový partner v této symbióze zůstal metabolicky aktivní, i když byl vystavený atmosférickým podmínkám podobným těm na Marsu. A to včetně temnoty a úrovně rentgenového záření, která Rudou planetu zasahuje.
Biologové otestovali dva druhy lišejníků: džbánovku mechovou a pukléřku pichlavou. Mají sice odlišné vlastnosti, ale jejich odolnost vůči extrémům je podobná. Oba druhy, které rostou i v Česku, vědci vystavili podmínkám podobným Marsu po dobu pěti hodin při simulaci složení atmosféry planety, tlaku, kolísání teploty a rentgenového záření.
Výsledky naznačují, že oba lišejníky, ale zejména džbánovka, by mohly na Marsu potenciálně přežít. A to přes vysoké dávky rentgenového záření spojeného se slunečními erupcemi a energetickými částicemi dopadajícími na povrch planety.
Podle autorů to zpochybňuje starší předpoklady, že ionizující záření je nepřekonatelnou překážkou pro život na Marsu. A současně to otevírá obrovské množství možností pro další výzkum možností přežití mikrobů v mimozemských podmínkách.
„Naše studie jako první prokázala, že metabolismus houbového partnera v symbióze lišejníků zůstal aktivní i při pobytu v prostředí připomínajícím povrch Marsu,“ konstatovala hlavní autorka studie Kaja Skubałová. „Rozšiřuje to naše chápání biologických procesů v simulovaných marťanských podmínkách a odhaluje, jak organismy reagují na ionizující záření – jednu z nejkritičtějších výzev pro přežití a obyvatelnost Marsu. V konečném důsledku tento výzkum prohlubuje naše znalosti o adaptaci lišejníků a jejich potenciálu pro kolonizaci mimozemských prostředí,“ uzavřela.
