Když se před rokem začal po světě šířit virus SARS-CoV-2, překvapilo řadu expertů, že nakažení lidé ztrácejí čich. Postupně se ukázalo, že je tento fenomén značně rozšířený a objevuje se i u osob, které mají jinak jen velice lehký průběh nemoci.
Covidová ztráta čichu je stále záhada. Káva po ní lidem někdy voní jako hořící guma
Další studie prokázaly, že kromě ztráty čichu dochází často také ke ztrátě chuti a vnímání vjemů skrze takzvanou chemestézu – tedy chemickou citlivost kůže a sliznic.
U některých lidí, kteří těmito symptomy trpěli, se jejich stav nezlepšil ani po roce, jiní jsou zcela v pořádku a další zase mají dlouhé měsíce smysly zcela rozhozené – místo příjemných vůní cítí zápach a věci, které by jim měly páchnout, jim naopak voní.
Přes rozsáhlý výzkum se stále ví o covidové ztrátě čichu jen velmi málo, dokonce ani ne to, co je její příčinou, ani jaké mohou být její důsledky.
Jak je tento problém častý?
Přestože se studie v přesných procentech liší, pokládá se ztráta čichu mezi časté a běžné symptomy – podle některých výzkumů patří dokonce mezi ty nejrozšířenější. Jedna z nejkvalitnějších studií, která přímo ztrátu čichu studovala, ji našla u 41 procent z 8438 zkoumaných.
Když v Íránu zkoušeli přímo pacienty hospitalizované s covidem pomocí testů, trpělo nějakou ztrátou čichu 96 procent z nich, zcela jich čich ztratilo 18 procent. „Většinou nám pacienti říkají, že o čich přišli náhle – to je pro nás dobrý signál, že by se mohlo jednat o covid,“ uvedla pro odborný žurnál Nature Shima Moeinová, která výzkum vedla.
Řada vědců dokonce navrhuje, že by čichový test mohl sloužit jako jedno z opatření, jak testovat na podezření šíření nemoci – podle říjnové studie v časopise Nature by to bylo spolehlivější než jiné dnes používané metodiky.
Jaká je příčina ztráty čichu?
Přesnou příčinu ještě vědci nepopsali. Využili ale znalost mechanismů šíření viru a míst, která umí virus napadat. Konsenzus říká, že ztráta čichu nastává, když koronavirus infikuje buňky, které podporují neurony v nose.
Řez lidskou hlavou: žlutě jsou vyznačena vlákna olfaktorického nervu, která směřují do čichového bulbu (žlutě vybarvené ploténkovité struktury na spodině mozkové)
Pro nemocné je to vlastně velmi dobrá zpráva. Zpočátku se totiž lékaři obávali, že virus může napadat přímo neurony v nose, které jsou zodpovědné za vnímání čichu – ty posílají signály do takzvaného čichového bulbu, což je už oblast přímo v mozku. Vědci se tedy báli, že by virus mohl být schopný touto cestou překročit bariéru chránící mozek a proniknout přímo do něj.
Nicméně pitvy ukázaly, že něčeho takového je virus zatím schopný jen výjimečně. Tým harvardských neurobiologů pod vedením Sandeepa Datty ale přišel na něco jiného. Podle jejich výzkumu je virus SARS-CoV-2 zřejmě schopný napadat takzvané sustentakulární buňky v nose.
Nový koronavirus totiž při svém útoku na buňku míří na receptor ACE2, který se nachází na jejím povrchu – skrze něj pak proniká do ní. A sustentakulární buňky jsou na tyto receptory bohaté, neurony ne. Vědci se tedy domnívají, že když virus napadne tyto podpůrné buňky, čichové neurony jsou více zranitelné a chybí jim výživa. V důsledku toho pak část z nich zaniká a lidem se ztrácí schopnost vnímat pachy.
Covid-19 je ale nemoc, která útočí na tělo více způsoby současně – je velmi pravděpodobné, že je tomu tak i v případě ztráty čichu. Italští vědci totiž ukázali, že ke ztrátě čichu a chuti dochází ve stejné době, kdy se v krvi nakaženého člověka zvyšuje množství molekuly interleukin-6, která je spojená se záněty. A pitvy lidí, kteří na covid zemřeli, zase našly typické příznaky zánětů, jako jsou třeba poškozené cévy, právě v oblasti čichového bulbu.
Ještě složitější je ale pochopení toho, jak může covid poškozovat chuť a chemestézu. „Pokud vím, tak tohle vlastně ještě nikdo pořádně neví,“ prohlásil pro Nature John Hayes, který zkoumá dopad covidu na smysly. Oba tyto smysly se sice společně s čichem podílejí na vnímání přichutí potravy, ale jsou od něj odlišné. Chuť je založená na receptorech na jazyku, chemestéza zase na iontových kanálech v nervech.
Problém, který nemusí zmizet
Změna těchto smyslů naštěstí většinou netrvá příliš dlouho – vrací se nejčastěji do pořádku během několika týdnů. Podle článku, který vyšel v červenci v odborném časopise American Journal of Otolaryngology, se 72 procentům nemocných navrátí čich do měsíce, za stejnou dobu se vrátí 84 procentům chuť. Podobné výsledky ukazují i další studie, které studovaly menší skupinky vyléčených, ale o to intenzivněji.
Existují ale lidé, pro které jsou tyto příznaky mnohem delší, složitější a vážnější. Některým se smysly vrací jen pomalu a pro řadu lidí to má další nečekané důsledky. Vědci už zaznamenali, že ne vždy se nemocným vrátí čich úplně. Popisuje to i Jiří Ruprich ze Státního zdravotního ústavu. Podle něj jsou typické dva problémy – parosmie a phantosmie.
„Když se probudí, nemohou cítit oblíbenou ranní kávu. Kvůli parosmii jim káva voní jako hořící guma nebo odpadní voda. Parosmie je nejčastěji nepříjemný zápach, kvůli němuž mnoho potravin nevoní a nechutná. Phantosmie je více náhodná, vyskytuje se bez spouštěče vůně, nezvaná a nežádoucí. Phantosmie, které mohou být pomíjivé nebo přetrvávající, jsou také nepříjemné pachy. Často připomínají cigaretový kouř nebo hořící dřevo. Tento pach cítí spousta lidí po infekci,“ uvádí Ruprich.
Zkreslení pachů je podle Standfordské univerzity, kde se tyto fenomény studují přes deset let, neobvyklé. Existuje mnoho virů, které mohou způsobit ztrátu čichu – nejen další koronaviry, ale také chřipkové viry a rhinoviry. „Mnoho z těchto virů vede k parosmii a phantosmii, buď jako součást počátečního poškození, nebo při zotavení, kdy vznikají neobvyklá nervová spojení,“ popisuje Ruprich.
Dobrá zpráva je, že čichové buňky po takovém poškození regenerují – a právě zmatené čichové vjemy mohou být příznakem tohoto obnovování. Horší zprávou je, že tento proces může trvat dlouho – až dva roky nebo i více.
Nečekané důsledky
Vědci v Nature upozorňují, že dlouhodobější ztráta čichu a chuti může mít zatím ne úplně odhadnutelné dopady. Existují práce, které ukazují, že lidé s těmito poruchami si častěji přivodí nějaké poranění například příliš pikantním, horkým nebo zkaženým jídlem.
Řada dalších dopadů je mnohem hůře měřitelných; v Nature například upozorňují na situaci, kdy čich ztratí rodič novorozeného dítěte. Ví se totiž velmi dobře, že v tomto věku se vazba mezi rodičem a dítětem prohlubuje právě díky „dětské vůni“. Některé studie také naznačují, že poruchy čichu jsou spojené s depresemi – biologické mechanismy jsou ale zatím neznámé.
Léčba zatím není
Podobně složité jako s popisem problému je to i s jeho léčením. Na terapiích zaměřených přímo na covidovou ztrátu čichu se teprve pracuje, ale existují už terapie, které byly vyvinuty v minulosti pro jiné ztráty čichu. Jsou založené na tréninku čichu, ale nefungují dokonale a u některých lidí vůbec.