Americká mise Apollo 12 byla druhou výpravou, během které se lidská noha dotkla povrchu Měsíce. Chybělo přitom málo, aby její posádka vstoupila do historie podobně jako následující třináctka. Astronauti, kteří před 50 lety odstartovali z Kennedyho vesmírného střediska, ale měli přece jen více štěstí. Nakonec se nejen procházeli po zemské oběžnici, ale také zpátky na Zemi přivezli řadu zajímavých vzorků.
Apollo 12 se dostalo k Měsíci i přes velké potíže při startu
Čtyři měsíce po startu posádky Neila Armstronga tak u rampy 39A floridského kosmodromu stála znovu majestátní raketa Saturn V, počasí ale na rozdíl od července nebylo právě ideální. „Mraky visely sotva 300 metrů nad zemí a lilo jako z konve,“ vzpomínal astronaut Alan Bean, který se spolu s velitelem letu Charlesem Conradem a pilotem velitelského modulu Richardem Gordonem chystal na cestu k Měsíci. Jak se ukázalo, její začátek měl být pořádně dramatický. A to právě kvůli počasí.
Vladimír Piskala o misi Apollo 12 (zdroj: ČT24)
Mraky, déšť ani silný vítr se ale zpočátku nezdály být problém, a tak se krátce před půl dvanáctou místního času zvedla 110 metrů vysoká raketa ze startovací rampy. Zpočátku všechno běželo podle plánu, ve 36. sekundě letu ale kabinu najednou zaplavilo bílé světlo a rozezněly se varovné signály. Ze startující rakety se totiž v ten okamžik stal obrovský hromosvod, kterým prošel mohutný výboj blesku. A o 14 sekund později – ještě předtím, než posádka zjistila, co se děje – přišel druhý.
Poplach na palubě
Mohutné elektrické výboje nezůstaly bez následků. Po prvním se odpojily palivové články v servisním modulu (který ale ihned začal brát elektřinu ze záložních baterií), druhý pak vyřadil z činnosti kosmickou verzi umělého horizontu, narušené bylo také telemetrické vysílání do řídícího střediska. Výpadky technických zařízení v Apollu naštěstí nenarušily kurs rakety, protože navádění měly v rané fázi letu na starosti přístroje, umístěné v Saturnu V, které blesk neovlivnil.
Počáteční zmatení, kdy se před astronauty rozzářily kontrolky po celém přístrojovém panelu a do uší jim pískaly a bzučely různé alarmy, se naštěstí podařilo rychle překonat. I díky jednomu z techniků v Houstonu, který se s podobnou situací náhodou setkal během testů. Místo uvažovaného nouzového přistání tak Apollo 12 pokračovalo v letu k Měsíci, kam kosmická loď dorazila po necelých čtyřech dnech letu. Poté Conrad s Beanem přestoupili do lunárního modulu a vydali se směrem k Oceánu bouří.
Tato oblast přitom nebyla zvolená náhodou, jedním z cílů mise totiž bylo prozkoumat sondu Surveyor 3, která na Měsíc dosedla v dubnu 1967. Beanovi se podařilo přistát jen zhruba 200 metrů od sondy, a tak během druhé (a poslední) měsíční procházky zamířili oba astronauti právě k Surveyoru. Z dávno nefunkční sondy, která dva a půl roku odpočívala na měsíčním povrchu, odmontovali některé součásti včetně kamery. Vědci na Zemi si na nich chtěli ověřit dlouhodobý vliv měsíčního prostředí.
Kontaminovaný Měsíc
K velkému překvapení se však ukázalo, že v polyuretanové pěně v kameře přežila bakterie Streptococcus mitis, jež se vyskytuje v lidských ústech. Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) proto zavedl přísnější sterilizaci sond vysílaných do kosmu, aby tak zabránil kontaminaci vesmírných těles. V pozdějších letech se ale ve vědecké komunitě objevily hlasy, podle kterých mohla být kontaminace streptokokem způsobena v lodi během cesty kamery zpět, nebo dokonce až na Zemi.
Ne všechno se ale posádce Apolla 12 povedlo tak, jako přistání nebo sběr vzorků hornin, kterých na Zemi dovezli přes 30 kilogramů. Fiaskem dopadl chystaný barevný televizní přenos, Bean totiž na samém začátku omylem namířil kameru přímo do Slunce, čímž ji zničil. K divákům na Zemi tak mířila jen zvuková stopa. Jedna z amerických stanic se ji pokusila zatraktivnit tím, že najala dvojici herců, kteří ve „skafandrech“ poskakovali po studiu, celé to ale dopadlo dost bizarně.
Na měsíčním povrchu strávili Conrad a Bean celkem 31 hodin a 31 minut, z toho sedm hodin a 45 minut během vycházek. Na cestu domů odstartovali 20. listopadu a po úspěšném spojení s orbitální částí, kde na ně čekal Richard Gordon, zamířili na Zemi, kam dorazili 24. listopadu. To už NASA chystala další měsíční misi, jež z Floridy odstartovala v dubnu 1970. Nesla pořadové číslo 13 a do dějin vstoupila jako „nejúspěšnější neúspěch“ amerického vesmírného programu.