Blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek byl v květnu v Izraeli svědkem raketového útoku. Ten se odehrál přímo v živém televizním vstupu. V pořadu Interview ČT24 vzpomínal, že se v prvních sekundách zapomněl bát, v krytu pak s kameramanem strávili asi půl hodiny. Borek také uvedl, že z vojenského hlediska příměří mezi Izraelem a Hamásem funguje. Návrat do normálu ale rychlý není.
„Zapomněl jsem se bát,“ vzpomíná na květnový raketový útok blízkovýchodní zpravodaj Borek
David Borek v Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Jedenáctidenní boje mezi Izraelem a Hamásem ukončilo 21. května příměří. To podle zpravodaje Davida Borka nyní z vojenského hlediska funguje.
„Úplně jiná otázka ale je, jestli ta válka – nebo konflikt – nevyvolala něco nad rámec těch předchozích krátkých vzplanutí, konfliktů a válek mezi Izraelem a Hamásem,“ uvedl. „Jestli přece jenom neposunula úzkost pociťovanou na izraelské a možná i na gazské straně na nějakou novou úroveň,“ řekl. Dodal, že návrat k normalitě není tak rychlý.
„Izrael je nyní patrně konfrontován s demograficky neopomenutelnou dvacetiprocentní menšinou,“ poznamenal Borek. Ta podle něj posiluje a v současné době sociálních sítí a on-line přenosů nemůže být izolována od toho, co se děje v Jeruzalémě, Gaze a podobně.
„Čili Izrael nyní čelí tomu, čemu nechtěl čelit, že část izraelských Arabů se definuje jednoznačně jako Palestinci, a dokonce část z nich se definuje jednoznačně jako lidé, kteří sympatizují – možná empatizují, ale zároveň sympatizují – třeba s tím, co dělá Hamás v Gaze,“ uvedl.
Půl hodiny v krytu
David Borek v Interview ČT24 vzpomínal také na to, jak byl 11. května svědkem raketového útoku. „Já jsem se zapomněl bát,“ uvedl.
„Neříkám to jako geroj. Mám dokonce averzi vůči tomu, když novináři, kteří působí ve Svaté zemi, se trochu stylizují do role hrdinů,“ poznamenal. Dodal, že působit v tomto ohledu v zemích, jako je například Rusko nebo Čína, či v nějakých zapomenutých konfliktech v Africe je podle něj daleko nebezpečnější.
„Nebylo to tak, že bych úplně zapomněl na osobní bezpečnost,“ upřesnil. „V tu chvíli jsem na to pozapomněl jednak proto, že tam funguje psychologický efekt toho, že člověk ví, že nad ním bdí systém protiraketové ochrany, který přece jenom devadesát a někdy i více procent raket sestřelí,“ uvedl s tím, že největší rány, které byly na daném záznamu slyšet, nebyly rakety z Gazy, ale izraelské protistřely.
Zostřená situace mezi Izraelci a Palestinci. Střely křižující nebe zachytil v živém vstupu i štáb ČT (zdroj: ČT24)
„Asi jsem se dostal do stadia profesní deformace, protože v tom momentu první myšlenka nebyla: ,Davide, pozor, utíkej', ale: ,mám pokračovat v řeči, nebo mám nechat mluvit ten nekomentovaný přenos',“ vylíčil.
Borek velmi rychle podle trajektorie poznal, že jde o izraelskou protistřelu. „Trvalo to možná pět šest sekund, pak jsem se odmlčel a v tu chvíli už to pozapomenutí skončilo,“ řekl. Kam mají utíkat, s kameramanem věděli. Když se totiž člověk nachází v jižním Izraeli, tak se podle Borka i v mírových obdobích podvědomě dívá, kam by se dalo v případě poplachu skrýt. „My už jsme si ten živý vstup organizovali s vědomím, že bychom poblíž měli mít kryt,“ doplnil.
To, co 11. května v Izraeli zažil, byla nejintenzivnější palba, kterou kdy Hamás na Izrael spustil. „Podle zpětných analýz to vypadá, že v řádu minut – bavíme se o pěti deseti minutách – vypálil jenom na Aškelon hodně přes sto raket,“ vylíčil.
Dodal, že v krytu nakonec s kameramanem strávili přibližně třicet minut. „Vždycky když jsme se chtěli vrátit k autu, tak jsme museli běžet zpátky, protože znova byla siréna,“ vzpomínal zpravodaj.
Celý rozhovor je k dispozici ve videu výše.