Ruská invazní armáda na Ukrajině už řadu měsíců nasazuje k bojům i vězně. Úřady jim trest zmírnily či přímo odpustily výměnou za účast v bojích. Po návratu do vlasti se statusem válečného veterána se mnoho z nich dopouští násilí, za které byli v minulosti odsouzeni. Upozorňuje na to zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva pro Rusko Marijana Kacarovová. Podle ní ruští vězni-vojáci odcházejí od soudu po nových přečinech s minimálními tresty, zpravidla pokutami.
Podle zprávy nezávislého serveru Verstka, který analyzoval soudní verdikty a rozhodnutí v celém Rusku, se po více než dvou letech od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajině obecně zvýšil počet soudních případů domácího násilí, které se týkaly válečných veteránů. Nemusí jít o číslo úplné – ruské soudy mnohdy nezveřejňují všechny záznamy, řada soudců navíc v oficiálních dokumentech vynechává „bojový status“ obžalovaného.
Mezi lety 2020 a 2021 projednali ruští soudci nejméně 59 případů přestupků válečných veteránů. V letech 2022–2023 se počet takových případů téměř zdvojnásobil na nejméně 104. Okresní soudy řešily v letech 2020 a 2021 nejméně 33 federálních případů napadení, v nichž byli obviněnými veteráni, a v letech 2022 a 2023 se tento počet téměř zdvojnásobil na nejméně 64 případů.
Verstka zdokumentovala i konkrétní případy s konečnými verdikty. V únoru 2024 uložil ruský soud na okupovaném poloostrově Krym pokutu veteránovi z války na Ukrajině za napadení manželky a nevlastní dcery. Muž u soudu prohlásil, že se jeho vztah s manželkou zhoršil poté, co se vrátil z fronty a byla mu diagnostikována rakovina. Podle něj ho manželka během léčby „dostatečně nepodporovala“. Tvrdil, že poté, co se rozhodl odejít, ho manželka napadla a on ji odstrčil. „Kdybych ji zbil, nebyly by to jen modřiny a škrábance,“ tvrdil soudu.
Výpověď jeho manželky se ovšem podle dokumentu lišila. Manžel byl prý obvykle hrubý, během zmiňované noci jí prý vyhrožoval nožem. Žena také tvrdila, že jí manžel řekl, že „zabíjel lidi jako ona a její dcera na Ukrajině“. Lékaři zaznamenali na ženiných rukou, nohou a zádech pět odřenin a patnáct modřin. Při vynášení rozsudku soudce přihlédl k mužovu „statusu válečného veterána“ a jeho nemoci a rozhodl se udělit „pouze“ pokutu.
„Bojový status“
Obdobný případ dohledali investigativci i v ruském Tatarstánu. V listopadu 2022 veterán Maxim Karasjov strávil celou noc pod vlivem alkoholu, druhý den ráno prý začal házet věci po své ženě. Když mu řekla, že zavolá policii, přitiskl ji k zemi a pokusil se jí vzít telefon. Podle vyšetřování se pokusila utéct, ale když nemohla otevřít bránu z domu, musela se vrátit. Karasjov, stále opilý, pak nasedl do auta a odjel, čímž dal své ženě možnost zavolat policii.
Okresní soud uložil Karasjovovi pokutu sedm tisíc rublů rublů (přibližně 1737 korun). Soudce zdůvodnil mírnost trestu s ohledem na „charakter obžalovaného“, jeho dvě děti a skutečnost, že bojoval na Ukrajině.
Podle Verstky uvedli soudci účast v boji jako polehčující okolnost v 87,5 procenta případů ublížení na zdraví a v 61 procentech případů, které řešili jako přestupky. Nejčastějšími tresty udělovanými válečným veteránům, kteří byli shledáni vinnými z domácího násilí, jsou veřejně prospěšné práce, nápravné práce a podmínka.
Ve všech případech, které Verstka analyzovala, byl pouze jeden veterán odsouzen k trestu odnětí svobody. Původně dostal čtyři měsíce veřejně prospěšných prací za to, že udeřil ženu do hlavy, ale kvůli neodpykanému trestu za loupež byl poslán do vězení na dva roky.
Přibývající násilnosti
Podle zvláštní zpravodajky Kacarovové přibývá kvůli návratům bývalých trestanců do společnosti případů znásilnění a vražd. Tento trend se podle ní projevoval už loni. „Mnoho z těch, kteří se vracejí, se dopouští násilných trestných činů na ženách, dívkách, dětech – včetně sexuálního násilí a vražd,“ řekla na pondělním zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě.
Do bojů na Ukrajině už narukovalo na 170 tisíc ruských vězňů odsouzených za násilné trestné činy, řekla expertka. Míra násilí na ženách v Rusku je přitom vysoká dlouhodobě. Kacarovová tvrdí, že v zemi zemřou každý rok „tisíce žen“ v důsledku domácího násilí. Připomněla také, že v Rusku neexistuje zákon trestající vysloveně domácí či genderově motivované násilí.
Pokuta 55 dolarů
Běžně odcházejí trestanci od soudu v případě prokázání viny „jen“ s pokutou, dodává expertka. Podle zprávy nezávislého portálu Verstka, který cituje server Meduza, ruské soudy udělují běžně pokuty válečným veteránům ve výši zhruba 55 dolarů (v přepočtu přibližně 1241 korun).
Peníze z pokut, které soudy ukládají, ovšem neputují obětem činů, nýbrž státu. V některých případech navíc soud nemusí uložit žádný trest, pokud považuje případ za „bezvýznamný“ nebo pokud se obžalovaný a oběť usmíří. V případech analyzovaných Verstkou soudci dvakrát ukončili řízení z důvodu „bezvýznamnosti“ případu a třikrát z důvodu smíru mezi stranami.
Více než milion mužů žijících v Rusku má status bojovníka nebo veterána – včetně těch, kteří bojovali v Afghánistánu, Čečensku a Sýrii. V posledních dvou letech se do jejich řad přidali i ti, kteří bojují na Ukrajině.
Už v roce 2022, kdy propukla plnohodnotná ruská invaze na Ukrajině, kremelské úřady částečně mobilizovaly asi 300 tisíc mužů. Skupiny na ochranu lidských práv začaly tehdy upozorňovat na snahu o rekrutování vězňů, kteří si odpykávají trest v ruských věznicích. Zpočátku tento nábor prováděli jen členové žoldnéřské Wagnerovy skupiny, poté jej však podle médií převzalo ruské ministerstvo obrany.
Někteří z naverbovaných vězňů přitom spáchali tak závažné zločiny, že by neprošli ani u wagnerovců, připomněl už loni nezávislý server Meduza.
Od prvních měsíců invaze v roce 2022 upozorňovali lidskoprávní aktivisté, že návrat vojáků vyvolá v zemi vlnu násilí. Podle serveru Meduza se v zemi proměnilo páchání trestné činnosti. Na jedné straně sice klesl počet přestupků za drobná napadení – poprvé po sedmi letech se snížil pod 170 tisíc. Na druhou stranu počet případů trestných činů za ublížení na zdraví výrazně vzrostl – z 3750 v roce 2019 na 13 241 v roce 2023.
Ruští psychologové tvrdí, že vojáci vracející se z bojových front jsou ve srovnání s civilním obyvatelstvem bez takových zkušeností „náchylnější“ k impulzivitě, úzkosti či extrémním pochybnostem o sobě samých.
