San Francisco – Pohádkové údolí se zurčícími vodopády a průzračnými říčkami, odkud se dá přes zelené louky dojít do zapadlých roklí a nádherných hor pohoří Sierra Nevada. Tak podobně mohla vypadat yosemitská příroda v roce 1890, když byla oblast vyhlášena národním parkem. A dnes rozdílů najdete jen pár. Do Yosemitského národního parku totiž ročně zavítá více jak tři a půl milionů lidí a extrémní návštěvnost je v nejznámějších částech parku nepříjemně znát. Stačí ale odbočit z hlavních turistických tras a člověk objeví nedotčené kouty přírody, které ve stejné podobě viděli první pionýři před více než sto padesáti lety i původní indiáni tisíce let před nimi.
Severovýchodně od San Franciska se v předhůří Sierra Nevady do výšky vypínají zakulacené bílé kopce s nejvyššími horolezeckými stěnami na světě. Většina běžných turistů ale může obdivovat přírodní krásy z dostupných turistických stezek, nicméně pokud se nechce vozit autobusem, prudkému stoupání se nevyhne. Vidět impozantní pohled na centrální ledovcové údolí z výšky musí totiž každý návštěvník. K tomu slouží několik významných masívů, ať už je to Glacier Point či těžko dosažitelný sen mnoha horolezců El Capitan a Half Dome.
Právě ten poslední, tedy jakousi půlkulatou obří skálu symbolizující celý park, může zdolat i běžný turista. Kvůli velkému zájmu je ale zapotřebí si výstup rezervovat dlouho dopředu, a i tak se lidé jak mravenci drží za lano a čekají v prudké skále frontu, aby se na vrchol vůbec dostali. Při tom nedaleko jsou i snadněji dosažitelné vyšší vrcholky, které mají jednu velkou výhodu. Nejen že tam kromě medvědů nemusíte potkat ani živáčka, ale Half Dome si v celé své kráse prohlédnete mnohem lépe, než když na něm sami stojíte.
Vodopády a obří sekvoje jsou pro turisty magnetem
Yosemitské údolí se ale do paměti mnoha návštěvníků vryje především díky svým velkým vodopádům. Ten nejslavnější a největší sice v létě vysychá, ale mnohé další a neméně atraktivní v sobě mají vodu po celý rok a turistům ze střední Evropy svou výškou dokáží skutečně vyrazit dech. Podobný účinek mají i obří sekvoje v západní části parku. Lační dřevorubci jich většinu pokáceli v 19. století, nicméně stále jich zůstalo dost, aby je lidé mohli fotit, objímat či jimi procházet, a nebo jen fascinovaně zírat na tyto největší pozemské stromy.
Ti, co oplývají dobrodružnější povahou, mohou vyrazit na několikadenní výlet přes Tuolomne Meadows. Poklidné louky plné travnatých pěšinek, bílých skal a pasoucích se jelenců nabízejí několik tábořišť a jezer bez turistických davů. Stejně jako po celém parku si i tady člověk musí ale dávat pozor na všudypřítomné a zvědavé medvědy. Mnoho z nich si na lidskou přítomnost zvyklo a živilo se vybíráním odpadkových košů a vykrádáním aut nepozorných turistů. Správci parku proto apelují na návštěvníky, aby tato nebezpečná zvířata nebrali na lehkou váhu a respektovali veškerá bezpečnostní opatření týkající se především uchovávání potravin.
Pokud chce návštěvník park vidět v letní sezoně, je dobré si zarezervovat místo v kempu či hotelu včas. Většina ubytovacích zařízení je totiž beznadějně vyprodaná dlouho dopředu. Každý den si své místo v tábořišti sice může najít omezený počet neregistrovaných návštěvníků, ale jsou to většinou ti, co stepují před dveřmi recepce od časného rána. Tato skutečnost by ale neměla nikoho odradit, protože kalifornská přírodní perla stojí skutečně za návštěvu.
