Vězněný vůdce Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullah Öcalan vyzval svou organizaci ke složení zbraní, řekli podle agentury Reuters prokurdští zákonodárci, kteří ho navštívili ve vězení, kde si Öcalan odpykává doživotní trest. PKK, která od osmdesátých let minulého století vedla ozbrojený boj proti tureckému státu za samostatnost a autonomii Kurdů, by měla podle Öcalana svolat sjezd a rozhodnout o svém rozpuštění.
„Svolejte sjezd a rozhodněte. Všechny skupiny musí složit zbraně a PKK se musí rozpustit,“ uvedl Öcalan v prohlášení, které přečetli zákonodárci. Ti ho ve čtvrtek navštívili ve vězení na ostrově Imrali u Istanbulu, kde je držen v izolaci.
Öcalanova výzva je součástí snahy urovnat konflikt s tureckým státem, který považuje PKK za teroristickou organizaci a vede proti ní policejní a vojenskou kampaň doma i v okolních zemích. Podle Öcalana nastal čas „rozvinout jazyk doby míru a demokratické společnosti“.
Situace se pro PKK podle jejího vůdce změnila rozpadem bloku „reálného socialismu“ a také demokratizací Turecka v posledních desetiletích. Cílů strany, jako uznání kurdské identity či svobody projevu, je podle něj možné dosáhnout pouze při existenci demokratické společnosti.
Podle Reuters by výzva mohla mít důsledky pro severní Irák, kde má PKK své sídlo, i pro Sýrii, která se po 13 letech vzpamatovává z občanské války a prosincového svržení prezidenta Bašára Asada.
Abdí: Výzva se týká pouze PKK, nikoliv Sýrie
Lídr nacionalistické Strany národní akce (MHP) Devlet Bahçeli loni vyzval Öcalana ke složení zbraní, což by podle něj mohlo otevřít prostor pro ústupky tureckého státu vůči Kurdům či propuštění samotného Öcalana. Bahçeliho výzvu následně podpořil i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.
Od té doby však turecké úřady dále potíraly skutečné či domnělé aktivity PKK. Provládní úřady odstranily z funkce několik opozičních starostů kvůli podezření ze vztahů s PKK, což ale opoziční představitelé odmítají a vnímají to jako pokus vlády zbavit se nepohodlných politiků.
Öcalanovu výzvu přivítal prezident poloautonomního iráckého Kurdistánu Ničirvan Barzání. Velitel kurdsko-arabské koalice Syrské demokratické síly (SDF) Mazlúm Abdí uvedl, že krok by mohl mít pozitivní dopad na region. Dodal však, že se výzva týká jen PKK, a nikoliv kurdských sil v Sýrii. Turecko dlouhodobě tvrdí, že kurdské milice YPG jsou odnoží PKK.
Oznámení uvítalo jako historickou šanci i Německo, kde žije silná turecká i kurdská komunita. Podle německého ministerstva zahraničí však musí následovat další kroky spočívající „v respektu a zaručení kulturních a demokratických práv tureckých Kurdů“. Turecká vláda zatím na oznámení oficiálně nereagovala.
Öcalan byl odsouzen na doživotí
Abdullah Öcalan stál koncem 70. let u zrodu PKK. V roce 1999 byl zatčen a posléze odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Trest mu soud později změnil na doživotí, když Turecko kvůli snahám o vstup do EU trest smrti zrušilo. Několik let mu režim ve vězení odpíral setkání s právníky i rodinou. Návštěvu příbuzných mu úřady povolily až loni v říjnu po více než čtyřech letech. Zákonodárci z prokurdské strany DEM ho v posledních měsících mohli navštívit třikrát.
PKK od poloviny 80. let vedla povstání Kurdů za samostatnost a později za autonomii. Několikrát ve své historii vyhlásila příměří. Při bojích s tureckým státem zemřelo na 40 tisíc lidí. Z velké části se jednalo o členy této strany a její sympatizanty, píše agentura Reuters.
Výrazně levicová PKK je na seznamu teroristických organizací v Turecku, USA, EU, Británii, Kanadě či Austrálii. Vězněný vůdce Öcalan je jejím symbolem. Bývalý agent ruské KGB a FSB Alexandr Litviněnko, který zběhl v roce 2000 do Británie, kde byl o šest let později otráven, jednou uvedl, že Öcalan byl vycvičen KGB-FSB. Zajímavé také je, že Rusko PKK nikdy nezařadilo na seznam teroristických skupin, a to navzdory intenzivnímu tureckému tlaku.
PKK vznikla v rámci rostoucí nespokojenosti s utlačováním Kurdů v Turecku a snahy o zavedení jazykových, kulturních a politických práv kurdské menšiny. Její ideologie byla původně spojením revolučního socialismu a marxismu-leninismu s kurdským nacionalismem a usilovala o vytvoření nezávislého Kurdistánu.
