Českým badatelům se nedávno podařilo v Tádžikistánu objevit hrob československých válečných zajatců z první světové války. Podobných míst, která dosud nebyla zdokumentována, jsou podle Radima Chrásta z odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany stovky. Jejich odkrývání ale komplikuje například nová zástavba nebo složitý přístup do některých zemí, včetně Ruska, podotkl v pořadu Události, komentáře reportér ČT Tomáš Vlach, který osudy těchto pomníků dlouhodobě mapuje.
Ve Střední Asii jsou dosud neobjevené hroby Čechoslováků. Pátrání je ale složité
Události, komentáře: Pátrání po hrobech Čechoslováků ve Střední Asii přiblížil Radim Chrást z odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany a reportér ČT Tomáš Vlach (zdroj: ČT24)
Desítky tisíc Čechoslováků se za 1. světové války dostaly jako zajatci do Střední Asie a zemřely tam. Badatelé nedávno objevili další z míst, kde jsou jejich ostatky uložené. Náhrobek se nachází v obci Merchobod (dříve Dragomirovo) na severu Tádžikistánu na zahradě soukromého domu. Jeho majitelé o něj celé století pečovali.
V dobách první světové války sem úřady carského Ruska vozily ve velkém zajatce, mezi nimi i Čechy v rakousko–uherských uniformách. Pracovali tu na stavbě železnice a měli zde i hřbitov.
„V tomto konkrétním hrobě jsou pohřbeni vězni, váleční zajatci, kteří putovali přes celé Rusko daleko na Jih do tehdejší turkestánské gubernie. Někteří zřejmě zemřeli už rovnou ve vlaku, protože cesta trvala čtyři až pět týdnů, potraviny byly velmi nekvalitní a voda nakažená. Zajatci tak často přijížděli ve velmi špatném stavu,“ přiblížil v pořadu Události, komentáře člen Československé obce legionářské a organizátor pátrání Radim Chrást, který působí na odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany.
Rodina obyvatele obce Širali Šaripova koupila daný pozemek krátce po rozpadu Sovětského svazu v roce 1992. „Do té doby tu žili krymští Tataři. O pomník se starali a po nich my,“ vysvětluje Šaripov, ke kterému zavítala delegace z Česka – příznivci vojenské historie, ale i specialisté z ministerstva obrany.
Hroby se zachovaly v dobrém stavu také kvůli muslimské tradici předávané z majitele na majitele, podle které každá rodina tyto mohyly ctí a stará se o ně.
Pomník většinou vznikl díky úsilí spoluvězňů, kteří se z malých finančních prostředků, které měli k dispozici, na hrob složili a nechali ho postavit, vysvětluje reportér ČT a autor reportáže o nálezu Tomáš Vlach. V hrobu byli pak společně pohřbeni s Čechy také Rakušané, Němci, Maďaři a také Turci.
Češi ale mohou ležet i na jiných místech v zemi, například na pravoslavném hřbitově ve městě Chudžandu. Na seznamu, který mají čeští badatelé k dispozici, je pro dnešní Tádžikistán asi 270 konkrétních jmen. Mnozí ze zajatců jsou uvedeni na pomnících v českých městech a vesnicích.
Badatele čeká řada výzev
Hledat podobné hroby v místě, jako je Tádžikistán, je však velmi složité a předchází tomu velká příprava v podobě bádání po archivech, podotýká Chrást. „Dům se absolutně změnil, přestavěli ho. Museli jsme jezdit s místním taxikářem a vyptávat se místních lidí, kde je na zahradě pomník s německými nápisy,“ popisuje pozadí a překážky v hledání.
Podobné pátrání před plnohodnotnou invazí na Ukrajinu probíhalo také v Rusku, kde je pozůstatků po československých vojácích zřejmě nejvíce. „Ta situace, která teď je, tak zmrazila veškeré aktivity tohoto druhu, veškeré objevování a pátrání, které je právě tam největší výzvou, protože stále existuje mnoho neobjevených hrobů v místech, kde legionáři působili, protože jich tam bylo 60 tisíc. Bohužel v současné době nevidíme, kdy by se na to dalo navázat,“ řekl Vlach, který se tématu věnuje delší dobu.
Další výzvou pro badatele je podle Radima Chrásta Turkmenistán, který je pro podobné akce velkou neznámou. „Víme ale, že tam máme spoustu mrtvých (československých vojáků), bohužel přístup do Turkmenistánu je podstatně komplikovanější,“ vysvětluje badatel.
Další pomyslnou stanicí v bádání podle Chrásta bude severní Kazachstán, kde se potkávají osudy tří různých skupin Čechoslováků, nejen zajatců, ale i legionářů a také „rudých Čechů“ – komisařů, kteří vstupovali do Rudé armády a byli popraveni přímo českými legionáři, například na nádraží v Petro-Pavlovsku, právě v severním Kazachstánu, dodává Chrást.
