Humanitární situace v Kongu se s postupem rebelů ze skupiny M23 stále zhoršuje. Tisíce lidí zemřely a další stovky tisíc musely opustit svá útočiště poté, co povstalci ovládli klíčová města Goma a Bukavu. Kvůli bojům nemá řada lidí dostatek jídla a vody.
Dvaadvacetiletá Pascaline skončila ve vězení poté, co ji její zaměstnavatel obvinil z krádeže zboží, které prodávala. Zatímco s životem za mřížemi se smířila, na to, co se tu stalo 27. ledna, nezapomene do konce života.
„Znásilnili mě, omdlela jsem. Procitla jsem, když mě znásilňoval druhý muž. Řekl mi, že mě zabije, pokud se pokusím utéct,“ vzpomíná. Ve vězení se ocitla bez soudu, jako řada dalších. Chaos, který zachvátil město Goma, když do něj přesně před měsícem vpadli rebelové ze skupiny M23, se nevyhnul ani věznici. Detailní svědectví přeživších přicházejí až nyní. Většina dozorců uprchla, vězni z mužské části vtrhli do ženského bloku.
Peklo ve věznici
Během pokusu o útěk navíc vězni založili požár. Podle OSN uhořelo za mřížemi víc než 150 žen a také 26 dětí, které s vězněnými matkami pobývaly v celách. Uprchnout se nakonec podařilo jen asi osmnácti ženám.
Většina svědků viní úřady. „Místo toho, aby otevřeli dveře, nechali lidi ve vězení umírat jako zvířata. Když v noci spím, všechno se mi vrací,“ uvedla přeživší Nadine.
Uprchlická vlna
Od ledna, kdy rebelové podporovaní Rwandou obsadili nejdřív dvoumilionovou Gomu a následně milionové město Bukavu, zemřelo přes sedm tisíc lidí. O přístřeší, zdroje jídla a vody jich kvůli bojům přišlo asi 450 tisíc.
Zničeno bylo na devadesát uprchlických táborů. „Dali nám tři dny. Tři dny na opuštění tábora. Uprchlické tábory tu nechtějí,“ říká uprchlice Nikuze Habimanová. „Pokud tady zůstaneme, mohou nás v noci zastřelit,“ vyjádřila obavy jiná uprchlice Honorine Nyotová.
Na 42 tisíc lidí už kvůli bojům uprchlo do sousedního Burundi, dalších třináct tisíc do Ugandy a stovky dalších do okolních zemí. Lidé utíkají i za bezpečím. V důsledku chaosu totiž v regionu roste kriminalita, přibývá znásilnění, rabování a únosů.
Západ viní Rwandu, že postup povstalců podporuje. Země to odmítá. „Je nemožné popsat křik a nářek milionů obětí tohoto konfliktu. Znásilňovaných žen a dívek. Násilně naverbovaných dětí, vysídlených osob, sirotků,“ upozornila konžská premiérka Judith Suminwa Tulukaová.
Smrtící nemoc
Severozápad Konga navíc sužuje zatím neznámá nemoc, má navíc vysokou úmrtnost. Většina pacientů umírá do dvou dnů. Příznaky se podobají krvácivé horečce. Od konce ledna evidují lékaři přes čtyři sta případů nákazy, z toho 53 obětí.
„Opět mluvíme o odlehlých oblastech v Kongu s omezenými laboratorními kapacitami, s omezenými monitorovacími kapacitami a s opravdu obtížným přístupem,“ prohlásil mluvčí Světové zdravotnické organizace Tarik Jašarević.
OSN se obává, že by se v zemi mohl opakovat scénář druhé konžské války z přelomu milénia, do které se zapojila řada afrických států. Zapříčinila tehdy smrt milionů lidí, šíření nemocí a hladomor.
