V mnoha fázích jsme si už říkali, že hůře být nemůže, ale bohužel je to apokalyptická situace, která se v Gaze vyvíjí, a ta obrazová svědectví, která teď přicházejí, tak to velice dobře ilustrují, uvedl v Interview ČT24 s moderátorkou Terezou Řezníčkovou vedoucí humanitárních programů Člověka v tísni Marek Štys. Situace se podle něj navíc stále zhoršuje.
Jedním z dopadů, o kterém se podle něj také příliš nemluví, je „dehumanizace dvou milionů lidí, kteří tam žijí namačkaní na třinácti procentech území“.
„Gaza už před konfliktem byla jedním z nejzahuštěnějších území na světě. Lidé se teď tísní v uprchlických táborech a nevědí, co bude další den,“ uvedl Štys. Zmínil, že Izrael vydává evakuační příkazy a nyní je humanitární zónou Gaza City. „Pokud by se ty statisíce lidí, kteří tam jsou namačkáni, přesouvaly dál, tak to vyvolá další katastrofickou situaci,“ poukázal.
Jedním z hlavních problémů je podle něj hlad, bezpečnost a také přístup k zdravotnické pomoci. „Přes dvě třetiny zdravotnických zařízení byly úplně zničené, jsou nefunkční. Je nedostatek pohonných hmot, který způsobuje nedostatek pitné vody, protože nefungují odsolovací stanice, nefungují čističky,“ uvedl s tím, že obyvatelé jsou v nejistotě a pod velkým psychickým tlakem.
„Lidé, kteří se dříve věnovali svému zaměstnání – zaměstnanci humanitárních organizací, novináři, lékaři, tak ti sami v podstatě každý den bojují o život svůj vlastní a svých rodin a já osobně si to nedokážu představit a hodnotit, jaké to je. Myslím, že nikdo takovou situaci neznal,“ podotkl s tím, že humanitární pracovníci, kteří se do Gazy dostali, hovoří o jedné z nejhorších nebo nejhorší humanitární krizi, „jakou jsme viděli za poslední desetiletí“.
Zmínil, že Izrael se nyní snaží úplně vylidnit sever Gazy a obyvatelstvo natlačit do jižní části. „Mluví se o založení jakéhosi internačního tábora, má to název humanitární město. Žádné humanitární město to ale není, je to skutečně internační tábor, který by měl pojmout šest set, možná osm set tisíc lidí. Bylo by možné do něj vstoupit, ale už ne z něj odejít,“ podotkl Štys s tím, že jde o jeden z dalších kroků, které „bohužel naplňují ultimátní scénář etnické čistky a vysídlení Gazanů do třetích zemí, jak někteří izraelští představitelé oznamují“.
Posun veřejného mínění
Fotky vyhublých dětí z Gazy podle Štyse rozhodně s veřejným míněním ve většině demokratického světa „něco dělají“. „Vidíme znechucení veřejnosti a politiků a odpor zemí k tomu, co se děje, a masivnímu dopadu těch operací na dva miliony civilistů,“ poukázal s tím, že doufá, že to „něco dělá i s českou veřejností“.
„Protože ten diskurz v České republice o Gaze byl dlouhodobě velice proizraelský, neustále nahlížel na konflikt prizmatem toho útoku z října roku 2023 a do jisté míry ignoroval situaci dvou milionů Palestinců,“ dodal. Postoj české zahraniční politiky je ale zatím podle něj spíše vlažný.
Válka v Pásmu Gazy začala, když Izrael zahájil vojenskou ofenzivu v reakci na teroristický útok hnutí Hamás a jeho spojenců ze 7. října 2023, při němž ozbrojenci na jihu židovského státu zabili na dvanáct set lidí a dalších 251 unesli jako rukojmí. Od začátku války bylo při izraelských útocích v Pásmu Gazy podle údajů tamního ministerstva zdravotnictví pod kontrolou Hamásu zabito nejméně 61 tisíc Palestinců.
Štys upozornil, že po začátku konfliktu byla z Gazy vyhozena všechna nezávislá média, působili tam jen místní novináři a nebyl tam přístup. Až v posledních měsících, zejména při shazování humanitární pomoci z letadel, měli novináři podle něj poprvé možnost vidět Gazu seshora. „Rozsah té zkázy se objevuje a vidíme interview s novináři, kteří se vrací a jsou naprosto šokováni,“ podotkl s tím, že nyní tak dochází k určitému vyvažování.
