Proti brutalitě policistů vůči afroamerickému obyvatelstvu v USA už deset let bojuje hnutí Black Lives Matter (Na černošských životech záleží). Nejviditelnější bylo po smrti George Floyda v roce 2020. Právě tehdy probíhala debata o rasových otázkách a diskriminaci i v některých evropských zemích. Třeba ve Velké Británii a Francii minimálně část společnosti vnímala, že to není jen americký problém, podotýká amerikanista z Univerzity Karlovy Jiří Pondělíček. Svět také tehdy obletělo video z policejního zásahu. Bez videí by si lidé neuměli představit, jak brutální, absurdní a naprosto zbytečné útoky proti Afroameričanům byly a jsou, upozorňuje amerikanista z Ostravské univerzity Jan Beneš.
V únoru roku 2012 se na Floridě neozbrojený sedmnáctiletý Afroameričan Trayvon Martin vracel z nákupu. Dostal se ale do konfliktu se členem tamní dobrovolné hlídky Georgem Zimmermanem. Martin byl zastřelen. Zimmerman, po otci běloch a po matce Hispánec, sice stanul před soudem, ten ho ale v červenci 2013 zprostil všech obvinění s tím, že šlo o sebeobranu. V reakci na to vzniklo 13. července 2013 hnutí Black Lives Matter, které upozorňuje na případy, kdy mělo dojít k brutalitě policistů vůči afroamerickému obyvatelstvu s často tragickým vyústěním.
Verdikt nad Zimmermanem vyvolal tehdy vlnu protestů a demonstrací po celé zemi. K tragédii se vyjádřil i tehdejší americký prezident Barack Obama. „Kdybych měl syna, vypadal by jako Trayvon,“ řekl tehdejší šéf Bílého domu a otec dvou dcer. Hashtag #BlackLivesMatter se poté rozšířil do celého světa.
K zakladatelům hnutí, které se podle sázkových kanceláří již několikrát řadilo k favoritům na zisk Nobelovy ceny za mír, patřily například americká aktivistka Patrisse Cullorsová, americká bojovnice za lidská práva Alicia Garzaová nebo americko-nigerijská spisovatelka a aktivistka Opal Tometiová.
Za Black Lives Matter se v minulosti postavila řada celebrit ze showbyznysu. V předvolební kampani v prezidentských volbách v roce 2016 podpořila hnutí kandidátka Demokratické strany Hillary Clintonová, ke které se členové hnutí předtím ale vyjadřovali kriticky, protože se podle nich problematice policejního násilí a rasismu nevěnovala.
Střelba ve Fergusonu
Zvýšení povědomí o hnutí Black Lives Matter následovalo po incidentu ze srpna 2014, kdy ve Fergusonu ve státě Missouri zastřelil policista šesti ranami neozbrojeného osmnáctiletého černocha Michaela Browna, který kradl v obchodě. Událost vyvolala rozsáhlé nepokoje. Bělošský policista Darren Wilson obviněn nebyl, na práci u policie nicméně rezignoval.
„Protesty ve Fergusonu, Baltimoru a v následujících letech v New Yorku a jinde jsou ty momenty, kdy lze pozorovat rozmach a přijetí hesel a cílů Black Lives Matter. Ještě před Fergusonem existovala jen malá Black Lives Matter Network, ale právě s medializací Fergusonu, včetně vyšetřování ministerstva spravedlnosti, které vyhodnotilo místní policejní sbor jako prolezlý systematickým rasismem, přišla expanze ve formě Black Lives Matter Global Network Foundation a posléze vznik Movement for Black Lives,“ nastiňuje Beneš.
Smrt George Floyda
Prakticky do celosvětového povědomí se hnutí Black Lives Matter dostalo během demonstrací vyvolaných smrtí Afroameričana George Floyda v roce 2020. Ten zemřel poté, co se jej snažila v americkém městě Minneapolis ve státě Minnesota v květnu roku 2020 zatknout policie na základě udání, že chtěl v samoobsluze zaplatit padělanou bankovkou. Podle policie se Floyd strážníkům vzpouzel a byl pod vlivem alkoholu či drog.
Na videu zachyceném kolemjdoucím je vidět policista Derek Chauvin, který Floydovi klečí takřka devět minut na krku, zatýkaný se přitom v tu chvíli už nesnaží bránit zatčení a opakovaně říká, že nemůže dýchat. Po chvíli ztratil vědomí a přivolaní záchranáři naložili jeho bezvládné tělo na nosítka. Floyd později zemřel v nedaleké nemocnici.
Podle oficiální pitvy vedla k Floydově smrti kombinace policejního zákroku, zdravotních problémů a možných omamných látek v těle. V trestním oznámení na zasahujícího policistu Chauvina je uvedeno, že Floyd trpěl mimo jiné onemocněním koronárních tepen a hypertenzním onemocněním srdce, což ke smrti přispělo, stejně jako policejní zákrok. Výsledky také konstatovaly, že nebyly zjištěny žádné známky dušení vyvolaného tlakem na hrudník a břicho či škrcením. Soukromá pitva, kterou si objednala rodina mrtvého, ale za příčinu smrti označila udušení následkem tlakem na záda a krk.
Síla videa
Videozáznam zásahu obletěl celý svět a spustil vlnu protestů proti rasismu a policejní brutalitě. „Video je, myslím, spojujícím prvkem těch případů policejní brutality – počínaje zmlácením Rodneyho Kinga losangeleskou policií v roce 1991,“ připomíná Beneš případ, kdy světem proletěl záznam zachycující zákrok policistů z Los Angeles. King se tehdy hnal nepřiměřenou rychlostí po dálnici. Pronásledovali ho čtyři policisté. Po honičce na předměstí Los Angeles jej zastavili, a když odmítl splnit jejich příkazy, zbili ho.
Podle policejní verze kladl King při zatýkání odpor a byl pod vlivem alkoholu a drog. Amatérský videozáznam ale ukázal i použití obušků a to, jak policisté do Kinga ležícího na zemi kopou. Během dvou minut utrpěl vážná zranění – jedenáct zlomenin lebky, poškození mozku a ledvin.
Celý incident natočil náhodný svědek, aniž o tom policisté věděli. Ti ve svém hlášení uvedli nepravdivé údaje a nezmínili fakt, že Kingovi poranili hlavu. Video odvysílaly následující den televizní stanice po celém světě.
„Bez videí by si lidé neuměli představit, jak brutální, absurdní a naprosto zbytečné ty útoky proti Afroameričanům byly a jsou. Co se týká konkrétně videa s policejní vraždou George Floyda, tak ta délka celého zákroku, arogance Dereka Chauvina a vědomí, že kdyby neexistoval ten videozáznam, tak se veřejnost dozví zcela odlišnou verzi Floydova úmrtí, se myslím spojily v efektivní koktejl, kdy afroamerickým komunitám došla trpělivost,“ vysvětluje Beneš.
Důležitou roli videa z policejního zákroku v případu Floyda vnímá také expert na extremismus z Masarykovy Univerzity Miroslav Mareš. „Byla to jasná dokumentace kontroverzního zákroku, navíc v politicky zjitřené době a v situaci, kdy byly sociální sítě silně využívány kvůli pandemii,“ zdůvodňuje expert na extremismus. Beneš zároveň připomíná, že během pandemie byly afroamerické a hispánské komunity zasaženy prakticky nejhůře.
„A roli hrály také dlouhodobé potíže s policií v Minneapolisu, rezidenčně dost segregovaném městě s rasistickou historií přístupu k afroamerickým komunitám,“ dodává.
Demonstrace hnutí Black Lives Matter ovšem po smrti Floyda také místy doprovázelo násilí a ničení veřejného majetku. Někde byly na pomoc policistům povolány národní gardy a například v New Yorku byl na čas vyhlášen zákaz nočního vycházení. Policie zadržela asi čtrnáct tisíc lidí, nepokoje si vyžádaly na dvě desítky obětí.
Z Floridy až do Prahy
Zatímco reakce v případu George Floyda se objevovaly po celém světě, ještě v roce 1992 se akce reagující na zásah soustředily ve Spojených státech. „V roce 1992 byla ta světová odezva na případ Rodneyho Kinga samozřejmě podstatně menší, byť zprávy po celém světě alespoň ukázaly protesty a násilné střety. Ale povědomí a diskuze o tom problému policejní brutality bylo mimo USA myslím minimální,“ říká Beneš.
V případě Floyda se solidární a někde i násilné protesty se konaly v evropských a světových městech a také v Praze. Událost dostala do popředí témata rasismu a pojetí americké historie. Souběžně s demonstracemi se vzedmula vlna volání po odstranění památníků a soch zobrazujících kontroverzní postavy historie, většinou se jednalo o jižanské politiky a generály nebo osobnosti spojené s otroctvím. Některé z nich byly nejen v USA, ale i v Evropě odstraněny (úřady či davem), nebo poškozeny.
V České republice vzbudilo pozornost posprejování sochy bývalého britského premiéra Winstona Churchilla nápisem, že byl rasista. Řada sportovních zápasů v USA i ve světě začínala pokleknutím na jedno koleno ve znamení solidarity s hnutím Black Lives Matter. Ne všichni sportovci a fanoušci to ale podporovali.
„Rozsah byl u Floyda větší (ve srovnání s Martinem a Kingem, pozn. red.), v mnoha zemích inspiroval i lokální menšinový boj. Stalo se tak i v České republice, kde se k Black Lives Matter přihlásila i část Romů spolu s progresivistickou levicí. Byla zde patrná i snaha prezentovat smrt Stanislava Tomáše v Teplicích jako ‚českého Floyda‘, nakonec však tato snaha nebyla výrazněji úspěšná,“ poznamenává Mareš.
„Není to jen americký problém“
Globální dosah Floydovy smrti byl podle Pondělíčka nesporně větší než u Martina či Kinga. „Těžko říci, zda za to může postupující globalizace a sociální sítě, nebo něco jiného. Dle mého soudu hrálo roli hlavně to, že v roce 2020 probíhala debata o rasových otázkách, diskriminaci a dekolonizaci napříč západními zeměmi. Třeba ve Velké Británii a Francii minimálně část společnosti vnímala, že to není jen americký problém, což se v roce 1992 rozhodně říct nedá,“ říká.
„Panafrikanismus, tedy pocit sounáležitosti, solidarity a snaha propojit lidi s africkými kořeny a posílit jejich spolupráci, má dlouhou historii, takže nebylo překvapením, že v Londýně nebo Paříži a na dalších místech přišla odezva na dění v USA v létě 2020. Sociální sítě a internet obecně jen nahrály propojenosti a sounáležitosti. Díky internetu mohli za ty roky od 2013 vidět videa brutální policejních zákroků prakticky všichni na světě a postupně pochopit šíři a historii toho problému. To v roce 2013 ještě neexistovalo, respektive ta diskuze byla mnohem omezenější,“ vysvětluje Beneš.
Největší rozdíly ve srovnání následných protestní akcí po smrti Martina a Floyda vidí Mareš v rozsahu, v mediálním pokrytí i v míře excesů. „Odlišná byla také politická atmosféra v Trumpově éře,“ podotýká. Pondělíček poznamenává, že nepokoje po Floydově smrti probíhaly v atmosféře probíhající volební kampaně před prezidentskými volbami v roce 2020.
Co se týče dalších rozdílů mezi akcemi po smrti Martina a Floyda, podle Pondělíčka byly i v konkrétních požadavcích. „Zatímco Martina totiž zastřelil ozbrojený civilista, Floyd se stal obětí zasahujících policistů. V prvním případě tak požadavkem bylo vlastně jen potrestání střelce, ve druhém se cílem staly rozsáhlejší reformy policejní práce,“ vysvětluje.
„Prohlášení, za nímž stály ideje“
Více než kdy jindy v minulosti bylo po smrti Floyda vidět mezi protestujícími bělošské obyvatele USA. „V roce 2020 se protestů účastnilo obrovské množství lidí, navíc i lidí z nečernošských komunit, zatímco případ Trayvona Martina byl zpočátku spíše místní, floridská záležitost, která se až postupně začala rozrůstat a získala podporu hlavně on-line,“ říká Beneš.
Protesty v roce 2020 podle něj byly také koordinovanější a propojenější než dříve. „Navíc se za těch sedm let změnila atmosféra v zemi a povědomí většinové společnosti o policejní brutalitě, především vůči Afroameričanům. Slogan Black Lives Matter už tak nebyl novinkou, ale jasně identifikovatelným prohlášením, za nímž stály nějaké ideje, osoby, cíle, k nimž se mohli lidé hlásit a vztáhnout,“ dodává Beneš.
Mareš upozorňuje, že část bělošského obyvatelstva podporuje požadavky Afromeričanů již od dob abolicionismu. „Podpora Black Lives Matter proto nebyla překvapivá – zvláště v situaci, kdy byla využita odpůrci znovuzvolení Donalda Trumpa,“ říká. K tomu, že se ve světovém měřítku hnutí Black Lives Matter dostalo do širšího povědomí spíše až se smrtí Floyda, Mareš uvádí, že hnutí za sebou mělo několik let vývoje. „Získalo širší podporu a celá ‚kauza Floyd‘ zapadla do prezidentské kampaně v USA i do vyhrocených kulturních střetů ve světě,“ tvrdí.
Podporu většinové společnosti Beneš považuje za důležitou, byť podle něj výrazně upadá. „Samozřejmě i v šedesátých letech během období hnutí za občanská práva existovala část většinové společnosti, která cíle Afroameričanů podporovala, ale Black Lives Matter, alespoň na tom vrcholu v létě 2020, dosáhla bezprecedentního úspěchu. V amerických, ale i českých médiích se seriózně rozebíraly možné reformy policie, reparace, jak dostat více historie Afroameričanů do škol a podobně. Takovou podporu a odezvu případy Kinga a Martina neměly,“ poznamenává Beneš.
#BlueLivesMatter
Některými kritiky je hnutí Black Lives Matter obviňováno ze šíření protipolicejních nálad. Kritice hnutí čelilo například po masakru pěti policistů v roce 2016 v Dallasu. Motiv byl zřejmě rasistický. Představitelé Black Lives Matter útok na policisty odsoudili s tím, že jim jde o spravedlnost a důstojnost, ne o vraždy policistů.
Tehdy se sociálními sítěmi začal šířit hashtag #BlueLivesMatter podle modré barvy policejních uniforem. Černošský republikánský senátor ze státu Jižní Karolína Tim Scott zase reagoval na heslo Na černošských životech záleží heslem Na všech životech záleží.
Podle Beneše se od roku 2020 obecně důvěra Američanů v policii postupně zvedá. „Také nedošlo do začátku roku 2023 k žádným opravdu výrazným incidentům, až pak Tyre Nichols v Memphisu a smrt bratrance jedné ze zakladatelek Black Lives Matter,“ připomíná.
V otázce ochrany obyvatelstva před zločinci podle něj nicméně důvěra v policii klesá. „Samozřejmě americká společnost je v otázce policie a jejího chování rozdělaná etnicky. Je ale třeba dodat, že Black Lives Matter a afroamerické komunity obecně nemají nutně negativní postoj k policii jako takové – lze nalézt dost průzkumů, které ukazují, že Afroameričané chtějí více policejní aktivity v ulicích svých komunit. Ale zároveň chtějí, aby se policie věnovala těm opravdu palčivým problémům, řešila domácí násilí, vraždy, drogy, ne drobné přestupky a dopravní přestupky,“ popisuje Beneš.
Mareš upozorňuje, že v otázce postojů Američanů k policii v návaznosti na tyto události nelze paušalizovat. „Protože vidíme velké rozdíly mezi jednotlivými státy i městy v USA. Policie je určitě pod silným dohledem veřejnosti a v některých městech se objevují snahy jí oslabit ve prospěch sociální prevence kriminality. Na straně druhé excesy, ke kterým docházelo například u Capitol Hill Occupied Protest v Seattlu, vedly k rezervovanějšímu postoji liberální levice k radikálním až extremistickým projevům spojeným s militantními proudy v Black Lives Matter a Antifě,“ přibližuje.
Beneš upozorňuje, že Black Lives Matter se postupně vyprázdnilo. „Z velké části kvůli přijetí a použití hashtagu a hesla ze strany korporací. Diverzita a antidiskriminace se, podobně jako v případě využití duhové vlajky, staly součástí značek mnoha firem a ty postupně otupily sílu toho původního masového, lidového protestu,“ říká Beneš.
Kamery i školení
Hnutí nicméně podle Beneše za dobu svého fungování dosáhlo několika důležitých reforem. Jednou z nich je to, že policisté začali nosit takzvané body cams, tedy připínací kamery, které zachytí interakce s veřejností. „Nemít zapnutou body cam nebo říct, že záznam není dostupný, už dnes automaticky vyvolává nedůvěru vůči policii a její verzi událostí a vede alespoň částečně ke korekci chování policistů,“ podotýká Beneš.
Další novinkou jsou podle něj také protidiskriminační workshopy a výcvik. „V některých městech důraz na komunitní práci policie ve spolupráci s místními, postupný ústup od takzvaných no-knock warrants, kdy policie vtrhávala bez oznámení do bytů a domů obyvatel a mnohdy došlo ke smrtelným incidentům,“ vyjmenovává Beneš. Hnutí se také podařilo mít zástupce v Kongresu. „Například Cori Bushová, která byla velmi aktivní právě během těch protestů ve Fergusonu v roce 2014,“ říká Beneš.
Podle Mareše je policie v návaznosti na události více kontrolovaná. „Policisté zřejmě mají i větší sebekontrolu, aby neskončili jako Derek Chauvin. Pod větším tlakem jsou i uchazeči o službu v policejních složkách. Policisté mají v některých státech absolvovat speciální školení pro použití síly, například na Floridě. Ale je třeba vidět už zmíněné rozdíly mezi jednotlivými lokalitami a regiony, navíc je v médiích prezentováno zjištění, že řada snah o reformu naráží na nesouhlas odborů v bezpečnostních složkách,“ poznamenává.
Také Pondělíček upozorňuje, že ve Spojených státech působí velký počet policejních sborů, které si organizuje každé město a každý okres. „V některých městech došlo k reformám, ale v jiných se nezměnilo skoro nic. Někde došlo k pokusům o přesměrování části financí pro policii do fondů pro sociální práci. Asi nejviditelnějším symbolem byl zákaz používání zaklekávání a jiných škrticích technik, které přijaly mnohé policejní sbory po celé zemi,“ přibližuje.
