Státy Evropské unie vyzvaly Turecko, aby upustilo od vojenských a těžebních aktivit ve Středozemním moři, a odsoudily přeměnu istanbulského chrámu Hagia Sofia na mešitu. Na společných sankcích vůči Ankaře se však neshodly. Ministři zahraničí rovněž nepodpořili společné postihy vůči Číně, po nichž volaly některé členské země kvůli situaci v Hongkongu. Po ministerském jednání to oznámil šéf unijní diplomacie Josep Borrell, podle něhož některé země oznámily, že vůči Číně v nejbližších dnech zavedou vlastní opatření.
Vztahy mezi evropským blokem a Tureckem se v posledních týdnech vyhrotily kvůli tureckým vojenským akcím v Libyi, kde se EU snaží kontrolovat dodržování zbraňového embarga. Tyto akce kritizuje zvláště Francie, zatímco například Řecku či Kypru vadí dlouhodobá turecká těžba ropy u kyperského pobřeží.
Další rozruch vyvolal v Evropě plán přeměnit někdejší pravoslavný chrám a později mešitu Hagia Sofia, který nyní slouží jako muzeum, opět v muslimský svatostánek. „Navrhl jsem, abychom pracovali na společném postoji EU se směsicí možných akcí,“ prohlásil po jednání Borrell, podle něhož budou unijní země nejprve hledat „možné cesty ke zmírnění napětí“, než přistoupí k případným postihům.
Ankara tvrdí, že ve Středomoří legálně hájí své zájmy a kritizovaná přeměna istanbulského chrámu v mešitu je její věc. Zatímco Francie či Řecko navrhují vůči Turecku ráznější postup, velká část ostatních zemí nabádá k opatrnosti. Připomínají, že Turecko je partnerem většiny unijních zemí v NATO a vztahy s ním jsou strategické s ohledem na jeho polohu mezi Evropou a neklidnou blízkovýchodní oblastí.
„My jsme vyzvali, abychom postupovali jednotně a hledali prostory pro konstruktivní agendu,“ prohlásil po jednání český ministr zahraničí Tomáš Petříček. EU by se podle něho měla soustředit na témata, v nichž může jednání Ankary nějak ovlivnit, například prostřednictvím rozšíření celní unie.
Některé státy mohou vůči Číně podniknout vlastní kroky
Na sankce nedošlo ani v případě Číny, ačkoli plán přijetí společných kroků předložily Německo a Francie. Jejich návrh počítal například se zákazem vývozu vybavení, které by čínské úřady mohly využívat k potlačování protestů v Hongkongu. Měl také tamním aktivistům usnadnit získávání dlouhodobé ochrany v Evropě či rozšířit evropské studijní možnosti pro hongkongskou mládež.
„Některé státy mohou v nejbližších dnech přijít s vlastními kroky,“ uvedl Borrell v narážce na návrh Berlína a Paříže, který získal podporu například Nizozemska, Dánska či Švédska.
Většina ostatních států však s ohledem na význam Číny jako druhého největšího obchodního partnera EU se společnými postihy nesouhlasila. Unie, která zákon týkající se Hongkongu již dříve odsoudila, tak zvolila výrazně mírnější přístup než Spojené státy, které chtěly Unii přesvědčit k důraznějším krokům.
Washington již začátkem července schválil sankce proti bankám, které spolupracují s čínskými představiteli podílejícími se na přijetí zmíněného zákona. Ten podle EU i USA omezuje autonomii Hongkongu, k jejímuž zachování se Čína zavázala ve smlouvě s Británií, jež Pekingu správu nad Hongkongem v roce 1997 přenechala.
