Ruský nejvyšší soud odročil jednání o rozpuštění nevládní organizace Mezinárodní Memorial na 14. prosinec. Jednu z nejstarších a nejrespektovanějších lidskoprávních skupin v Rusku přišly v den zahájení procesu podpořit stovky lidí. Organizace Memorial proslula především odhalováním zločinů stalinismu, věnuje se také ochraně lidských práv.
Ruský soud odročil jednání o rozpuštění Memorialu, organizaci přišly podpořit stovky lidí
Horizont ČT24: Proces s organizací Memorial (zdroj: ČT24)
„Soud vyhlašuje přestávku v projednávání žádosti generální prokuratury do 14. prosince,“ uvedla podle agentury TASS předsedkyně senátu Anna Nazarovová. Učinila tak týž den, kdy soud začal případ projednávat.
Generální prokuratura před dvěma týdny podala soudu návrh na rozpuštění organizace s odůvodněním, že soustavně a závažně porušuje zákon o takzvaných „zahraničních agentech“. Prokuratura tvrdí, že Mezinárodní Memorial ospravedlňuje terorismus a extremismus.
Organizace dostala od úřadů nálepku „zahraničního agenta“ v roce 2016. Toto označení, které si z dob Sovětského svazu nese hanlivý podtext, obnáší další vládní kontrolu a komplikace.
Rusko kontroverzní zákon o „zahraničních agentech“ přijalo v roce 2012 a postupně ho rozšířilo z nevládních organizací na nezávislá média i jednotlivce, kteří přijímají finance ze zahraničí a podle úřadů vyvíjejí politickou činnost.
Jiráková z ÚSTR: Všechny skutky uváděné v žalobě už jsou zahlazeny
Oficiální text žaloby hovoří o tom, že docházelo z pohledu žalobce k systematickému porušování zákona o zahraničních agentech, přiblížila Edita Jiráková z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
„Mělo to spočívat v tom, že na několika zdrojích, například internetových nebo v publikacích staršího data, nebylo výslovně uvedeno, že se jedná o produkci organizace, která byla označena za zahraničního agenta.“
Všechny skutky, které jsou obsahem žaloby, už ale byly s organizací řešeny v rámci správních řízení, upozornila analytička ÚSTR v Horizontu ČT24.
„Když byla organizace upozorněna, že někde chybí konkrétní nápis – většinou se jednalo o nový typ média, kde nebylo jasné a nikde napsané, že by tam mělo být toto uvedeno – tak to organizace obratem napravila. Kromě toho jí byl vždy vyměřen poměrně drakonický finanční postih, a i to bylo splněno,“ připomněla Jiráková.
„Zároveň podle kodexu o správních deliktech Ruské federace ke všem těmto skutečnostem došlo v roce 2019, což znamená, že jsou v tuto chvíli zahlazeny. Přesto jsou opět nyní uváděny v této žalobě a je jimi dokládáno, že se jedná o (údajné) systematické porušování této legislativy,“ uzavřela Jiráková.
Stovky lidí přišly vyjádřit nesouhlas
Stanice Echo Moskvy uvedla, že před soudní budovou protestovalo proti možnému zrušení organizace na tři sta lidí. Ochránci lidských práv označují návrh na zrušení Memorialu za politický nátlak a tvrdí, že ruské úřady nemají žádný právní důvod pro likvidaci této organizace.
„Bojím se, že rozhodovat se tady bude ne podle práva, ale podle politického zadání. To není správné,“ uvedl Oleg Orlov, člen rady Centra lidských práv organizace Memorial.
Mezi zakladateli byl i Sacharov
Memorial vznikl na konci 80. let a k jeho zakladatelům patřil sovětský disident a nositel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov. „Hledáme a sbíráme svědectví o těch lidech, kteří se stali obětí státního teroru,“ přiblížil práci Mezinárodního Memorialu předseda jeho rady Jan Račinskij, jenž v hnutí pracuje skoro od jeho vzniku.
Oksana Omarovová, která v organizaci shání peníze na projekty, si nedokáže představit, že by Memorial rozhodnutím soudu přestal pracovat. „Nemohou nás jen tak jednoduše zničit. Když nebudeme právnickou osobou, budeme něčím jiným.“
Lidé z Memorialu se nechtějí vzdát bez boje a jsou odhodlaní se bránit všemi dostupnými a zákonnými prostředky. „Máme lidi, kteří jsou připraveni bojovat ve smyslu práva,“ podotkl Alexander Čerkasov, předseda rady Centra lidských práv.
Uskupení samo sebe označuje spíše za hnutí než za jednu organizaci. V roce 2018 mělo přes šedesát poboček a přidružených organizací roztroušených po celém Rusku. Řada z nich se stala v minulosti terči útoků.
Kroky k likvidaci Memorialu vyvolaly odmítavé reakce v Rusku i v zahraničí. Kritizovala je mimo jiné generální tajemnice Rady Evropy Marija Pejčinovičová Buričová, německý ministr zahraničí Heiko Maas a šéf české diplomacie Jakub Kulhánek (ČSSD) i několik českých organizací, včetně Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).
Kritici: Zavření Memorialu dopadne na pátrání po obětech represí
Kritici chystaného uzavření Memorialu argumentují, že takový krok přinejmenším zkomplikuje nebo zcela znemožní pátrání po obětech stalinského teroru. Expozice a badatelny organizace shromažďují důkazy a dokumenty o této éře, ve které sovětský stát od 20. let 20. století nejméně do roku 1953 zotročil a zmasakroval miliony vlastních občanů.
„Jen když člověk jasně nahlédne všechna historická období své země, může být skutečným občanem. Ne jen jednostranným, ale s širokým obzorem,“ podotýká vedoucí archivu organizace Memorial Alena Kozlovová.
Memorial tak působí jako jakýsi strážce vzpomínek na ty, kdo měli být zapomenuti. V jeho pohledu tvoří velkou historii příběhy jednotlivých lidí s jejich konkrétními jmény a osudy. Po těch, kdo zmizeli beze stopy, ale postupně začali pátrat a dodnes pátrají jejich potomci.
Vnuk obětí se obává, že se pravdu o příbuzných bez Memorialu nedozví
Vzhledem k trvale složité byrokracii v Rusku a zejména snaze bývalých sovětských úřadů zamést stopy masových represí je pro mnoho lidí takové pátrání nad jejich síly. Právě jim dokázal Memoriál pomáhat. Potvrzuje to třeba případ Alexandra Korobočkina, který je vnukem obětí stalinského teroru a nyní žije trvale v Kanadě.
Dnes sedmašedesátiletý Korobočkin rozkryl pravdu o životě a smrti svého dědečka z matčiny strany jen díky výzkumníkům Memorialu, kteří objevili dokumenty dokládající, že Saša Tumarovskij byl zadržen a zastřelen v roce 1938. Pomoc lidí z Memorialu označil vnuk oběti za „kolosální“.
„Pokud bude tato organizace uzavřena v době, kdy už si represe nikdo nepřipomíná, jak bude moci žít další generace bez těchto vzpomínek?“ ptá se pan Korobočkin, který podobně hledá informace o pronásledování svých dalších předků. Obává se ale, že bez Memorialu je už vypátrat nedokáže.