Odpovědnost Ruska za sestřelení letu MH17 nad Ukrajinou v červenci 2014 potvrdila další instituce. Učinila tak Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), která stanovuje celosvětové letecké standardy. Jde o první rozhodnutí svého druhu ze strany ICAO v historii. Nizozemsko a Austrálie, které případ ICAO předložily, požadují, aby organizace přikázala Moskvě jednat o odškodnění. Rusko odpovědnost za událost opět popřelo.
„Rada Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) hlasovala, že Ruská federace při sestřelení letu MH17 společnosti Malaysia Airlines v roce 2014 nedodržela své závazky podle mezinárodního leteckého práva,“ uvedla před několika dny ICAO.
Organizace zdůraznila, že jde o první případ v historii, kdy její Rada rozhodla o sporu mezi členskými státy v rámci mechanismu řešení sporů organizace.
Případ skončil u ICAO kvůli nespolupráci Moskvy
ICAO se začala kauzou zabývat v roce 2022 na žádost Nizozemska a Austrálie. Právě z těchto dvou zemí pochází většina z 298 lidí, které zásah stroje raketou země–vzduch a následný pád zabily. Ve spoji mířícím z Amsterdamu do Kuala Lumpuru bylo 196 občanů Nizozemska a osmatřicet občanů nebo obyvatel Austrálie.
Austrálie a Nizozemsko požadovaly odškodnění a omluvu, nicméně Rusko, které navzdory zjištěním mezinárodního vyšetřování jakékoli zapojení do incidentu popřelo, před pěti lety v říjnu jednostranně odstoupilo od jednání s oběma zeměmi, připomněl web The Guardian.
Canberra a Amsterdam proto postoupily případ právě ICAO. Procedura se opírala o 84. článek stanov ICAO, který stanoví, že v případě, kdy se nemohou státy dohodnout na interpretaci nebo aplikaci pravidel stanovených organizací, má spor rozhodnout Rada ICAO.
Ta nyní označila nároky vznesené Austrálií a Nizozemskem „za dobře skutkově i právně opodstatněné“. Obě země vinily Moskvu z porušení článku tři Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, který vyžaduje, aby se státy „zdržely použití zbraní proti civilním letadlům za letu“.
„Připomínka bezcitné ruské lhostejnosti k životům civilistů“
„Rozhodnutí je důležitým krokem ke zjištění pravdy a dosažení spravedlnosti a odpovědnosti pro všechny oběti letu MH17, jejich rodiny a blízké,“ komentoval rozhodnutí ICAO nizozemský ministr zahraničí Caspar Veldkamp. „Toto rozhodnutí rovněž vysílá jasný signál mezinárodnímu společenství – státy nemohou beztrestně porušovat mezinárodní právo.“
Šéfka australské diplomacie Penny Wongová označila rozhodnutí ICAO za „historický okamžik ve snaze o pravdu, spravedlnost a odpovědnost pro oběti“.
Spojené království, které mělo na palubě sestřeleného letadla deset občanů, zdůraznilo, že rozhodnutí je „jasnou připomínkou bezohledného a nebezpečného chování Ruska a jeho bezcitné lhostejnosti k životům civilistů“.
Výzvy k odškodnění
Veldkamp dále uvedl, že Rada ICAO v nadcházejících týdnech zváží, jaká forma odškodnění je namístě. Nizozemsko a Austrálie podle něj chtějí, aby Rada ICAO nařídila Moskvě jednání o odškodnění zahájit.
Také Wongová vybídla ICAO, aby „urychleně jednala a určila nápravná opatření“. Moskvu vyzvala, „aby se konečně postavila (čelem) své odpovědnosti za tento hrůzný násilný čin a odčinila své nehorázné jednání, jak to vyžaduje mezinárodní právo“.
Rusko součinnost odmítá
Rusko závěry Rady ICAO odmítlo a označilo je za zaujaté. „Naše pozice je dobře známa. Rusko se vyšetřování této nehody nezúčastnilo. Proto žádné angažované závěry nepřijímáme,“ reagoval mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.
Moskva svou účast v řízení iniciovaném Nizozemskem a Austrálií ukončila loni v červnu. Mluvila tehdy o „pseudovyšetřování“ a tvrdila, že Rada ICAO nemá pravomoc k projednávání celé věci. Členem organizace ale Rusko stále je.
Téměř tři sta mrtvých
Letadlo Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines mířící z Amsterdamu do Kuala Lumpuru bylo sestřeleno 17. července 2014 blízko ukrajinské vesnice Hrabove v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, na území tehdy ovládaném Ruskem koordinovanými silami.
Na palubě bylo 298 lidí (283 cestujících a patnáct členů posádky) z deseti zemí – kromě obyvatel Nizozemska, Austrálie a Velké Británie šlo o lidi z Malajsie, Belgie, Kanady, Indonésie, Německa, Nového Zélandu a Filipín. Pád letounu nikdo nepřežil.
Ukrajina a Spojené státy od počátku tvrdily, že civilní dopravní stroj sestřelily Moskvou koordinované síly raketou dodanou z Ruska. Podle nich stroj zasáhla raketa Buk odpálená z okolí města Snižne, které ovládaly právě Ruskem koordinované síly.
Moskva svou vinu vždy popírala, přestože o její odpovědnosti rozhodlo už několik orgánů.
Vyšetřování
Mezinárodní vyšetřovací tým v září 2016 oznámil, že letadlo zasáhla raketa systému Buk odpálená z oblasti pod kontrolou Ruskem koordinovaných sil. Na místo odpalu byl systém podle vyšetřovatelů dopraven z Ruska, kam byl poté zase odvezen.
V květnu 2018 pak vyšetřovatelé uvedli, že raketa, která let MH17 sestřelila, patřila ruským ozbrojeným silám, konkrétně bylo podle nich odpalovací zařízení součástí 53. protivzdušné brigády ruské armády. Vyšetřovatelé zveřejnili také video, ve kterém ukázali cestu systému Buk z Ruska na Ukrajinu a zpět.
V červnu 2019 pak vyšetřovatelé oznámili, že mají o přesunu Buku z Ruska na území pod kontrolou Moskvou koordinovaných sil na Donbasu a zpět důkazy.
Nizozemská prokuratura následně obvinila Igora Girkina, Sergeje Dubinského, Olega Pulatova a Leonida Charčenka mimo jiné z vraždy. Čtveřice podle ní vytvořila tým, jehož cílem bylo sestřelit ukrajinská letadla pomocí raketového systému dovezeného z ruské základny.
Podle prokurátora Thijse Bergera je právně irelevantní, že podezřelí chtěli sestřelit vojenské, a nikoli civilní letadlo. „Z právního hlediska to byli obyčejní občané, nesměli se dopustit žádného násilí,“ prohlásil v prosinci 2021 před soudem, který se případem začal zabývat v březnu předchozího roku.
Soud
V listopadu 2022 soud v nizozemském Haagu potvrdil, že letadlo bylo sestřeleno raketou ruské výroby odpálenou z pole na východoukrajinském území pod kontrolou Ruska, a v nepřítomnosti odsoudil na doživotí tří ze čtyř výše jmenovaných – Girkina, Dubinského a Charčenka.
Nejznámější z nich je bývalý agent ruské tajné služby FSB Girkin (známý též pod jménem Strelkov), jenž se účastnil ruské invaze na Krym a poté velel Moskvou koordinovaným silám, které rozpoutaly válku na Donbasu.
Dubinskij je bývalý agent ruské tajné služby GRU a šéf „vojenské rozvědky“ Ruskem koordinovaných sil v Doněcké oblasti. Podle investigativní platformy Bellingcat objednal dodání komplexu Buk povstalcům. Zajišťoval rovněž jeho přepravu na Ukrajinu a transport zpět do Ruska.
Pulatov byl podle vyšetřovatelů jedním z velitelů „rozvědky“ Ruskem koordinovaných sil na Donbasu, soud ho ale kvůli nedostatku důkazů zprostil viny. Charčenko velel průzkumnému praporu.
Také Evropský soud pro lidská práva dospěl předloni v lednu k závěru, že raketa, která dopravní letadlo zasáhla, byla vypálena z území pod kontrolou Ruska.
Možný Putinův podíl
V únoru 2023 pak tým mezinárodních vyšetřovatelů uvedl, že existují „silné náznaky“, že ruský vůdce Vladimir Putin osobně podepsal rozhodnutí o dodávce rakety, která civilní let zasáhla.
Vyšetřovatelé vycházeli z odposlechnutých telefonních rozhovorů mezi vysokými ruskými představiteli a Moskvou podporovanými separatisty, v nichž se diskutovalo o rozhodnutí o dodání těžkých protiletadlových systémů.
Podle vyšetřovatelů Putin a tehdejší ministr obrany Sergej Šojgu nakonec v červnu 2014, měsíc před sestřelením civilního letadla, vyhověli žádosti o dodávku těžších protiletadlových systémů Moskvou koordinovaným silám na Donbasu.
Vyšetřovatelé však uvedli, že ačkoliv jde o „silné indicie“, důkazy nejsou natolik nezvratné, aby stačily k zahájení trestního stíhání. Bez ruské součinnosti navíc „vyšetřování dosáhlo svého limitu“, neboť všechny stopy už jsou vytěženy.
Měnící se ruské verze
Moskva ze sestřelení malajsijského boeingu obviňovala ukrajinskou armádu, přičemž prokremelská média verzi události několikrát změnila.
Sedmnáctého července po pádu stroje oslavovala sestřel jako „další vítězství doněckých milic“ a tvrdila, že Ruskem koordinované síly zasáhly přepravní letoun An-26 ukrajinské armády. Vycházela z tvrzení samotných Moskvou podporovaných separatistů, kteří se údajným sestřelem ukrajinského vojenského stroje chlubili. Když vyšlo najevo, že jde o civilní letadlo, začali jak proruští ozbrojenci, tak prokremelská média tvrdit, že stroj sestřelili Ukrajinci.
Ještě ten den přišly prokremelské kanály s několika teoriemi. Údajný „španělský dispečer“ z kyjevského letiště podle nich tvrdil, že pár minut před havárií se u boeingu pohybovala ukrajinská vojenská letadla. Další teorie hovořila o tom, že se pachatelé činu snažili sestřelit letadlo šéfa Kremlu Putina, který se vracel z návštěvy Latinské Ameriky, ale zmýlili se. Následující den psala prokremelská média s odkazem na „očité svědky“, že někteří z pasažérů mohli býti mrtví už před havárií.
V druhé polovině července 2014 ruská média uváděla, že civilní letoun mohla zasáhnout raketa systému Buk ukrajinské armády, který po sestřelu stroje z oblasti „zmizel“. Dokazovala to údajnými fotografiemi raketového systému z místa pár dní před tragédií, které ale investigativní skupina Bellingcat odhalila jako falešné. Prokremelské kanály také šířily sdělení ruského ministerstva obrany, podle nějž se u dopravního letadla pohybovala krátce před pádem ukrajinská stíhačka Su-25.
V listopadu 2014 se objevila nová verze založená na údajných satelitních snímcích, podle nichž civilní stroj zničila raketa ze stíhačky MiG-29 ukrajinské armády. Populární ruský bloger Ilja Varlamov ale ještě v den zveřejnění prokázal, že snímky jsou falešné.
Verze s ukrajinskou stíhačkou, tentokrát mělo jít opět o stroj Su-25, rezonovala v prokremelských médiích ještě nějakou dobu, a to díky tomu, že se objevil „tajný svědek“, který podle nich tuto verzi potvrdil. Zároveň médii proběhlo vyjádření koncernu Almaz-Antej, výrobce systému Buk, které opět hovořilo o ukrajinské střele Buk. Analytici z Bellingcat ale uvedli, že podnik při svém „vyšetřování“ použil podvrhnuté snímky.
Deset měsíců po tragédii, v květnu 2015, zveřejnilo Rusko zprávu, podle níž byl dopravní letoun sestřelen raketou Buk vypálenou z území kontrolovaného ukrajinskou armádou. Raketa prý byla vypálena z pozic jižně od obce Zaroščenske, kde se prý nalézaly ukrajinské síly. Údajné důkazy, jimiž Moskva své tvrzení dokládala, ale označili západní odborníci za pochybné.
Krátce po prvním výročí katastrofy, koncem července 2015, se objevila ještě jedna nová teorie – malajsijský boeing prý zničil výbuch bomby přímo na palubě. V ruských médiích se tak vyjádřil analytik z federálního výzkumného centra.
Později se prokremelskými kanály ještě znovu mihla teorie s ukrajinskou stíhačkou. Vzhledem k tomu, že mezinárodní tým vyšetřovatelů označil za původce katastrofy raketu Buk ruské armády, což později potvrdil i soud, se ale Moskva nakonec vrátila k verzi, v níž tvrdí, že stroj sestřelila raketa systému Buk ukrajinské armády.
