Putinova podpora není až tak silná, jak se zdá prostřednictvím ruských médií, domnívá se analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul v Petrohradu Vladimír Votápek. Je podle něj spousta věcí, které tamní propaganda nevysvětlí. Přednosta Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň a bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera ale míní, že Putinův narativ najde v Rusku široké auditorium. Votápek a Vevera byli hosty Otázek Václava Moravce.
Votápek argumentuje, že to, že ve sdělovacích prostředcích Rusové vyhlašují podporu Vladimiru Putinovi, neznamená, že to tak musí doopravdy být. Vychází ze zkušeností s životem v Rusku v devadesátých letech.
„Teď, když se jim vrátila brutální sovětská propaganda a oni znovu plní závěry strany a Kremlu, tak na veřejnosti nikdy neřeknou, že nepodporují kremelský narativ,“ podotýká s tím, že je to určitý automatismus, co se týče sdělovacích prostředků, ale to neznamená, že s tím ti lidé i vnitřně souhlasí. „Doufám, že se ukáže, že Putinova podpora je v Rusku výrazně menší,“ dodává.
Skutečnost, že se v Rusku nesmí používat některá slova v souvislosti s válkou, Votápek přirovnal k zápletce ve světoznámem fantasy o mladém čaroději. „Je to jako v Harrym Potterovi, tam jste také nesměl říct Voldemortovo jméno, ale musel jste to nějak opsat. Tak oni podobně místo 'nět vojně', tedy 'ne válce', používají na plakátech prostě spojení 'dvě slova', bez upřesnění. Ale každý ví, o jaká dvě slova jde, a policie každého takového demonstranta stejně zatkne.“
Vevera oponuje a předkládá vlastní zkušenosti z života během studentských let v Rusku, kdy ho prý fascinovalo, jak tamní obyvatelé, přestože lidsky velmi přátelští a milí, na vyšší národní úrovni prý stále toužili po velkém Rusku a stýskalo se jim po dobách, kdy vládli celému světu.
„Oni říkali 'neměli jsme počítače, ale bál se nás celý svět'. Ruská demokracie z devadesátých let a začátku tisíciletí běžné lidi ožebračila a v té době sehrál Putin opravdu důležitou roli pro běžné Rusy, protože část toho majetku v zahraničí, které si zahraniční společnosti chtěly nechat pro sebe, zachránil pro Rusy,“ přiblížil Vevera.
„Narativ je ten, že Rusko jde na Ukrajinu bránit slovanské bratry před fašisty, proto i tolik zmiňována denacifikace. A takový narativ je velmi silný a podle mého názoru najde v Rusku velké a široké auditorium,“ podotýká.
Votápek souhlasí, že propaganda v Rusku je velice silná a podle něj se dá přirovnat k propagandě třetí říše. „Jenže ani tam ve finále nefungovala. Propaganda umí hodně, ale nezmění základní fyzikální fakta, nedokáže změnit to, že se z Ukrajiny nevrátí deset, patnáct, možná dvacet tisíc vojáků. Rodinám to nikdo nevysvětlí, ti kluci tam zemřou a budou chybět, ti lidé to uvidí a tohle žádná propaganda nezmění.“
„Stejně tak jako nezmění to, že Kreml očekával, že za čtyři týdny už žádná válka nebude, že tu Ukrajinu 'zmáknou' rychleji a tohle zkrátka Putinova propaganda nevysvětlí a 'neokecá'. To povede k tomu, že pro lidi bude stále více nekomfortní předstírat, že propagandě od Kremlu věří. Ale zatím je pro ně pohodlné předstírat, že té propagandě věří a že mohou 'držet hubu' a krok. Ale v okamžiku, kdy nebudou muset, kdy se zbaví strachu z represe, kdy začne být módní nesouhlasit, tak půjdou do ulic,“ domnívá se bývalý konzul.
Domluva na dvou Ukrajinách?
Ukrajinci podle Votápka projevili odvahu a statečnost, kterou Čechoslováci dvakrát v minulém století nedokázali projevit, takže mají plné právo domluvit se s Rusy na tom, na čem uznají za vhodné, a my bychom je měli podpořit, ať už se domluví na čemkoliv.
„A i kdyby to skončilo tím, že vzniknou dvě Ukrajiny, tak to už jsme tady také měli v minulosti v Německu. Konrad Adenauer také pochopil, že s východním Německem nic nenadělá, že tam prostě jsou Rusové a že je za této generace ven nedostane. Tak se soustředil na to, že vybudoval krásné západní Německo, do kterého všichni obyvatelé toho východního chtěli utéct. A nakonec se to ukázalo jako skvělý model, naprosté vítězství Německa, které se nakonec sjednotilo a dnes prosperuje, a hlavně: jako nekrvavé řešení. Takže já si umím představit něco podobného,“ popsal Votápek.
Vevera ještě zdůraznil, že se musíme udržet ve válečném stresu, jinak Ukrajinci prohrají. „To, co se teď děje, je úplně normální fáze společnosti ve vyrovávání se se stresem. Každá reakce na epidemii, katastrofu či válku má určité fáze. Na začátku plán, pak přímý úder, pak ta heroická a idylická fáze, všichni si pamatujeme, jak jsme za první vlny covidu šili roušky, teď Ukrajincům pomáháme, kde se dá.“
Pak ovšem neomylně přichází deziluze. „Stres začne opadat a my začneme myslet na sebe: 'máme na to, můžeme si další pomoc dovolit, není to na úkor našich lidí, našich chudých?' A přesně toto se teď začíná dít a Putin s tím bude počítat. Takže proto je teď načase zabránit poklesu stresu a uvědomit si, že jsme v největším průšvihu od druhé světové války, a když Ukrajince přestaneme podporovat, tak za několik málo let budeme na řadě my. A i takhle můžeme tu idylickou fázi natáhnout,“ věří bývalý armádní psychiatr.
