V Íránu se konají první volby od krvavého potlačení masivních protestů v roce 2022, které následovaly po úmrtí dvaadvacetileté Mahsá Amíníové v policejní vazbě. Obyvatelé islámské republiky budou vybírat poslance z rekordního počtu uchazečů, takřka všechny reformisty ale úřady předem vyřadily ze hry. Teherán má obavy z extrémně nízké účasti v zemi, kde velká část společnosti podle expertů rezignovala na to, že by volby mohly být spravedlivé a vést ke změně. Režim navíc znemožnil znovuzvolení exprezidenta Hasana Rouháního do klíčové Rady expertů, která bude časem vybírat nástupce nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího. Právě reformista Rouhání byl jedním z možných kandidátů. Podle expertů je tak předem jasné, že volby dál posílí konzervativní síly.
Po represích přichází rezignace. Íránci chtějí volby ignorovat, o parlament se poperou náboženští „jestřábi“
Íránci jdou hlasovat vůbec poprvé od incidentu v září 2022, kdy íránská mravnostní policie zatkla mladou Kurdku Amíníovou za údajné porušení zákona ohledně zahalování. V zemi následně propukly celonárodní protesty, jichž se účastnily tisíce lidí, kteří vyzývali ke svržení teokratického režimu. Podle lidskoprávních aktivistů bylo v rámci represí zabito přes pět set lidí a dalších dvacet tisíc skončilo za mřížemi.
„Íránská společnost se poměrně zásadně změnila, i když se na první pohled může zdát, že pouze kosmeticky. Tou kosmetikou myslím to, že celá řada žen ve velkých městech už přestala dodržovat hidžáb, tedy jakýsi povinný oděvní standard zahalující kontury postavy a vlasy. Zejména šátek už mnoho žen přestalo nosit úplně, nebo jej mají pouze hozený přes ramena. To je něco, co by před dvěma lety bylo naprosto nemyslitelné,“ řekl webu ČT24 politolog Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně.
Zákon o povinném zahalování žen na veřejnosti přitom zůstává v platnosti. „Stále se tedy jedná o zákonnou povinnost, kterou ale nemalá část populace prostě nedodržuje a státní aparát nevymáhá. Až na sporadické excesy tak lze hovořit o tom, že systém rezignoval na vymáhání jednoho ze svých základních pilířů, tedy prosazování náboženského práva silou. To je ohromná mentální změna, která má doposud pouze omezené společenské dopady, ale časem může zafungovat jako dominový efekt a mít dopady politické,“ myslí si Kraus.
Parlament v režii náboženských „jestřábů“
V současném íránském parlamentu (madžlis) dominují dvě hlavní skupiny, a to ideologická koalice vedená ultrakonzervativní stranou Paydari (Fronta stability islámské revoluce), což jsou zastánci tvrdé linie prezidenta Ebráhíma Raísího, a dále více mainstreamová, pragmatická konzervativní koalice vedená předsedou parlamentu Mohammadem Bagherem Ghalibafem.
Stávající madžlis například v posledních čtyřech letech schválil ještě tvrdší znění zákona ohledně nošení šátků. Nařídil také přísnější cenzuru internetu a omezil inspekce íránských jaderných zařízení ze strany mezinárodního společenství.
„I když je Írán unikátní teokracií, v jejímž čele stojí náboženský vůdce, tak parlament je pořád důležitou součástí náboženského systému. Schvaluje zákony i mezistátní dohody, prezidentovi musí odsouhlasit jednotlivé kandidáty na ministerské posty a podobně. Írán není demokracií, jak si ji představujeme v Evropě, zároveň to ale není diktatura stojící na jednom muži nebo politické straně. Je to jakýsi hybrid a momentální volební výsledek a podoba parlamentu pak může ukázat, ke kterému ideologickému proudu bude země další čtyři roky tíhnout,“ uvedl pro web ČT24 blízkovýchodní expert Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity v Praze.
„Čistkou“ neprošly tisíce kandidátů
O čtyřletý poslanecký mandát se letos uchází rekordních 15 200 kandidátů, kteří si rozdělí celkem 290 křesel. Každý kandidát musí být v Íránu schválen Radou dohlížitelů, což je dvanáctičlenný orgán složený z duchovních a právních expertů, přičemž polovinu členů jmenuje přímo nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí. Celkem se registrovalo k volbám 48 tisíc kandidátů, většinu ale rada vyřadila, protože nevyhovovali „hodnotám a zásadám“ režimu.
Reformisté podle serveru Geopolitical Monitor kritizují změny volebních pravidel, které vedly ke zpřísnění procesu schvalování uchazečů. Prodloužení registrační lhůty totiž sice umožňuje účast více kandidátům, režim má ale delší čas na důkladnější prověrku uchazečů a jejich následné vyřazení z klání.
„Schvalování kandidátů, a to nejen parlamentních, ale prezidentských a ostatních voleb, ještě než hlasování vůbec začalo, je nástrojem zakotveným v ústavě, jak zabezpečit kontinuitu režimu, respektive předejít náhlým mocenským zvratům. V některých obdobách, jako v poslední době, jsou vyřazováni převážně, ale nikoli pouze, liberální kandidáti. Byly ale doby, kdy Rada dohlížitelů naopak diskvalifikovala hlavně prominentní konzervativce,“ upozorňuje Tureček.
Podle experta někdy dochází k paradoxním situacím, kdy byl z voleb vyloučen vnuk revolučního vůdce Chomejního, případně je jako nezpůsobilý diskvalifikován politik, jenž už působí v parlamentu tři volební období za sebou. „V zásadě tento schvalovací proces vždy odráží jakýsi mocensko-politický trend poslední dekády. A ten souvisí i s mezinárodní situací. Když v 90. letech ve vztazích mezi Íránem a Západem tály ledy, měli navrch liberálové. Když přituhuje, jako v posledních letech, nahrává to konzervativcům varujícím před skutečnými i domnělými vnějšími hrozbami,“ vysvětluje Tureček.
Počet schválených uchazečů pro březnové volby je nicméně oproti hlasování v roce 2020 dvojnásobný a seznam obsahuje také jména 1713 žen, všímá si agentura AP. Velkým počtem kandidátů se vláda nejspíš snaží zvýšit účast. „Někteří z kandidátů, zejména v malých volebních obvodech, jsou lékaři, inženýři, státní zaměstnanci a učitelé, kteří nejsou spojeni s žádnou politickou stranou,“ citovala agentura AFP místního novináře Mazara Chosravího.
Nevládní i vládní průzkumy se shodují, že letos bude zřejmě ve volbách nejnižší účast od vzniku islámské republiky v roce 1979, píše saúdský deník Arab News. „Přijďte všichni k volbám,“ vzkázal Íráncům nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí, který vyzval „vlivné osobnosti“, aby obyvatele k hlasování povzbuzovaly.
Rekordně nízká byla účast už v posledních volbách v roce 2020, kdy přišlo hlasovat asi 42 procent oprávněných voličů. Pro letošek vládní sondáže odhadují asi třicetiprocentní účast, nezávislé průzkumy ještě nižší.
Výzvy k bojkotu a život v bídě
Kritici vlády a íránského teokratického režimu vyzývají už týdny k bojkotu voleb. Účast v nich naopak označují za vyjádření souhlasu s nedemokratickým a nesvobodným systémem. „Předloňské krvavě potlačené protesty bezpochyby nahrávají íránským skeptikům a odpůrcům režimu, kteří volby označují za divadlo, které nemá vliv na skutečné směřování země. Myslím, že apatii a nezájem o politiku by umocňovala i chabá hospodářská situace sama o sobě – lidé tehdy ostatně nedemonstrovali jenom kvůli povinnému zahalování žen, ale v řadě chudších regionů bylo zjevné, že protestujícím jde primárně o socio-ekonomické otázky,“ podotkl Tureček.
Írán čelí od odstoupení Washingtonu od jaderné dohody v roce 2018 tvrdým americkým sankcím. Inflace v zemi se v posledních letech pohybovala kolem padesáti procent, přičemž hodnota íránského rijálu vůči dolaru prudce klesala, poznamenal server France 24. V roce 2022 žilo třicet procent íránských domácností pod hranicí bídy, upozornil magazín Foreign Policy.
Podle Turečka potlačené demonstrace volební účast nakonec oslabí. „Paradoxně ale tento bojkot samozřejmě nahraje konzervativním kandidátům stojícím proti liberálním proudům, protože ti mají pevnější voličskou základnu,“ konstatoval expert.
Exprezident a lídr reformního hnutí Mohammad Chátamí, který stál v čele Íránu v letech 1997 až 2005, minulý týden uvedl, že Írán je „velmi daleko od svobodných a konkurenčních voleb“. Úřady kupříkladu povolily jen velice krátkou týdenní kampaň, která probíhala od 22. února.
Reformní hlasy na okraji společnosti
Umírněné hlasy navíc v zemi skoro nejsou slyšet. Pouze něco mezi dvaceti a třiceti reformními kandidáty prošlo sítem v Radě dohlížitelů a smí se účastnit hlasování, upozornili politici z umírněných kruhů. Podle serveru Arab News byla potvrzena kandidatura třeba u umírněného konzervativce Aliho Motahariho, který byl diskvalifikován z parlamentních voleb v roce 2020.
„Reformistická a umírněná opozice je v Íránu v podstatě marginalizována. Chybí jí vůdčí osobnosti, není příliš vidět a její reální či potenciální voliči rezignovali na jakoukoli politickou participaci. Zlomem byly poslední prezidentské volby v roce 2021, kdy byl systémový kandidát Ebráhím Raísí tlačen způsobem, který do té doby neměl obdoby. Zásahy různých filtračních a kontrolních těles mu byla v podstatě eliminována jakákoli relevantní konkurence, takže volby nakonec vyhrál již v prvním kole. Už tehdy při historicky nejnižší volební účasti, protože lidé prostě neměli komu hlas hodit. S jistou mírou nadsázky lze říci, že kdo nechtěl volit Raísího, nevolil vůbec,“ řekl webu Kraus.
Deziluze z prezidentských voleb podle experta způsobila takovou nechuť v části íránské společnosti toužící po změně, že letos skutečně hrozí rekordně nízká účast. „To bude další rána pro legitimitu režimu, který volby nutně potřebuje k vytvoření iluze demokratického procesu. Je velice pravděpodobné, že parlament bude i nadále v rukou konzervativců a tradicionalistů, což bude v důsledku znamenat jen minimální ochotu k dělání politických ústupků na poli legislativy. Nelze tak přímo předpokládat například oficiální zrušení povinného zahalování žen na veřejnosti, spíše pokračování současného stavu – vlk se nažral, koza zůstala celá,“ míní expert.
„Žádné dramatické změny se nebudou dít, ani ty reformní, ani ty směřující k utahování šroubů. Na to je íránský parlament příliš slabé těleso uvnitř mocenského systému země,“ dodal Kraus.
Nespokojenost většiny Íránců s poslanci
Role parlamentu v posledních letech upadá a velká část íránské veřejnosti začala být apatická vůči tomu, co se v instituci děje. Podle vládního průzkumu z loňského července je 68 procent Íránců nespokojeno s prací parlamentu a většina dotázaných ani nezná jméno jeho předsedy, upozorňuje Institut Roberta Lansinga pro globální hrozby a demokratická studia.
Jednou z mála nejistot ohledně výsledků voleb zůstává podle médií osud současného předsedy íránského parlamentu Ghalibafa. Zatímco před čtyřmi lety kandidoval v Teheránu, letos to bude zkoušet ze svého rodného města na severovýchodě země, což značí obvykle klesající oblibu. Ghalibafovi kritici z řad zarytých konzervativců ho viní z ignorování práv ostatních členů parlamentu a také zavírání očí nad korupcí v dobách, kdy byl ještě starostou íránské metropole.
Podle serveru Arab News tento vnitřní spor v konzervativním křídle jen dále posílí nespokojenost veřejnosti a odcizení mezi politiky a běžnými Íránci. Rozruch navíc nedávno vyvolaly zprávy týkající se poslaneckých platů, kdy se zjistilo, že íránští zákonodárci berou měsíčně více než dvě miliardy riálů, tedy asi čtyři tisíce dolarů. To je více než dvacetinásobek platu běžného státního zaměstnance.
Minimální vliv voleb na zahraniční politiku
Pokud jde o zahraniční politiku, prezident Raísí normalizoval vztahy s dlouholetým rivalem Saúdskou Arábií, naopak vztahy s dalšími nepřáteli islámské republiky, tedy se Spojenými státy a Izraelem, se ale významně zhoršují. Situaci v posledním půl roce ještě vyhrotila válka mezi židovským státem a Hamásem, jelikož Teherán palestinské teroristy dlouhodobě podporuje a financuje. Přes své spřátelené šíitské milice na Blízkém východě navíc opakovaně útočí na americké cíle.
Podle Krause výsledek voleb do parlamentu nebude mít vliv na dění na mezinárodním poli. „Rozhodování o íránské zahraniční politice se odehrává někde úplně jinde, a to především v okolí nejvyššího duchovního vůdce a ve vedení revolučních gard. Tyto volby by mohly mít nějaký efekt pouze za předpokladu, že by jejich výsledek vedl k nějakým silným společenským otřesům – například masovým demonstracím Íránců, takže by se Írán musel mnohem více věnovat domácím bezpečnostním záležitostem než těm zahraničním,“ podotkl expert.
„Na druhou stranu odvedením pozornosti od domácích problémů na zahraniční kolbiště je také častým trikem, které používají diktátorské režimy po celém světě, stačí se podívat na ruské angažmá na Ukrajině. Obecně ale platí, že volby do íránského parlamentu nejsou tak důležité pro chod země, jako volby prezidentské. I když po roce 2021 už je mnoho Íránců přesvědčeno, že ani prezidentské volby v zemi nic neznamenají,“ vysvětluje Kraus.
Nová Rada expertů zřejmě vybere nástupce Chameneího
Íránci vybírají 1. března také celkem 88 členů Rady expertů (jinak také Shromáždění znalců), poradního orgánu nejvyššího duchovního vůdce. „Tento v zahraničí nepříliš známý orgán je velmi důležitý pro dlouhodobé směřování íránské teokracie. Může odvolat, ale i ustavit nového vůdce,“ uvedl Tureček.
O znovuzvolení do Rady expertů bude usilovat mimo jiné prezident Raísí. Mezi kandidáty naopak chybí exprezident a reformista Hasan Rouhání, který v lednu oznámil, že ho Rada dohlížitelů vyškrtla ze seznamu. Rouhání podle agentury AP zaslal radě tři dopisy, v nichž žádal o vysvětlení, odpovědi se ovšem nedočkal.
Za vlády Rouháního, který byl u moci mezi lety 2013 až 2021, byla uzavřena klíčová jaderná dohoda mezi Íránem a světovými mocnostmi, jež omezila íránský jaderný program výměnou za zrušení ekonomických restrikcí. Dohoda ale nakonec ztroskotala a část íránské společnosti Rouhánímu vyčítala, že se situace země v době jejího fungování nijak výrazně nezlepšila. Rouhání, který byl členem Rady expertů dlouhých 24 let, nyní vyzval Íránce, aby ve volbách hlasovali „na protest proti vládnoucí menšině“.
Vyřazení bývalého prezidenta Rouháního je ranou pro budoucnost umírněných frakcí islámské republiky, zejména v souvislosti s nástupnictvím nejvyššího vůdce, upozorňuje server Arab News. Od roku 1989 je nejvyšším duchovním vůdcem čtyřiaosmdesátiletý Alí Chameneí, jenž má poslední slovo ve všech státních záležitostech v zemi.
„O nástupci Chameneího se spekuluje už tak dvě desetiletí, hlavně když se někde v západním nebo izraelském tisku objevila dezinformace, že je nad hrobem, umírá na rakovinu a podobně. Faktem ale je, že Chameneímu teď už je 84, a tak nejspíš právě nyní zvolené Shromáždění znalců bude jeho nástupce skutečně určovat. Opět to v principu bude souboj mezi liberálnějším a rigidnějším křídlem režimu. Zároveň ale bude zjevné to, co vidíme u Chameneího – půjde o klerika zcela loajálního režimu, který se však v zájmu stability establishmentu nebude moci přiklonit ani k jednomu z oněch křídel. Chameneí takto mezi oběma póly osciluje už pětatřicátý rok, ačkoli byl původně jmenován provizorně pouze na jediný rok,“ říká Tureček.
Vyloučení Rouháního z řad Rady expertů podle odborníků znamená zvýšení šancí na zvolení novým nejvyšším duchovním vůdcem jak u současné hlavy státu Raísího, tak i u ajatolláhova syna Modžtaby Chameneího, tedy dvou zastánců tvrdé linie.