Ve stínu tvrdých bojů o provincii Idlib odstartovala neméně důležitá jednání o budoucím uspořádání Sýrie. Pod záštitou Moskvy se setkali zástupci kurdské samosprávy s představiteli režimu v Damašku. Nad osudem autonomie na severovýchodě země visí otazník od loňské ofenzivy turecké armády. Kurdské síly se během ní dohodly na ochraně hranic právě s centrální vládou.
Ořezávaná naděje. Vývoj syrské války dovedl Kurdy z Kobani zpět k Asadovi
Události ČT: Damašek bude jednat s Kurdy o autonomii (zdroj: ČT24)
Od porážky džihádistů ze samozvaného Islámského státu, kterou jim způsobila efektivní obrana kurdských sil, uplynulo pět let. Město Kobani se znovu staví na nohy, a na řadu tak znovu přichází úvahy a snahy o uznání autonomie pro oblasti obývané Kurdy.
Syrská armáda se z kurdského regionu na severu Sýrie známého jako Rojava stáhla v roce 2012, když zde YPG – lidové obranné jednotky a vojenská odnož Sjednocené demokratické strany PYD – dobyly větší území.
Díky pomoci krajanů ze zahraničí i přímé vojenské akci Spojených států, Francie a dalších zemí pak Kurdové dokázali odrazit nejen rozmach IS (včetně bitvy o Kobani), ale taky získat rozsáhlá území včetně bohatých ropných nalezišť u hranic s Irákem. V oblasti posléze vznikla de facto autonomní kurdská oblast a mezi zesláblým režimem prezidenta Bašára Asada a Kurdy panoval křehký mír.
„Něco slíbili. A pak to nedodrželi“
Změnu silového poměru způsobila až Ankara a Washington. Turci považují Kurdy na svém území i za jeho hranicemi za destabilizační prvek, který může ohrozit jejich vlastní územní integritu kvůli početným kurdským oblastem na jihovýchodě Turecka.
Milice YPG – tytéž, které bojovaly na severu Sýrie proti islamistům – pak označují za teroristickou organizaci a v létě proti nim zahájili ofenzivu na severu Sýrie. Cestu tureckým vojskům navíc usnadnil odchod Američanů z oblasti. Z někdejšího spojence se v očích místních lidí stal zrádce.
„Američané nám něco slíbili, a pak to nedodrželi. Kobani mělo být cílem Turecka, syrská (vládní) armáda ale naštěstí přijela první,“ uvedl dělník Kamel Ibo. Po odchodu Spojených států totiž musí Kurdové spoléhat právě na Asada – a to i s vidinou, že jejich dosavadní široká autonomie může být značně okleštěna.
Už loni v létě, když se začalo hovořit o stažení amerických jednotek z regionu, se kurdská Sjednocená demokratická strana (PYD) pokoušela s režimem o uznání autonomie jednat, ovšem bez úspěchu. Nyní se do role prostředníka postavila Moskva.
Nejen autonomie. I akutnější problémy
Kobani – oficiálně Ajn Al-Arab – boje přímo nezasáhly. Na základě říjnové dohody Ankary s Moskvou se ovšem musely do vnitrozemí stáhnout milice YPG, které Turecko označuje za teroristy. Samospráva tvrdí, že ujednání platí.
„Oblast nyní chrání místní bezpečnostní síly, které podléhají samosprávě. Hranici na základě poslední dohody chrání syrské a ruské jednotky,“ řekla mluvčí samosprávy v Kobani Rania Mohammadová.
Více než čtvrt roku po dramatických událostech, které přeskupily síly v regionu, zůstává hraniční přechod s Tureckem jediným místem v Kobani, kde jsou k vidění syrské vlajky a kde jsou také k vidění vojáci syrského režimu.
Možnost úplného návratu poměrů před válkou místní znepokojuje, řada z nich ale řeší akutnější problémy. „Neměli jsme vůbec nic. Pomohli nám sousedé. Dali nám deky. Majitel bytu řekl, že můžeme zůstat dva měsíce zdarma, ale už po patnácti dnech chtěl peníze,“ svěřila se Ruken, která vloni v říjnu narychlo opustila dům v nedaleké vesnici. Tu od té doby ovládají proturečtí ozbrojenci.
Rodinu farmářů připravil útěk o zdroj příjmů. Aby vydělal peníze, nechal se manžel Ruken naverbovat k místním ozbrojencům.